Breaking summer

(07)

Už je to téměř týden, co jsme se přestěhovali a já ještě nevytáhla paty z baráku. Bella každé ráno zmizela téměř na celý den, vracela se vždy večer a pak dlouho do noci sedávala na střeše. Po pár dnech mě už přestala přemlouvat, abych chodila ven s ní a já tak mohla být v našem pokoji sama. Sama je možná přehnaný, každou chvíli ke mně chodil Aiden a chtěl, abych mu něco zahrála. A tak seděl na jedné straně postele, já na druhé a poslouchal jak hraju jednou na kytaru a podruhé na ukulele. Na piano jsem hrála vyjímečně, ve chvílích, kdy máma nebyla doma.

„Taky bych to chtěl umět." řekne zasněně Aiden, když ladím kytaru.

„Můžeš." usměju se na něho. Na něho člověk prostě nemůže být nepříjemný. Je ještě tak malý a nezkažený.

„Vážně?" rozzáří se mu oči a začne se sápat po kytaře.

„Počkej." rozesměju se a v rychlosti kytaru naladím. „Tahle je na tebe až moc velká." usoudím, když si kytaru vezme. Kytara je tak velká, že přes ní Aiden málem nevidí. Dneska sice má jet Aiden s mámou na ten velký nákup, ale pochybuju, že by mu zrovna máma kytaru koupila. Matt by mu ji možná koupil, podle všeho je podporuje ve všem co Bellu a Aidena baví a snaží se jim maximálně věnovat. I mně, což mi není úplně příjemný. Chci si ho držet dál od těla, přece jen můj táta to nikdy nebude...

„Zkus tohle." podám mu ukulele a ukážu mu, jak ho správně držet.

„Ale já bych chtěl tu velkou kytaru." kuňkne a já mu pobaveně rozcuchám vlasy. Upřímně se divím, že nechtěl rovnou elektrickou kytaru, minule se mu líbilo jak nahlas dokáže hrát.

„Ukulele je mnohem lehčí. Navíc má jen čtyři struny, vidíš? Bude tě to bavit a kdyby ne, zkusíme přemluvit Matta aby ti nějakou kytaru koupil."

„Nemusí se kupovat, řekneme tetě, aby ti nějakou kytaru půjčila z obchodu." vmísí se do hovoru Bella, která se právě vrátila domů.

„Dneska jsi tu nějak brzo." podotkne Aiden.

„Jedeme přece na ten nákup..." připomene mi a začne se převlíkat do krátkých letních šatů.

„A jo..." plácne se Aiden do čela. Mě však zarazí něco jiného.

„Vaše teta vlastní hudebniny?" podivím se a oba dva přikývnou.

„Respektive je vlastní její manžel." upřesní mi Bella a nanese si na rty trochu průhledného lesku.

„To je super." nadchnu se. Jsem ráda, že tady ve městě nějaké hudebniny mají. „A kde jsou? Potřebovala bych si koupit nové struny..."

„No v obchoďáku. Můžeš jet s námi a ukážu ti kde přesně jsou." nabídne mi Bella a já nemám důvod nesouhlasit.

V mámině autu mi dojde, že jsem město ještě pořádně neviděla. Aiden mi vše ukazuje a popisuje, ale stejně hned zapomenu. Odpovídám jen „hmm" nebo „aha", přijde mi to totiž vše stejné.

„Počkejte v autě, budu hned zpátky." řekne máma, když zaparkuje před foto-centrem.

„Ví někdo co má v plánu?" zívnu a stáhnu si dolů okénko. Bella i Aiden zavrtí zmateně hlavou. Netrvá to dlouho a máma se vrátí i s velkou nažloutlou, zalepenou obálkou.

„Co to máš?" začne hned pokřikovat Aiden a máma obálku rozlepí. V obálce jsou fotky ze svatby. Máma je začne jednu po druhé prohlížet a musím uznat, že se fotky vážně povedly. Když přijde na řadu fotka, kde je jen nás pět, přepadnou mě smíšené pocity. Vypadá to, jako bych k nim nepatřila. Matthew, máma, Bella i Aiden jsou modroocí blonďáci a já tam... Vyčnívám. Víc už si fotky prohlížet nechci. Máma za chvíli fotky vrátí zpět do obálky a rozjede se k obchodnímu centru.

Když zastavíme u obchodního centra, dojdeme společně k eskalátorům, kde se posléze rozdělíme.

„Hudebniny jsou v prvním patře. A když řekneš, že jsi od nás, dostaneš slevu." zazubí se Bella a já přikývnu, že rozumím. Máma z toho, že sem jedu jen kvůli hudebninám, nebyla moc nadšená, ale nic neřekla. Pochopila, že mi v hraní a zpívání nezabrání. Sice mi nikdy žádný hudební nástroj nekoupila a ani mi na něj nepřispěla, ale já si vždy našla cestu, jak ho získat.

Hudebniny najdu snadno, nejen díky popisu od Belly, ale i díky cedulím, které jsou na každém rohu. Jakmile vstoupím dovnitř, jsem jak v ráji. Nutkání ihned sednout za klavír a začít hrát, potlačím. Na zdech jsou zavěšené kytary všech velikostí, typů a i barev. Nechybí tu nic od světle dřevěných kytar až po bláznivé modré kytary. Učaruje mě jedna kytara, na pohled úplně obyčejná, ale když člověk přijde blíž, spatří na ní různé vyryté ornamenty, které připomínají malé kytičky. Musím se těch ornamentů dotknout.

„Prosím, jen si zahrajte." promluví mi za zády ženský hlas a já polekaně nadskočím.

„Opravdu můžu?" nadchnu se a paní ve středních letech přikývne. Kytaru opatrně sundám ze stojanu, přisunu si blíž stoličku, která je u klavíru a začnu vybrnkávat jednoduchou melodii. Kytara má nádherný zvuk a hraje se na ní téměř lehce.

„Koukám, že umíte i na kytaru." kývne směrem ke mně a když uvidí, že se tvářím dost překvapeně, dodá: „Viděla jsem vás na svatbě..."

„Vy jste sestra Matthewa?" zeptám se a žena s úsměvem přikývne.

„Ano. A jsem... teda, byla jsem nejlepší kamarádka maminky Belly a Aidena."

„Aha." polknu. Nastane trapné ticho. Kytaru vrátím zpátky na stojan a přejdu k regálu, kde jsou vystavěné nabízené struny. Najdu ty, které potřebuji a položím je ke kase. Teta Belly a Aidena mi struny naúčtuje a já ji podám bankovku. Vezmu si taštičku se strunami a chci se rozloučit, ale ona mě zadrží: „Tu kytaru si brát nebudete?"

„Kdybych na ní měla peníze, koupím si ji hned." přiznám. Žena sáhne pod pult a vytáhne malý barevný letáček.

„Kdyby jste hledala práci... Myslím, že s vaším talentem vás vzít prostě musí." pousměje se a letáček mi podá.