Breaking summer

(13)

„Tohle je moje nejoblíbenější část." mrkne na mě Bella. Matthew první brod zdolá skvěle. Když najede do brodu, voda začne autu ustupovat a vždy obří vlnou omyje břeh. V autu to houpe ze strany na stranu a mně se udělá trochu špatně.

„Jak dlouho ještě pojedeme?" zeptám se a musím si přidržet dlaň před pusou.

„Ještě nás čekají dva podobný přejezdy, ale autem tam budeme tak do dvaceti minut, přes brody musíme jet opatrně. Déšť brody trochu rozvodnil." vysvětlí mi Matt a pokračuje po hrbolaté lesní cestě.

„Panebože." vydechnu a odevzdaně zapadnu do sedačky. Bella se opře o dveře a vystrčí hlavu z okýnka. Je na ni vidět jak moc šťastná je. Rozhlíží se kolem, prohlíží si stromy, kytky a zpívající ptáky, jakoby tu byla poprvé.

„Nevšímej si ji, občas je praštěná." zašeptá mi do ucha Aiden a vytáhne si pitíčko.

„Vážně si teď rozbaluješ pití, Aidene? Vždyť za chvíli budeme vystupovat."

„Ale tati, já bych to nevydržel, zrovna teď jsem dostal hroznou žízeň." rozmáchne ruce Aiden a část pití skončí na stropu auta.

„Aidene!" zamručí Matt a začne se nadechovat, ale Aiden mu skočí do řeči: „Tati, to není moje chyba! To auto stejně potřebovalo umýt, tak alespoň máš teď příležitost."

S Bellou obě vyprskneme smíchy. Mít mladšího a navíc vychytralého bráchu je docela sranda.

„Já? Já budu mít příležitost? Tak to se velice pleteš. V táboře dostaneš kýbl a hadr a auto pořádně uklidíš."

„Tatiii." zakňourá Aiden.

„Víš, že nemá cenu odmlouvat, Aidene." vnese se do hovoru zadýchaně Bella, která ještě nestihla zcela popadnout dech.

„Ale já jsem si chtěl jít najít schovku."

„Tak to máš smůlu. Nebudeš mít žádné výhody oproti ostatním dětem." rozhodne Matt, Aiden se urazí a víc s námi nepromluví.

Projetí druhého brodu bylo mnohem lepší, možná to bylo tím, že jsem věděla, co mě čeká a při projíždění posledního brodu mám pocit, že si to začínám užívat. Nálada mi však klesne, když Matt projede obří bránou s nápisem tábora.

Zastavíme ve stínu stromů vedle obří dřevěné budovy. Sluníčko i přes to, že je pořád ráno a před chvíli pršelo, začalo pořádně hřát.  Bella se vykloní z okénka a radostně zavolá na skupinku holek, která stojí opodál. Ta jí radostné zavolání vrátí. Bella rychle vystoupí z auta a rozeběhne se s nimi pozdravit. Se všemi se obejme. Vypadá to, že ji rády vidí.

„Tak pojď." pobídne mě Aiden. Vůbec se mi nechce z auta vystoupit, nejraději bych zůstala sedět v autě a vše potichu pozorovala.

„Ještě tu chvilku zůstanu." zamumlám. Aiden mykne rameny a radostně vyskočí a běží s úsměvem za Bellou. Matthew za nimi přijde a se všemi se vřele pozdraví. Chvilku si povídají, smějí se a pak Matthew ukáže do auta na mě. Holky se automaticky na mě otočí a já bych se v tu chvíli nejraději propadla někam hluboko. Cítím, jak se mi krev žene do tváří. Déle už v autě čekat nesmím, celá situace by byla potom mnohem víc trapnější. Zhluboka se nadechnu, opráším si mikinu která už stihnula uschnout, upravím si vlasy a vystoupím z auta. Dám si velice záležet na tom, abych tolik nekulhala a došla k nim úplně normálně. Vždy trochu trvá než se po delší nečinnosti rozchodím. Celou dobu mě každý v táboře pozoruje a není to pouhý pocit.

„Tak tohle je Jade. Přijela nás zachránit." představí mě Matt a holky mě s úsměvem pozdraví. Vypadají docela přátelsky.

„Jade bude se mnou v chatce." usměje se Bella a přátelsky mě chytne okolo ramen. Pro jednu holku to je docela překvapení, vykulí oči a prohlídne si mě od hlavy až k patě, ale nic neřekne.

„Tak holky, pojďte něco dělat než přijedou kluci." pobídne nás Matt. Udiví mě, jak ho všichni bez odporu poslechnou.

„Holky?" zapře si ruce v bok Aiden a začne se mračit.

„Ty pojď taky, ty už máš jiný úkol." zasměje se Bella. Matt odemkne dřevěnou budovu a pustí nás dovnitř. Budovu zvenku vypadá, že je velká, ale uvnitř je doslova obří. Spoustu stolů rozmístěných po místnosti, otevřené okno kterým je vidět do kuchyně, dřevěné schody vedoucí do dalšího patra...

„Tohle je jídelna." zaťuká mi na rameno Bella.

„To jsem pochopila."

Matt nás zavede ke dřevěným dveřím, které jsou pod schody. Prohlídne si svazek klíčů až najde ten jeden, kterým dveře odemkne. Obyčejný sklad.

„Takže holky, je potřeba utřít stoly, utřít prach jak tady tak v chatkách, vysát chatky..." začne rozdělovat práci Matt. „Do kuchyně máte jako obvykle zákaz vstupu, tu si obstará sama kuchyně až za chvíli přijede. Záchody a koupelny si pro změnu vyřeší zdravotníci... Ještě teda potřebujeme roznést povlečení po chatkách, to si může vzít na starost Bella s Jade."

„Máme postele rovnou převléct?" je Bella až moc akční.

„Ne. Jen nechme taky nějakou práci táborníkům." upřesní Matt. Bella přikývne na srozuměnou. Holky se nahrnou do kumbálu a rozeberou si čistící prostředky, mopy a vysavač.

„Vy dvě pojďte za mnou." otočí se na nás Matt a zavede nás po schodech nahoru a odemkne další kumbál. Z veliké skříně nám začne podávat prostěradla a povlečení.

„Až to budete mít, dojděte pro mě prosím. Budu si v kanceláři dělat nějaké papíry."

„Jasně tati." zazubí se Bella a ze schody zvesela seběhne. Já schody sejdu opatrně a zamířím za Bellou do první chatky.

„Tak jak se ti tady líbí? Déšť to tu trochu zabahnil, tak pozor ať neuklouzneš."

Ani nestačím odpovědět a do tábora se rychle přiřítí velká bílá dodávka. Zastaví těsně vedle nás a hlasitě dvakrát zatroubí. Leknu se tak, že mi noha na kluzkém bahně podjede a já skončím jak dlouhá tak široká natažená na zemi.