Breaking summer

(11)

Když nám zazvoní ráno budík, úlevně vydechnu. I přes to, že jsme nuceni vstávat v pět hodin ráno. Roztáhnu závěsy a zpoza okna mě obklopí tma. Slunce ještě nevyšlo. Ustelu si a naposledy si zkontroluju, zda mám ze seznamu vše potřebné. Váhám, jestli si mám přibalit ještě ty jediné plavky, které mám z dob, kdy jsem chodila na rehabilitace do bazénu. Nakonec je pohodím na postel, protože bych se určitě s nikým koupat nešla. Převléknu se do černých džín a černé vytahané mikiny, kterou si vepředu zastrčím do kalhot. Bella se nad mým oblečením zarazí, sama si totiž bere sportovní kraťasy a modré triko s logem tábora a vypadá, jako by ani nikam nejela a zůstala doma. Kruhy pod očima si zamaskuju korektorem, přidám trochu pudru a řasy si zdůrazním řasenkou. Bella zdvihne jedno obočí.

„Co?" zeptám se a ona s úsměvem zavrtí hlavou.

„Nic, jen že se nemusíš oblékat hezky, oblečení tam nikoho zajímat nebude. Spíš se oblékni pohodlně." poradí mi. Sice to myslí dobře, ale lehce se mě to dotkne. Nemůžu jí říct, že se musím obléknout hezky, protože mě s ní každý bude porovnávat. Nemůžu ji říct, že oproti ní budu vždy vypadat hrozně, protože ji sluší i to, co má momentálně na sobě.

„Ale tohle je pohodlný." zalžu. Nevím jestli mi to věří, každopádně už nic jiného neřekne. Na záda si nandá batoh, sportovní tašku si pohodí přes rameno a kufr popadne za vytaženou rukojeť. Je ověšená jako vánoční stromeček.

„Nejdeme nejdřív na snídani? Mám docela hlad." přiznám.

„Něco si vezmeme až do auta. Nesmíme zbytečně ztrácet čas, musíme tam být co nejdřív."

„Aha." nasadím si batoh a vezmu svůj kufr a tašku. Budu muset jít do auta na vícekrát, všechny hudební nástroje a věci najednou nepoberu.

Venku u auta už čeká Matthew a Aiden nosí do auta tašky s jídlem.

„Jak se s tolika věcmi vejdeme do auta?" začne se smát Bella, když podá svůj kufr Mattovi.

„Kufry s oblečením si vezmeme normálně do auta, ale pro Jadiny kytary se staví kluci později s velkou dodávkou." řekne jednoduše a začne skládat kufry do auta. Jakmile uvidí výraz Aidena, dodá: „A samozřejmě bereme do auta i to všechno jídlo."

„To je dobře, jinak bych s vámi nejel." oddychne si Aiden a Bella se rozesměje.

„Zase myslíš jenom na jídlo." poškádlí ho a rozcuchá mu vlasy, které si Aiden s nafouknutými tvářemi vzápětí znovu urovná.

„Všechno, co si s sebou na tábor bereš, dej prosím ke vchodovým dveřím." obrátí se na mě Matthew. Přikývnu že rozumím a podám mu svůj kufr a tašku s oblečením. Batoh si hodím na zadní sedačku, radši totiž budu sedět vzadu s Aidenem, než vepředu vedle Matta. Vrátím se do pokoje pro všechny hudební nástroje co mám a začnu je pomalu nosit tam, kam mi řekl Matt.

Když dolů dotáhnu obří kombo, potkám se s mámou.

„Chci, aby jsi věděla, že jsem vážně moc ráda, že někam jedeš a nebudeš jen celé léto zavřená u sebe v pokoji."

„Nedala jsi mi jinou možnost." odpovím jí.

„Jade..." povzdychne si. „Zkus si to tam užít."

„Fajn." pokrčím rameny a chci se otočit a jít si sednout do auta. Zachytí mě za ruku a přitáhne si mě do obětí.

„Mám tě ráda." zašeptá mi do ucha a líbne mě do vlasů.

„Já tebe taky." hlesnu, vymaním se z obětí a vydám se k autu. U auta se ještě na mámu otočím a zamávám jí. Když se připoutám, všimnu si, že v autě není Bella.

„Kde je Bella?" drcnu do Aidena, který si už rozbalil první bonbony.

„Šla to všechno zkontrolovat." zahuhlá s pusou plnou kyselých žížalek. Musela jsem se s ní minout. Sotva stačím odmítnout Aidenovu nabídku kyselých žížalek, Bella se přiřítí do auta ještě s malou plátěnou taškou.

„Málem jsme tam nechali pár věcí." vydechne udýchaně a rychle si zapne pás. „Tak jedem! Už se nemůžu dočkat, až tam budeme!" rozhodne Bella. Její nadšení rozhodně nesdílím. Zadívám se na Mattowu navigaci, která ukazuje přes tři hodiny cesty. Z velké svačinové tašky vyndám namazaný sendvič a hladově se do něho zakousnu. Bella se mnou inspiruje a za chvíli už jíme všichni.

„Měli jsme jich s sebou vzít víc." zakňourá Aiden, když se sní poslední sendvič.

„Ještě tu máme nakrájenou zeleninu a ovoce. A pitíčka." prohledám důkladněji tašku.

„To bych nechal na později, ještě pojedeme dlouho." rozhodne Matt. Tašku tedy zavřu a nasadím si sluchátka. Opřu se o okno a zavřu oči. V noci jsem toho moc nenaspala. Dlouho jsme s Bellou balili a potom jsem se neustále budila a převracela, jak jsem začínala být víc a víc nervózní. Poslechnu si první dvě písničky z alba a potom konečně usnu.