Smaragdy✔️ (Karl Jacobs FF)

Kapitola LXIV <Ari>

Předem se omlouvám za kvalitu kapitoly ale po tom co jsem napsala v minulé kapitole se musím vzpamatovat.

Ari konečně dojedla a došlo jí, že už jde pozdě. Napíše Dest zprávu, aby jí řekla že se ještě musí převléct, protože ji Nick ze srandy polil javorovým sirupem. Jí to moc jako sranda nepřipadalo. Musela se co nejrychleji převléct, ale už stejně měla skoro dvacetiminutové zpoždění. Vzala si jen mobil a zkontrolovala, jestli jí Dest neodepsala. Nepřečetla si to. Vyběhla rychle z pokoje a mířila si to na místo setkání. Nebylo to daleko, ale v půlce cesty potkala Nicka, z jehož očí se zračila čirá nenávist a v ruce se mu leskl nůž od krve. Ari ihned poznala že je všechno špatně.

,,Ari, tady jsi. Hledal jsem tě. Konečně si zasloužíš co ti patří," zahřímal, když byla skoro tři metry od něj.

,,Nevím o čem mluvíš, ale nech mě jít. Destiny chce něco probrat a už tak jdu pozdě." snažila se z nepříjemné situace vykroutit Ari.

,,To sotva," zašklebil se Nick a postoupil k ní blíž. Ari o krok couvla.

,,Proč to všechno děláš?" zeptala se ho zdráhavě.

,,Řekněme si, že máš něco co mělo být moje." ďábelsky se usmál.

,,Co chceš? Patches, bráchovy peníze, nebo co chceš?" znovu o krok couvla Ari. Z Nicka měla strach.

,,O tu blbou kočku nebo peníze mi nejde. Karl mě má mít rád. Ne tebe, ty čubko," zařval na ni.

,,Co kdybys přestal být žárlivá princeznička a přijmul to, co ti život dává?!" zaargumentovala. Celou dobu mu nešlo o zabití co nejvíce lidí. On jakoby chtěl aby se v tom Ari začala vrtat a zjistila pravdu. Celou ji to mělo vést k němu. Aby ji pak zabil.

,,Co kdybys prostě konečně zdechla? Koukám že nejsi schopná se zabít sama. Jsi neschopná ve všem. Vždycky jsi za mnou a Clayem byla jako ocas. Neschopná malá holka co si sama pomalu nedokázala utřít prdel. Celkem se divím, že tě někdo má rád. Sama nepřežiješ ani týden aniž by ses nepokoušela podřezat." sykl na ni. Se vším zašel už moc daleko.

,,Tys alespoň neměl otce, kterýho bys nezajímal a nestaral by se jen o tvé ostatní sourozence. Já nikdy nedostala od táty k narozeninám nic víc jak poloprázdný balíček bonbónů, který jsem stejně nesnášela. Byla jsem pro něj to nechtěný dítě. Tohle Clay, tamto Clay. Nikdy jsem nebyla ta lepší. Pak jsem přestala být sama sebou a snažila jsem se být jako ty a Clay, protože pak mě měl otec radši. Pak se nediv proč nedokážu být sama, když jsem byla až moc přilnutá ke Clayovi!" začala na něj křičet.

,,Karl se ke mně alespoň choval hezky, staral se o mě když jsem byla nemocná nebo jakkoli zraněná. Byl tu pro mě i když jsem sahala po žiletce. Ne jako ty. U tebe jsem čekala že tu pro mě budeš, protože se známe hrozně dlouho, že jo kurva. Ty ses odstěhoval tak se nediv proč si Karl vybral mě místo tebe!" pokračovala a ztrácela dech. Nick neměnil výraz v obličeji a vypadal jako kdyby mu bylo všechno co řekla jedno.

,,Ty to nechápeš," zasyčel a začal se k ní nebezpečně blížit.

,,To se nevsákne," zamumlala si pro sebe Ari a začala utíkat. Vzít si podpatky a bílé minišaty asi nebyl dobrý nápad. Běžela doslova o svůj život. Chodba neměla konce. Připadala si jako v nějakém akčním filmu, i když doufala že třeba sežene pomoc. Brzy ji Nick dohnal, protože Ari nedokázala v podpatcích běžet dost rychle. Nick ji bodnul do břicha. Zakopla a spadla na zem. Dýku pustil, takže zůstala v Ariiné ráně. To by jí mohlo pomoct, protože pomaleji vykrvácí. Zvedla se ze země a vlepila mu pořádnou facku. On se otočil a uprchl.