Breaking summer

(31)

Idiot. Je to prostě idiot.

„Dobře, děkuji, vezmu to v potaz." vykoktá doktor a zavře za Hunterem dveře.

„Jen tak pro informaci, já nemám menstruaci." podotknu s důrazem na slově nemám.

„A nemáte ji jako celkově, nebo pouze v tuto chvíli? Protože ve vašem věku..."

„Teď! Teď ji zrovna nemám, panebože!"

„A co vás k nám přivádí?" zeptá se a pomůže mi se dostat z vozíku na lehátko.

„Moje pravé koleno. Upadla jsem a myslím, že se mi tam něco pohnulo."

„Už jste někdy byla na operaci? Myslím přímo s tím kolenem." upřesní a posadí se ke svému pracovnímu stolu.

„Víte, možná že kdyby jste se místo na můj sexuální život ptali na tohle, ušetřili byste si dost času."

„Žádná taková otázka tam není." vyvede mě z omylu.

„Cože? Ale, ale..." začnu koktat, když v tom mi to dojde. Idiot je slabý slovo.

„Tak co ta operace?" vrátí se zpátky k otázce.

„Na první operaci s kolenem jsem byla ve dvanácti letech, na další ve čtrnácti a na poslední jsem byla před rokem." zívnu.

„A to vám bylo kolik?"

„Přesně šestnáct. Datum operace se kryl s mými narozeninami."

„Tak jo. Sundejte si tepláky a položte se na lehátko." poprosí mě. Ze začátku nic nedělám a jen tiše sedím. Až když mi dojde, že mi nic jiného nezbývá, začnu si rozvazovat tkaničku od tepláků.

„Zvládnete to sama?" zeptá se mě doktor, když vidí, jak se mi do toho nechce.

„Myslím že ano, ale mohl by jste se prosím otočit?" požádám ho a on se beze slova otočí. Stěží si sundám tepláky, složím je a odložím na konec lehátka a sama se na lehátko položím. Doktor se po chvilce otočí a když si přijde prohlédnout moje koleno, ucukne jako by se právě opařil horkým čajem. Na pravé noze mám od kotníku až do půlky stehna kůži zohavenou, drobné jamky, různě zbarvená místa a spousta jizev svědčí o tom, že se kůže snažila zahojit po popáleninách druhého stupně. Přes celé koleno se mi táhne dlouhá tenká jizva. Samotné se mi na to nedívá dobře.

„Ta první operace..." polkne ztěžka doktor a zadívá se mi do očí. Očividně mu to není příjemné.

„Proběhla kvůli dopravní nehodě. Kompletní plastika kolene, menisky, šrouby... "

„Máte... to značně nateklé. Musím vás poslat na rentgen."

„S tím jsem tak nějak počítala." vzdychnu a opět se obleču. Když mi pomůže zpět do vozíku, přivolá si Huntera.

„Výtahem si vyjeďte do dalšího patra na rentgen. Zavolám tam, aby vás hned vzali. Jakmile vám tu nohu zrentgenují, přijeďte zpátky." zaúkoluje Huntera a hned se natáhne po telefonu.

„Co jsi mu udělala?" zeptá se mě Hunter, jakmile nám přivolá výtah.

„Nic. Proč?"

„Že byl tak zaražený. Tvářil se, jakoby viděl ducha." odpoví mi. Kéž by ducha. Viděl pouze moji znetvořenou nohu.

Když přijedeme před rentgen, Hunter párkrát zazvoní na zvonek u dveří a pak od nich ustoupí. Dveře se rozrazí a z nich vyjde drobná černovláska, která je nejspíš chvilku po škole.

„Vy neumíte..." začne křičet, ale když spatří Huntera, utichne. „Číst?" dodá mile a svůdně se zasměje.

„Moc se omlouváme, ale my máme jít přednostně." usměje se na ní Hunter a já se rozhlédnu po prázdné chodbě. Stejně tu nikdo jiný kromě nás není.

„Ach, ano, pan doktor Davis mi právě volal." zaculí se na Huntera a pak pohledem sjede mě. „Tak příště místo zvonění klepejte, máte to tu napsaný." bouchne do cedule na dveřích a Hunterovi věnuje svůdný pohled. Mám co dělat abych se nepozvracela.

„Tak pojďte. Nechte si na sobě pouze spodní prádlo. Šperky a tak dále si sundejte taky." rozkáže mi a uhne mi pryč z dveří, abych tam mohla na vozíčku projet. Hunter mě odtlačí do převlékací kabinky a pak chce odejít, ale ta sestřička ho nenechá.

„Nikam nechoďte, přece jí na to lehátko nebudu rvát sama." uchechtne se. Hned se mi chce zůstávat ve spodním prádle i před ním o to víc. Sundám si tričko, ponožky a před tím, než si sundám tepláky se zhluboka nadechnu.

„Tak už jste hotová?" zeptá se mě netrpělivě sestřička.

„Jo." zamumlám a potlačím nutkání si před břicho něco dát, třeba závěs z kabinky.

„Položte mi ji prosím sem." mrkne sestřička na Huntera a ukáže dlouhým gelovým nehtem na lehátko. Hunter ke mně přijde a prohlédne si mě od hlavy až k patě. A já zadržím dech.