Breaking summer

(04)

Když dorazím do pokoje, skopnu ze sebe nepohodlné baleríny, z tašky vytáhnu černé tílko a černé dlouhé kalhoty na spaní a zamířím do koupelny. Rychle se osprchuji, neboť mi někdo neustále chodí klepat na dveře pokoje. Jsem tak moc naštvaná, že si málem při rozčesávání vlasů vyškubu téměř všechny vlasy. Odmítám se dneska ještě s někým bavit, zkontroluji zda mám zamčeno a zamířím do postele. Chci spát, ale hned jak zhasnu lampičku a v pokoji se rozhostí tma, začnu brečet.

Proč.

Proč se tohle všechno muselo stát zrovna mně? Zítra nás čeká stěhování z mého rodného města a mně zmizí i ta poslední jistota, kterou jsem doposud měla. Se svatbou počkali na konec školního roku a po prázdninách nastoupím do posledního ročníku na novou střední školu. Sice mi spolužáci nebudou nějak zásadně chybět, ale... Nestojím o další změny.

Z venku ke mně doléhají zvuky toho, jak se venku lidé začínají víc a víc bavit. Několikrát dokonce uslyším, jak křičí moje jméno. Povzdechnu si a přetočím se na bok. Chce se mi tak moc spát, ale nejde to. Jakmile někdo přijde na moje dveře zaťukat potřetí, vstanu z postele a v tašce najdu svoje sluchátka. Ta připojím k mobilu a pustím si smutný playlist. Teď už ale nebrečím. Spíš prázdně koukám do prostotu dokud konečně neusnu.

Ráno se probudím docela brzo. Ruku mám celou přeleženou a sluchátka mi během noci vypadly z uší. Posadím se a za zívání si prokřupnu záda. Nechce se mi nic dělat, z postele mě nakonec vyžene hlad. Vlasy si pročešu, předkloním se a smotám je v drdol. Vyčistím si zuby a obličej si opláchnu studenou vodou. Možná bych si měla vzít džíny, ale vzhledem k tomu, že nás čeká stěhování, mi tepláky a mikina přijdou jako lepší volba. Do ruky popadnu mobil a sluchátka a vydám se do jídelny. Před jídelnou už postává Bella. I takhle po ránu vypadá upraveně. Chci se otočit a jít zpátky na pokoj, kde mám v plánu počkat dokud se ona nenají, ale k mé smůle si všimne i ona mě a zvesela na mě zamává.

„Dobré ráno." obejme mě.

„Dobré." prohodím a chci projít do jídelny. Nemá cenu utíkat do pokoje když jsi mě všimla, nechci potom poslouchat samé hloupé otázky.

„Vyspala jsi se dobře?"

„Hm." zamručím. Nevím kde po ránu bere tolik energie.

„A kam jsi včera zmizela? Zábava se začala teprve rozjíždět."

„Šla jsem spát."

„Škoda. Těšila jsem se, že se lépe poznáme." řekne a vypadá, že je z toho opravdu smutná. Na to ji nemám co říct. Chytnu za kliku a chci otevřít dveře, ale Bella mě zarazí: „Mají zavřeno, je až moc brzo. Musíme ještě chvíli počkat."

Povzdychnu si, sednu si na schody a do uší si nasadím sluchátka. Bella se na mě zvláštně podívá, ale už se nesnaží dál navázat konverzaci. Ze zadní kapsy kraťasů si vytáhne mobil a začne si s někým horlivě psát. Chvílemi se směje tak nahlas, že její smích slyším i přes sluchátka. Vrtá mi hlavou, s kým si takhle píše, ale nezeptám se. 

K snídani jsou zařízeny švédské stoly. Stůl si prohlídnu zprava i zleva a nemůžu se rozhodnout, co si nandat.

„To vypadá tak nádherně!" začne slintat Bella a nandá si hromadu míchaných vajíček, párečků, slaniny a jako bonus si vezme i čokoládový dortík. Nasucho polknu. Mít její drobnou postavu, taky jídlo neřeším. Na ten dortík mám nepopsatelnou chuť, ale místo toho si nandám bílý jogurt. Nemůžu se zbavit pocitu, že když si se svojí postavou nandám něco nezdravého, každý mě ihned odsoudí. Sednu si do rohu místnosti a Bella si ke mně hned přisedne. Zamračeně se podívá na moji porci.

„Nebudeš mít náhodou hlad?" zeptá se a mě se i tahle obyčejná otázka dotkne.

„Jakože toho musím sníst hodně?" podotknu poněkud jedovatě.

„Ne, jakože já bych po tomhle měla ještě hlad. Vlastně zvažuju, že i to co jsem si nandala mi nebude stačit." mrkne a přejde moji jedovatost.

„Aha." polknu a snažím se jogurt jíst pomalu, abych si ho vychutnala.

Ve chvíli, kdy se zvedám od stolu a chci odejít zpět na pokoj, vejde do jídelny máma, Matthew a Aiden.

„Dobré ráno." pozdraví nás zvesela máma. Zdá se, že už její naštvání vyprchalo.

„Dobré ránko!" zasměje se Bella. Ta její veselost už mi začíná pomalu lézt na nervy.

„Ahoj." pozdravím a otočím se k odchodu.

„Jade, už si jdi zabalit prosím, nasnídáme se a pomalu vyrazíme." křikne na mě máma. Kývnu na souhlas a odejdu si zabalit těch pár věcí, co jsem si na svatbu dovezla.