Breaking summer

(16)

Začátek netrefí a lehce jí to ujede. Začne zpívat mnohem dřív než začne hrát. Žádná předehra, nic. Barvu hlasu nemá úplně k zahození, to určitě ne, ale má mnohem vyšší sebevědomí, než by měla mít... Přesně pravý opak mě.

Chybí jí trénink. S hlasem neumí pracovat a když se snaží vyzpívat výšky, hlas jí ujede. Dost částí má falešně, jediný, co se dá poslouchat, je refrén. Sice tvrdila, že umí hrát na ukulele, ale opak je pravdou. Spíš se o to snaží, přitom Riptide není těžká písnička co se týče akordů, ale ani ty akordy jí moc nejdou. Mnohem těžší u téhle písničky je trefit rytmus a melodie. A u toho je už mimo úplně. Každopádně když dozpívá, sklidí poměrně slušný potlesk.

Sama je se svým výkonem očividně hodně spokojená, když prochází okolo mě, nezapomene se ušklíbnout.

„Tak se předveď, nováčku." vyzve mě Hunter a se slovem „nováček" si pohraje na jazyku. Zhluboka se nadechnu a dojdu si k tabuli pro svoje ukulele, které je jako moje ostatní nástroje ještě zabalené v obalu. Ukulele zapojím do komba, aby bylo víc slyšet, ale to se nelíbí Kate.

„Co to má znamenat?"

„Nic, tohle je elektroakustický ukulele. Může se zapojit do komba a bude víc slyšet." vysvětlím.

„A proč jsem ho neměla já?"

„No možná proto, že jsi si ho nevzala a nebo nekoupila?" řeknu už ironicky. Kamarádky určitě nebudeme.

„Chci stejný podmínky! Matte!" začne se dožadovat podpory od Matta, ale ten zavrtí hlavou, že se do toho nechce motat.

„Fajn! Vezmu si to ukulele, co jsi měla ty. Budeš spokojená?" povzdychnu si. Nemám náladu se hádat. Obzvlášť před publikem.

Vezmu ukulele ze stojanu, popruh si obleču přes sebe, ale ze svého pouzdra si vytáhnu ladičku. Připnu ji nahoru na ukulele a začnu ho ladit. Kate se začíná nadechovat, ale tentokrát se nedám.

„Doufám, že nechceš říct, že je tohle nespravedlivý." odseknu prudce, abych ji zarazila. „Protože ty jsi si to ukulele mohla ze začátku naladit taky."

Na to mi nic neřekne, pouze si založí ruce na prsou a zpříma se na mě podívá. Snažím se na sobě nedat znát nervozitu, krk ukulele stisknu pevně a přijdu blíž k mikrofonu.

Hunter mě se zájmem pozoruje, doslova cítím jak mě jeho pohled všude propaluje. Mírně si odkašlu, přiložím ukazováček levé ruky na jednu strunu ukulele, čímž vytvořím požadovaný akord Am a pravou rukou začnu hýbat do rytmu. Předehra je jednoduchá, pouze vystřídám tři akordy a potom je zahraju ještě jednou. Jen samotná předehra zní líp než její představení a Kate zkoprní. Matt se začne usmívat od ucha k uchu a Hunter zvědavě nadzvedne jedno obočí.

„I was scared of dentists and the dark," začnu zpívat a udělá mi dobře, když uslyším překvapené reakce.

„I was scared of pretty girls and starting conversations," zpívám lehce, netlačím na hlas, díky mikrofonu je mě krásně slyšet a Kate začne brada padat dolů. Už teď jí je jasné, že tohle prohrála. Bella na mě povzbudivě mrkne a cosi zašeptá Hunterovi, ten přikývne ale nepřestane mě sledovat, na Bellu se ani nepodívá.

Při výškách zavřu oči a nechám se vést. Jakmile přijde refrén, použiju ukulele na zdůraznění a párkrát do něho tlesknu.

„Lady, running down to the riptide..." naopak teď se do toho opřu, do refrénu dám mnohem víc energie a začnu si to užívat. Stres je dávno pryč a ani nepřemýšlím nad textem nebo akordy, vše jde úplně samo. Jako dobré znamení beru to, že pár lidí začalo tančit a užívat si to. Ostatní mě pořád ohromeně pozorují, ale na ty se snažím nedívat.

„I just wanna, I just wanna know,

If you're gonna, if you're gonna stay,

I just gotta, I just gotta know,

I can't have it, I can't have it any other way."

Pak přijde moje oblíbená část, zvolním a mezi jednotlivými akordy nechám rozestupy, spíš je vždy jen zahraju, ale nevytvářím z nich celek, nechávám je oddělený:

„I swear she's destined for the screen, closest thing to Michelle Pfeiffer that you've ever seen, oh."

Pak už přijde opět refrén, který nejprve zazpívám potichu, ale pak postupně na hlasitosti opět přidávám. To už lidi začínají i tleskat do rytmu a doopravdy si to užívají.

„Cause you're gonna sing the words wrong." dozpívám a dohraju a na chvilku tak nastane hrobové ticho. Potom Hunter přijde víc dopředu a začne pomalu, vážně pomalu tleskat. Ostatní se k němu přidají a hudebnou zavládne obrovský aplus. Jediný, kdo netleská, je Kate, která nabere barvu rajčete. Lehce se ukloním a ukulele vrátím do stojanu. Tleskají, piští a někdo i zapíská na prsty.

Matt přijde ke mně a obejme mě okolo ramen. Pravou rukou udělá gesto, čímž ostatní požádá o klid.

„Myslím," překřičí pár jedinců kteří se ještě nestačili uklidnit, „že vítěze máme jasného. Ještě jednou potlesk pro Jade!"