Breaking summer

(22)

Ráno mě probudí hlasitý zvuk budíku. Rukou chvíli hmatám po nočním stolku a snažím se najít svůj telefon a vypnout budík, než mi dojde, že se vůbec nejedná o můj budík nýbrž o budík Belly.

„Bello? Můžeš ty zvuky už vypnout? Mám pocit, že mě někdo mlátí kladivem přímo do hlavy."

Odpovědí mi je jen jakési zamručení a převalení se na bok.

„Bello!" zavrčím a hodím po ní polštářem. Bella se vyhrabe z postele a konečně budík vypne. Není divu, že se jí vstávat nechce, vrátila se pozdě k ránu a podle zvuků, které vydávala, byla víc než veselá.

„Včera jsi měla jít s námi, bylo to super."

„O tom nepochybuju." uchechtnu se a dojdu si pro kartáček na zuby a pastu.

„Ani nevím v kolik jsem si šla lehnout."

„Zatímco já to vím naprosto přesně. Bylo půl čtvrtý ráno." zívnu.

„Vzbudila jsem tě?" zeptá se ustaraně Bella a já přikývnu. „Tak to se ti omlouvám. Je pravda, že jsme si s Tylerem ještě chvíli před chatkou povídali..."

„S Tylerem?" zapochybuju.

„No, jo. Šel mě doprovodit, když jsme to rozpustili. Byla bych radši, kdyby mě doprovodil Hunter, ale byl tak nějak divnej a šel si lehnout pár minut po tom, co jsme do bažiny vůbec přišli."

„A ten Hunter... Je tvůj kluk nebo tak něco...?" zeptám se jen tak mimochodem, nechci vypadat, že vyzvídám.

„Hunter? A můj kluk? Ne, to, ne... Je to vážně skvělej kluk, je s ním sranda, je chytrý a pro kámoše udělá úplně všechno, ale on mě bere jako kámošku."

„Nevypadá to, že jste jen kámoši. Rozhodně ne z jeho strany." podotknu.

„To je celý Hunter. Ale takhle se chová ke všem holkám."

„A z tvojí strany?"

„Známe se strašně dlouho a jsme si hodně blízcí.A právě proto se bojím, že kdyby bylo něco víc, zkazilo by se to. Dává to smysl?"

„Dává." přikývnu. „Jsi zamilovaná?"

„Já? Ne... Nebo jo... Já nevím." vykoktá Bella a celá zrudne. Vidí na mě, že ji nevěřím ani slovo. „Dobře, tak jsem do něho zamilovaná. Strašně... Od minulého léta...Ale slib mi, že to nikomu neřekneš! Nesmíš! Tak co, slibuješ?" zaúpí.

„Stejně nemám komu bych to tady řekla." pokrčím rameny.

„Děkuju..." vydechne úlevně a obejme mě. Nevím jak zareagovat a tak ji párkrát povzbudivě poplácám po rameni. Hunter je hezkej... to jo, ale jinak je to úplný idiot. A byl by úplný, kdyby nebyl zamilovaný právě do Belly. Bella má úplně všechno, co jsem kdy chtěla. Krásný obličej, hubenou a drobnou postavu, dobré známky, je nadaná na sport... A ke všemu je tak přátelská, milá a věčně usměvavá! Člověk na ní prostě nedokáže být naštvaný.

Úder do zvonu a zakřičení budíčku nás informuje o tom, že je nejvyšší čas se převléct a dát se do práce. Teda, Bella se musí dát do práce, mě se to netýká.

„Nebude ti v tom zbytečný horko? Dneska má být pařák..." informuje mě Bella, když si na sebe sama bere krátké kraťasy a tílko na špagetová ramínka, které ji končí nad pupíkem.

„Nebude." řeknu stroze a nechám si na sobě tepláky, do kterých si zastrčím oversize tričko s logem kapely Cheese flips.

„V černé se přímo upečeš."

„Ale já nemám jiné oblečení než černé."

„Můžu ti něco půjčit." nabídne.

„A ani jiné nechci." dodám. Vše má svůj důvod.

„Jestli jde o tu nohu... Tady je vážně všem jedno, co máš na sobě nebo jak vypadáš."

„Jestli to je všem jedno, tak by jim nemělo ani vadit, že budu mít na sobě tepláky."

Na to mi už neodpoví.

Pomůžu obejít Belle ty chatky, kde má svoje svěřence a pomůžu jí dohlédnout na to, že se opravdu probudili.

„Neplač Jamie... To se může stát každému." utěšuje Bella jednoho malého chlapečka, který je na chatce společně i s Aidenem.

„Co se mu stalo?" zeptám se šeptem Aidena, který je ale příliš malý na to, aby byl empatický.

„Jamie se počůral." odpoví mi tak, že ho slyší i Jamie a rozbrečí se nanovo. Bella Aidenovi ukáže výhružně pěstí a dál utěšuje Jamieho.

„Teď si jdi vyčistit zoubky a já ti přinesu novou matraci a peřinu, a pyžamo ti vyperu, ano?" domluví se s ním nakonec Bella a zažehná tak největší pohromu. Jamie si otře slzy a poslechne ji. Bella s povzdechem dá Jamieho polštář na stranu a odnese peřinu i pyžamo do prádelny.

„Pomůžeš mi odnést matraci a přinést jinou?" obrátí se na mě a mně nezbyde nic jiného, než souhlasit.

„Holky, tady jste! Počkejte chvilku." zavolá na nás Matt, jakmile opustíme Jamieho chatku. Matthew nás doběhne a každé podá list papíru.

„Co to je?" zeptáme se s Bellou dvojhlasně.

„Seznamy dětí, které k vám budou chodit."

Belly seznam je mnohem delší než můj.

„Moc těch dětí nemám." zesmutním. Představovala jsem si jich trochu víc.

„Máš pravdu." nahlédne do mého seznamu Bella.

„To bude tím, že jsi tady nová a děti tě neznají. Nic si z toho nedělej. Třeba až tě lépe poznají, do konce tábora jich přibude." pokusí se mě rozveselit Matt.

„To nebude tím." zastaví se u nás Tyler. „Kate chodila po táboře a děti přesvědčovala, ať se zapíšou k ní a ne k tobě."

„Je naštvaná, že jsi jí místo vyfoukla ty."

„Bella má sice pravdu, ale tohle už přehání. Dojdu si s ní promluvit." rozmáchne Matt rukama.

„Nikam nechoď." zastavím ho. „S těmi dětmi, které mám, nacvičím skvělé představení a zachráním s nimi tábor. A Kate to nepřekazí."