Breaking summer

(18)

„Jade! No tak, neblbni!" slyším za sebou volání, ale neotočím se, dělám, že Bellu ani Huntera neslyším. Uvidím Matta, jak zamyká auto a zrychlím krok, abych ho dohnala. Dobře udělám, protože ve chvíli, kdy ho doženu, mě dožene Bella.

„Jade..." chytne mě Bella za paži, jenže já se ji vytrhnu a v rychlosti oslovím Matta: „Nepotřebuješ ještě s něčím pomoct?"

Matthew překvapeně zamrká. Nejspíš ode mě něco takového nečekal.

„No ani ne..." podrbe se na zátylku stejně, jako to dělává Aiden. „Chci říct, že vše máme víceméně připravené, zbytek se dodělá za pochodu. Už sis prohlédla tábor a trochu ses zde zorientovala?"

„Nějak nebyl čas." vydechnu.

„Já tě tady provedu, stejně jsem to měla v plánu." nabídne se Bella, ale ještě před tím, než ji stačím odmítnout, udělá to za mě Matthew.

„Tak to ne, Bello. Provede ji třeba Aiden. Vy už musíte jít dětem naproti."

„Mám nás teda svolat?"

„Když budeš tak hodná..." požádá ji Matthew a sám zapíská na Aidena a pokynutím ruky naznačí, aby se k nám přidal. Bella dojde ke zvonu a zazvoní na něj.

„Vedoucí, k jídelně!" zakřičí a v Mattově výrazu se mihne náznak otcovské pýchy. Jakmile se vedoucí slezou u jídelny, Matt jim vysvětlí o co jde.

„Takže, jak už jsem říkal, Hunter, Tyler a zbytek kluků bude nakládat a vozit kufry do tábora a holky se postarají o děti. Přivedete je sem a až kluci navozí všechny kufry, rozdělíme je do družin a pak je ubytujeme, ostatně, budeme dělat přesně to, co každý rok." usměje se na všechny Matt a na mě mrkne.

„Tak jedem, tam se svezeme všichni, do dodávky se nějak naskládáme, hold se nějak přitulíme." křikne Hunter a Bellu obejme okolo ramen, ale když si všimne Mattova výrazu, stáhne se a zamíří k dodávce.

Bella a Tyler si sednou automaticky dopředu a ostatní se začnou soukat dozadu do kufru.

„A ta nová nejede proč?" prskne Kate, která očividně chtěla sedět vedle Tylera a Huntera.

„To vůbec není tvoje starost, Kate." uchechtnu se a ruce si založím na prsou. Pak se Hunter s dodávkou otočí, zastaví těsně vedle mě a stáhne si okénko.

„Pozor ať znovu neupadneš." zazubí se a Bella s Tylerem se bouřlivě rozesmějí.

„Ha, ha." odfrknu si, ale toho pobaví ještě víc. Pak dvakrát krátce stiskne klakson ve smyslu pozdravu a se všemi zmizí za bránami tábora.

„Aidene? Provedeš Jade po táboře a vše ji zde ukážeš a vysvětlíš prosím?" požádá Matthew Aidena a ten s radostí zakýve hlavou. Pak Matt zmizí ve své kanceláři a my s Aidenem zůstaneme v táboře úplně sami.

„Tak kde chceš začít?" roztáhne Aiden pusu od ucha k uchu a z kapsy si vytáhne sušenku.

„Nechápu, kam v tobě všechno to jídlo mizí." zavrtím nechápavě hlavou.

„No já bych věděl..."

„Zadrž! Víc slyšet nechci!" zarazím ho. Pokrčí rameny a otočí se čelem k jídelně.

„Tak tady je jídelna, tady to mám moc rád. No a táta má nahoře kancelář, většinou ho najdeš právě tam."

„To už vím." přikývnu na souhlas. Společně projdeme okolo jídelny, vyhneme se pár borovicím, které rostou všude a dojdeme k maličké budově, které se za zády odráží les.

„Tady jsou schovaný míče, pálky na ping pong, švihadla a tak. Jenže je to zamčený a věci ti můžou dát jen vedoucí." vysvětlí mi a zatahá za kliku, aby dokázal svoji pravdu.

„Chápu..." vyhrknu rychle, než celé dveře zničí.

„A támhle hlouběji v lese je lanové centrum." ukáže do lesa a chce se tam jít projít, ale nakonec mu to vysvětlím s tím, že mě tam nikdo nikdy nedostane.

Pak mi ukáže kde všude jsou umístěné chatky, ukáže mi které chatky jsou vyhrazeny pouze pro vedoucí a které jsou pro děti. Ukáže umývárny a záchody, budovu na trávení volného času, hřiště na volejbal a tenis, plácek kde se hraje fotbal nebo basketbal, místo kde se pořádají táboráky a taky mi ukáže místečka jednotlivých družin. Vysvětlí mi, že každá družina má přidělenou barvu (aby se navzájem rozeznaly) a místečko, kde se scházejí a domlouvají si taktiku, nebo si tam vymýšlejí pokřik.

Pak znovu mineme hudebnu i novou kreativní dílnu. Na celém areálu tábora je krásné to, že všude rostou stromy a všude jsou zelené plochy. Ale nejvíc mě fascinuje samozřejmě to jezero, které jsem měla už šanci dnes vidět. Není moc velké, ale má krásně čistou vodu.

„Nádhera." vydechnu zasněně.

„Je to tu krásný, že?" zjeví se nám za zády Matt. „Nejvíc se mi líbí to, že jsou všude okolo lesy, pole a louky a můžeme tak hry hrát opravdu všude." řekne a je na něm vidět, jak moc je hrdý na to, co tady společnými silami vybudovali a jak moc o tohle místo nechce přijít. Všichni jen tak chvíli stojíme a nic neříkáme. Z ticha nás vyruší zatroubení klaksonu, a tak se vrátíme k jídelně. Hunter se s Tylerem a ještě jedním chlapem už vrátili a začali vykládat kufry na plachtu před jídelnou.

„Musíme sebou hodit, sice vyráželi až po nás, ale přišlo mi, že se sem doslova ty děti ženou." oznámí nám zadýchaně ten chlap a Matt jim rychle začne s kufry pomáhat.

„Máte toho ještě hodně?" zeptá se Matt, když si otře pot z čela. Kufry jsou velké a určitě i těžké.

„Ještě se tak dvakrát otočíme." přikývne Tyler.

„Ale budeme tu dřív, než holky s dětmi." uklidní Matta Hunter. Pak se znovu naskládají do dodávky a odjedou.

Tyler se nepletl. Skutečně přijedou s plnou dodávkou ještě celkem dvakrát, ale podruhé je dodávka už poloprázdná a vystoupí z ní i zbytek mužských vedoucích, kteří doteď kufry nakládali u autobusu.

„Slyšíte?" zpozorní Matt a zaposlouchá se. V dálce jsou slyšet hlasité kroky, chichotání a marné pokoušení o ztišení výskání.

„Jsou tady." vydechne úlevně a nasadí velký vřelý úsměv. Aiden si stoupne hned za Matta a vypadá to, že se nemůže dočkat až sem dorazí, zatímco mně se v krku vytvoří veliký knedlík. Stoupnu si za strom a zadržím dech.

„Neschovávej se a pojď dopředu."