Breaking summer

(14)

„Jade!" vykřikne Bella a začne se smát tak, že málem upadne taky.

„Mně to moc vtipné nepřijde!" prsknu. Chci se zvednout, ale podlomí se mi pravé koleno a opět upadnu.

Z auta se rozezní mužský smích. Kluk, který řídil dodávku, vystoupí z auta a přijde se smíchem ke mně. Druhý kluk, který byl spolujezdec taky vystoupí, ale hned se vrhne obejmout Bellu.

„Počkej, pomůžu ti." natáhne ke mně ruku a já zvednu hlavu vzhůru abych se na něho podívala. Nic nevidím, slunce nad jeho hlavou mě oslní a tak nabízenou ruku přijmu. Kluk mě vytáhne do vzduchu jak nic, jako bych vůbec nic nevážila. Až teď uvidím do jeho tváře a nasucho polknu. Tmavé hnědé vlasy mu splývají podél obličeje. Končí mu přesně s linií jeho ostře řezané čelisti. Vlasy má stažené gumovou čelenkou aby mu nepadaly do očí a zpod černých hustých řas se na mě usmívají velice světlé modré oči.

„Říká se děkuju." připomene mi.

„Ale já upadla kvůli tomu že řídíš jako prase, takže se omlouvat nemusím."

„Neřídím jako prase. Spíš to bude tím, že jsi nemotorná." pousměje se.

„Vážně řídíš jako prase." zasměje se Bella.

„Bello!" vyhrkne kluk s čelenkou, zvedne ji v objetí do vzduchu a zatočí se s ní kolem dokola.

„Huntere, dej mě dolů!" zapiští Bella a já nevědomky obrátím oči v sloup. Hnědooký kluk si toho všimne a pozvedne obočí, ale nijak to nekomentuje. Když se Bella ocitne opět nohama na zemi, ještě chvíli se směje, ale pak si vzpomene že jsem tam taky.

„Takže," usměje se na ty kluky, „tohle je moje sestra Jade. Jade tady bude učit hudbu. A tohle je Hunter," ukáže na kluka s čelenkou, „a tohle je Tyler." ukáže na toho druhého kluka.

„Čau." řeknu naštvaně. Bahno bylo mokré a je mi jasné, že budu mít špinavé i spodní prádlo.

„No ahoj." pozdraví mě pobaveně.

„Asi by jsi se měla jít převléct." prohlédne si mě Bella.

„Neříkej." uchechtnu se sarkasticky.

„Tak jdi. Já mezitím odnesu tohle povlečení do chatky a to tvoje povlečení odnesu do špíny." přejde moji poznámku s úsměvem Bella.

Jen co se otočím k odchodu, uslyším za svými zády smích. Ani mě nenapadne se vrátit a něco jim říct. Chci odjet domů. Z auta si vezmu legíny, spodní prádlo a tričko, nějakou mikinou se nezdržuju, už je docela teplo. Teď zbývá otázka, kde se převléct. Odmítnu jít do nějaké chatky, ne když bych musela jít okolo Belly a Huntera. Nevím, kde mají sprchy nebo záchody a tak se vydám do kanceláře za Mattem. Párkrát zaťukám na dveře a vstoupím.

„Matte, myslíš že bych se tu mohla převléct?" zeptám se ho.

„Určitě. Ale proč..." zvedne hlavu od dokumentů, které vyplňuje a ve chvíli, kdy mě spatří, nedopoví větu. S odkašláním vstane od stolu a přijde ke mně.

„V klidu se převlékni, já počkám venku." řekne a vidím na něm, že se snaží potlačit smích. Nechá mě v kanceláři samotnou a já se začnu rychle převlékat. Když jsem hotová, porozhlédnu se po kanceláři. Je to tu docela hezký. Dřevo, z kterého je nábytek vyrobený, má stejnou barvu jako budova. Pracovní stůl má umístěný zády k oknu, z kterého má celý tábor jako na dlani. Má tady dokonce i malý gaučík. Na stole má vystavený v rámečcích fotky Belly a Aidena, ale má tam i jednu fotku, kterou jsem asi vidět neměla. Na vybledlé fotce je vyfocen mladý Matthew s nějakou holkou. Holka má rubínově červené vlasy a musí být stejně stará jako já teď. Sedí Mattovi na zádech, oba se usmívají od ucha k uchu a vypadají velice šťastně. Někdo zaklepe na dveře a já sebou trhnu. Přijdu se, jako by mě někdo nachytal u něčeho špatného.

„Už jsi hotová?" zavolá na mě Matt přes dveře.

„Jo, už můžeš vejít." zavolám zpět a seberu si ze země svoje špinavé oblečení.

„Nech to tady, dám ti to prát." usměje se Matt když vejde dovnitř.

„Děkuju." položím oblečení zpět na zem a odejdu pomoct Belle. Tu potkám na schodech, když si jde do skříně pro další povlečení.

„Tohle oblečení bude lepší." konstatuje. Pokrčím rameny a nic neřeknu. Pořád mě štve to, jak se mi smála.

„Musíme sebou pohnout. Všechny přípravy musí být hotový dřív, než přijedou děti."

„A kdy dětí dorazí?"

„Touhle dobou by už měli být na cestě." podívá se na hodinky Bella. „Ale žádný strach, autobus děti vyloží před brody, do tábora budou muset dojít po svých."

„A jejich kufry? Přece jen do tábora to je docela dálka." vzpomenu si.

„Hunter a kluci se párkrát otočí s dodávkou." pousměje se při vyslovení Hunterova jména.

„Doufám že nebudu u toho."

„Ale byla to sranda." zasměje se Bella a šťouchne do mě.

„Jak pro koho." procedím skrz zuby.

Hned jak máme všechny přípravy hotový, Matthew přejde ke stromu který stojí před jídelnou a zacinká na velký kovový zvon. Zvon se nese po okolí a rozhodně ho nikdo nepřeslechne. Jak mi Bella vysvětlí, ten zvon tu je od samého založení tábora.

„Všichni do jídelny!" zakřičí Matthew silným, autoritativním hlasem.

„Stalo se něco?" obrátím se polekaně na Bella.

„Řekla bych, že to bude porada."

V jídelně mě Bella zatáhne k prvnímu stolu k Hunterovi a Tylerovi. Nemůžu se zbavit dojmu, že oči všech přítomných spočívají na mě.

„Tak." nadechne se Matt. „Nejprve bych vás rád všechny přivítal. Jsem rád, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu i přes to, že nás čekají změny."

Sálem zazní hromadný povzdech a nadávky.

„Ale před ním, než se vrhneme do organizace, chci vám někoho představit," odmlčí se.

Ne! Ne! Jen to ne! Cítím, jak se mi začíná hrnout krev do tváří.

„Jade, můžeš jít ke mně prosím?" usměje se na mě Matt. Pomalu vstanu a přejdu do předu k němu. Teď na mě koukají doopravdy všichni.

„Tohle je Jade a letos nám na táboře pomůže. Bude učit hudbu a na konci bude mít s dětmi malý koncert."

„Cože?! Matte doufám že si děláš srandu?!" ozve se zezadu a Matt si povzdychne. Hádám, že máme problém.