Breaking summer

(25)

Leknutím nadskočím a zápisník upustím na zem.

„Co tu děláš?" zamumlám a promnu si oči.

„To, co ty, hledám trochu klidu." odpoví klidně a sebere můj zápisník ze země. Prohlédne si ho ze všech různých stran a pak v něm začne listovat.

„Okamžitě mi ho vrať! To je soukromý majetek." vyprsknu a natáhnu se po něm. Ucuknu a zápisník si dá blíž k obličeji.

„Nevyšiluj, jen si ho prohlédnu." uchechtne se a prohlíží si ho dál. „To máš připravený na to vystoupení? Myslíš že to je dobrý výběr písničky?"

„Proč by nebyl?" zamračím se. Procházela jsem všechny žánry, promýšlela jsem různé možnosti a myslela jsem si, že jsem nakonec vybrala tu písničku, která by se nejvíc hodila ke Kim.

„No, nepřijde mi, že by se do toho mohly zapojit všechny děti." pokrčí rameny.

„Taky to je připravený pro Kim."

„A co budou dělat ostatní?"

„To se teď snažím vymyslet. Můžou být křoví." odseknu.

„A to ti přijde jako dobrý nápad?"

„Jo." přikývnu a podívám se mu zpříma do očí. Do velice pěkných očí. Proč je jen tak otravný...

„Zamysli se nad tím. Kdyby jsi vybrala jinou písničku, nějakou do které zapojíš všechny..."

„Promiň, ale to je snad na mně, ne?"

„Snažím se ti pomoc, když na to nemáš." pousměje se a začne mluvit tam, kde před tím přestal. Zalapám po dechu a povytáhnu obočí.

„Já že na to nemám?" zeptám se pomalu a velice klidně.

„Nebo snad jo? Přijde ti, že to máš dobře promyšlený? Nezapomeň, že půjde o všechno, musíš ty lidi přesvědčit..."

„Já vím co mám dělat!" přeruším ho. „A právě proto to musí být dokonalý. Je málo času, s Kim se dá pracovat, má hodně slušný hlas."

„Dělej jak myslíš." zvedne ruce v obraným gestu. Nikdo nic už neřekne a nastane trapný ticho. Vrátím se zpátky za klavír a začnu dělat, že zkoumám noty. Musím dělat cokoli jiného než tam jen tak trapně sedět.

„Až si uvědomíš, že děláš chybu, stav se." odkašle si Hunter a odejde. Jakmile za ním zaklapnou dveře, hodím po dveřích svůj zápisník. Idiot.

Než se táborem rozezní zvuk zvonu oznamující nástup, mám skoro vše připravené a rozmyšlené. Protáhnu se v zádech a uvědomím si, že jsem od oběda nic nepila. Jazyk mám nepříjemně suchý a lehce mně tepe v hlavě. Zápisník schovám v hudebně do jedné z polic, vrátím kytaru kterou jsem používala na své místo a zamířím do jídelny.

„Jade! Počkej!" zavolá na mě Bella a doběhne mě. „Kam jsi zmizela prosím tě?" vydechne.

„Jak jako zmizela?" zeptám se nechápavě.

„O poledňáku. Než jsem usnula byla jsi v chatce a něco sis tam zapisovala no a když mě přišli vzbudit byla jsi jednoduše pryč."

„Jo takhle. Byla jsem v hudebně." vysvětlím Belle a znovu se rozejdu do jídelny.

„Tam byl i Hunter. Mohla jsi mě vzbudit a já bych šla s vámi." pousměje se nervózně, tváře ji zrůžoví a ona si zastrčí pramen rozpuštěných vlasů za ucho.

„Věř, že bych si to s tebou mile ráda prohodila. Navíc když tě neprobudil Tyler a ti ostatní pitomci, já sama bych tě budila dost těžko."

„Oni byli u nás v chatce?"

„Ne," zavrtím hlavou, „byli před ní. A házeli nám dovnitř všechno možný."

„Cože dělali?" zajímá se Bella dál.

„Házeli dovnitř míč, trs trávy pořád s hlínou..."

„A já si říkala, kde se tam vzala." rozesměje se Bella. Dost dlouhou chvíli nemůže popadnout dech a když ho opět popadne, sípá a otírá si slzy z očí.

„Pojď s námi na hru." vyhrkne když se uklidní.

„Ne." vyhrknu ihned a otočím se k ní zády.

„Smůla." pokrčí rameny, zapíská na prsty a přiřítí se k nám Hunter. Přehodí si mě přes záda jak pytel brambor a ignoruje to, že mu mlátím pěstmi do zad a pištím ať mě dá dolů.

„Musíš se víc socializovat." zasměje se Bella a plácne si s Hunterem.