Smaragdy✔️ (Karl Jacobs FF)

Kapitola XXIII <budeš mi chybět>

Blížila se noc. Zoey šla domů a Ari zůstala sama v pokoji kde vyrostla. Její pohled byl upoután fotkou. Byl na ní Clay, ona a Drista. Clay měl v ruce Smokeyho, jeho starou kočku. Bylo to foceno na jeden nádherný letní večer na květinové louce. Všichni se tam usmívali a byli šťastní. Ten den bylo Ari a Clayovi osmnáct. Když se na to teď Ari koukala, začaly jí proudem stékat slzy po tváři. Byla opět na dně, cokoliv co jí připomínalo její dvojče, ji rozbrečelo, nevěděla co dělat a jediné co dělala bylo že se vinila z jeho smrti. Byla to snad její vina že umřel? To ona ho nechala jít samotného, když mu nebylo dobře, a za ani ne půl hodinu ho našla mrtvého. Kéž by tu pro ni byl napořád. Měla ho ráda, proč jí tohle osud udělal. Někdo zaklepal na dveře jejího pokoje což ji vyrušilo ze vzpomínek.
,,Dále." řekla roztřeseně a mírně uplakaně Ari. Ve dveřích se objevil Karl.
,,Jedu hodně brzo ráno domů tak jsem se přišel rozloučit." pověděl mírně. Ari si otřela slzy z očí a doběhla ho obejmout. Nebyl o moc vyšší než ona, měřila asi jen o pět centimetrů méně.

,,Budeš mi chybět." upozornila ho Ari když opustila jeho uklidňující objetí.
,,No, čistě teoreticky bychom si mohli občas volat, pokud tedy budeš chtít nebo můžu někdy přijet." uklidňoval ji Karl. Ari ho znovu objala, tentokrát jen krátce. Ocenila jeho nabídku. Opatrně ho pustila a on odešel. Zavřel za sebou dveře a Ari cítila na své tváři další slzu. Proč pořád brečí, je jí dvaadvacet pomyslela si. Do pokoje se začala dobývat Patches. Celý den hledala Claye, ale jak jí poví že její páníček už nežije? Tenhle fakt Ari lámal srdce. Otevřela jí dveře a nechala ji aby jí vyskočila na postel. Ari si sedla k ní a Patches se k ní přitulila. Kéž by to věděla. Ari se znovu rozbrečela, tentokrát jí z očí tekly vodopády slz. Proč tu on není, proč to musí podstupovat? S těmito myšlenkami usnula.

✩✩✩

Snídaně probíhala u Sapnapových rodičů. Všichni tam seděli mimo, Destiny a Karla. Jeho auto ráno zmizelo. Destiny se ještě nevzbudila. Sapnap vypadal sklíčeně. Quackity oznámil že odpoledne odjíždí. Všichni v klidu jedli lívanečky které nachystala Nickova mamka, když zaslechli Destiny jak se blíží ke schodům. Velmi rozespalá se vydala po nich dolů. První schod, druhý, třetí a pak následoval sedmý, dvanáctý, devatenáctý a nakonec se rozmázla o podlahu. Chudák Destiny se skutálela ze schodů. Na zemi ležela dlouhá, široká, i když na to její výška a váha neodpovídala, vypadala tak. Drista k ní ihned doběhla a pomohla jí na nohy.
,,Kdo sem kurva dal ty schody do piči." mumlala nasraná Dest. ,,Au, budu upřímná. Bolelo to jak sviňa." postěžovala si Destiny poté jak se usadila na své místo u stolu. Nabrala si lívanečky své matky a začala je do sebe vysokou rychlostí házet. Mírně se u toho zadusila. Ari to se smíchem nerozdýchala a spadla ze židle. Po chvíli, když se neobjevovala, z místa kam spadla se zjevil palec vztyčený nahoru. Po chvilce se znovu na židli objevila Ari. Jenomže už všichni umírali smíchy. Zbytek snídaně byl v pohodě až na to, že někdo omylem zmínil Claye. To Ari rozhodilo a utekla. Sedla si na tu lavičku ve zchátralém parku kde byla s Karlem. Věděla, že on jí telefon nezvedne ale i přesto mu zkusila zavolat. I když to čekala, byla i mírně zklamaná. Chvíli to nechala vyzvánět, ale když to pořád nikdo nezvedal, vzdala to. Měl své důvody proč to nezvednout, vždyť měl práci, ale spíše řídil. Bylo jí smutno ale věděla, že pláč jí bratra nevrátí. Kéž by život byl jednodušší. Vytáhla malý papír z kapsy který jí dala Zoey. Zjistila, co za jed byl ten kterým byl otráven Clay. Bylo tam napsáno jediné slovo. Kyanid...
,,Proč, proč ti to někdo udělal? Vždyť jsi byl milý, nikomu jsi nevadil, proč jsi zemřel. Proč jsi mi to udělal?" zavzlykala. Všude bylo ticho. Byla rozhozená. Zaječela do ticha pronikavým smutným řevem. Byl plný bolesti a citů ze ztráty milovaného člověka. Měla ho moc ráda a když ho objevila mrtvého, zlomilo ji to. Mobil jí začal vrnět. Drista se jí snažila dovolat, ale marně. Ari to vytípla. Nechtěla s nikým mluvit, byla zlomená. Nechala všechny hovory nechat vyzvánět. Volali jí její mamka, Drista, Destiny dokonce i Nick nebo George. Ignorovala je. Další příchozí hovor. Tentokrát nebyl od její rodiny, nebo George s Destiny a Nickem. Byl to Karl. Všiml si že mu volala.

,,Ahoj, co se děje?" pozdravil. Ari se zhluboka nadechla a začala.

,,Já to nezvládám, všude kam jdu vidím jeho tvář." rozbrečela se. Nechápala co ji tak rozhazuje.

,,Ari, to zvládneš. Neboj se, jsem tu pro tebe. Slyšíš? Zvládneš to. Jsi silná žena, nikdy jsem nepotkal úžasnější osobu. Smrt je součást života, čeká na každého z nás. Někdy přijde dřív, někdy později. To je na ní. Součástí života je dokonce i se přes ní přenést. Teď si jdi koupit něco k jídlu, zapni stream a pozvi všechny jeho blízké na honosný pohřeb. Užívej si života dokud můžeš a já přijedu až budu mít volno." zakončil svoji motivační řeč do telefonu Karl. Ari to uklidnilo.
,,Díky, jen po pohřbu odjíždím do Meulborne, do svého bytu. Pošlu ti adresu, hned jak si na ni vzpomenu. Jsi můj kamarád a já jsem ráda že se s někým takovým znám. Díky za pomoc." poděkovala mu. Byla za něj ráda že ho má. Byl pro ni světlo na konci tunelu.

,,Věřím v tebe. Ty to zvládneš. Musím už jít, ale nezapomeň že za tebou stojím ať se děje co se děje." rozloučil se s ní Karl.

,,Díky a ahoj." znovu mu poděkovala a zavěsila. Bylo to uklidňující, vidět naději. Znovu se narodila její víra v naději. Opatrně nasála do plic čerstvý vzduch a vyrazila na cestu zpět domů. Doma na stole objevila lísteček. Nikdo nebyl doma, její rodiče a Drista ho už chtěli nechat pohřbít, tak vyrazili do ústavu mu vybrat rakev a kámen. Napsali jí adresu. Ihned nasedla do svého auta a vyrazila tam. Vevnitř potkala i Sapnapa s Destiny a Georgem. Prohlíželi si rakve. Ari k nim přistoupila a objala zezadu svoji sestru. Leknutím sebou trhla, ale nechala se. Nakonec vybrali rakev z dubového dřeva s oblým víkem. Kámen mu vybrali mramorový, nic moc speciálního. Měli ale jednu hlavní žádost. Aby tam byl vytesaný jeho blob. Když se vrátili domů, Ari nešla do svého pokoje jako obvykle. Zamířila do pokoje svého bratra. Rozsvítila a prošla se po místnosti. Sedla si k jeho stolu a rozhlédla se po místnosti. Pohled jí ulpěl na kalendáři, který visel na zdi pár metrů od ní. Doběhla k němu a podívala se na dnešek. MCC. Minecraft Championship event. Jak mohla zapomenout, vždyť o tom mleli jeho kamarádi pořád. Podívala se na hodinky. Začínalo to za půl hodiny. Zapla jeho počítač, mezitím si našla deku a připojila sluchátka. Měla ďábelský plán, ale chtěla tím oznámit Dreamovu smrt. Připojila se na server na kterém se to odehrávalo a počkala si na to až se všichni účastnící schromáždí. Zajistila aby všichni hráči byli v jednom voicechatu, přičemž si zapla mikrofon a promluvila do ticha.
,,Než tato událost započne, ráda bych k vám promluvila." začala. Většina lidí byla zmatená, proč by taky ne když má Dream dívčí hlas.
,,Dream je mrtvý." vyslovila ty tři slova co lámala srdce.

Oopsie