Smaragdy✔️ (Karl Jacobs FF)

Kapitola XXI <noční můra>

Viděla ho. Jeho tělo bez života. Ležel na zemi s kartáčkem na zuby v ruce. Zaječela a klesla na kolena. Zkontrolovala mu tep. Byl na nule. Rozřesenýma rukama zvedla mobil a zavolala Dristě.

,,Přijďte prosím všichni do Clayova pokoje. I Destiny." Se slzami v očích a bolestí ze ztráty jediného bratra vydrkotila na svou mladší sestru.

,,Ari, co se děje?" zeptala se zmateně.

,,Rychle!" zdůraznila Ari a zavěsila. Skláněla se teď nad mrtvýma očima svého dvojčete a plakala.

,,Probuď se prosím, probuď se." prosila ho. On ale nereagoval. Do dveří vtrhli ostatní. Když ho viděli, buď si zakryli ústa rukou nebo odvrátili pohledy. Měl úplně modré rty.

,,Zavolám 911." řekla roztřeseně Drista a klekla si vedle Ari. Zvedla mobil a roztřeseně zavolala tísňovou linku Spojených států Amerických. Vykoktala na paní na druhé straně základní body situace.

,,Ne, ne on nemůže být mrtvý, slíbil že tu bude." brečela Ari. Opatrně od něj odstoupila aby k němu mohl jít i George a Sapnap. Brečeli. George z toho byl úplně na dně. Před pár dny ho poprvé potkal a teď se sklání nad jeho mrtvým tělem. Přitiskl mu hlavu k hrudi. Od domovních dveří se ozvala pomoc. Alex šel otevřít a navést je ke Clayovi. Ari seděla na posteli a plakala. Ztratit někoho blízkého bolí, ale ztratit dvojče je něco neskutečně zdrcující. Destiny si sedla vedle ní a objala ji. Věděla, že to teď nejvíce potřebuje. Policisté je odvedli od jeho těla a začali zkoumat situaci. Začali je vyslýchat. Začli Destiny, která z toho byla nejméně v prdeli. Pak přešli na Alexe a po něm Karla. Ti tři jim toho moc neřekli. Potom chtěli vyslechnout George, ale ten na tom pořád nebyl úplně psychicky dobře a proto, místo něj, vzali Dristu. Ta už jim toho evidentně řekla víc, protože tam byla déle. Když ji propustili, George se přihlásil, že už je alespoň trochu schopen mluvit, a tak vzali jeho. Ovšem, výslech netrval moc dlouho, protože když se George po chvíli vrátil, zase vypadal dost zdrceně. Potom šel k výslechu Nick. Taky tam byl relativně dlouho. A potom přišla řada na Ari. Policisté ji odvedli do obyváku.
,,Takže," začal jeden z nich. ,,Kde jste byla v době, kdy... kdy se to stalo."
,,Byla jsem u Nicka v pokoji. Hráli jsme tam Minecraft mapu." vzpomínala Ari.
,,Dobrá, a on tam byl s vámi?" zeptal se zase policista.
,,Byl," vykoktala Ari a stekla jí po tváři slza při pomyšlení, že ještě před chvílí byl její bratr s nimi v Sapnapově pokoji. ,,Byl tam s námi, a hrál tam s námi tu hru." vysypala nakonec. Po tváři jí stékaly slzy a začala se nesnášet, že to nebyla ona. Byl to bolestivý pocit.

,,Než odešel protože mu nebylo dobře." dodala.

,,Vy tu žijete bez rodičů?" zeptal se znovu policista. Ari zamrazilo. Jak rodičům poví že je Clay po smrti?

,,Ne, šli do kina s rodičemi Nicka a Destiny." vypověděla jim. Po tváři jí proudem stékaly slzy, tak jí jeden policista podal ze stolku u telelvize krabici s kapesníky. Poděkovala mu a pokračovali ve výslechu.

,Aha, volala jste jim už?" zeptal se. Ari zavrtěla hlavou. Když ji propustili z výslechu, vyrazila s sebou švihnout o postel. Už zase brečela. Policisté počkali na jejich rodiče a pak Claye odvezli ke koronerovi. Ari se jen z okna dívala jak ho něžně nakládají do auta aby jeho, už mrtvou, tělesnou schránku nijak nepoškodili a odjeli. Byla ztracená. Navíc ještě sama. Zamkla se v pokoji. I kdyby byl konec světa, už z něj nevyleze. Nikdy. Pod náporem večera usnula. Noční můry jí pronásledovaly celou noc. Spíše jedna noční můra. Byl v ní Clay.

~~~

,,Je to tvá chyba že jsem mrtvý, ne nikoho jiného, jen tvá." mluvil jí do očí. Své oči měl mrtvé, zářivě zelená se proměnila v zakaleně bílou. Vypadal, jako kdyby byl několik měsíců v hlíně. Bez rakve, jen tak tam ležel, jako mrtvola, o které se svět nemá dozvědět. Teď stál před ní a držel jí za rameno. V druhé ruce svíral skumavku. Na ní byl nalepený štítek. Kyanid. To je kvůli čemu zemřel? Po tváři jí stekla slza a probudila se.

~~~

Ari se zvedla z postele a vběhla do pokoje svého již mrtvého dvojčete. Zamířila do koupelny a roztrhla policejní pásku s nápisem zákaz vstupu. Rozházela všechny skříňky, odhrnula koberec, rozmontovala světlo. To vše pro nic. Museli si to odvézt na stanici. Cestou na sebe ani nestačila hodit bundu a už běžela ke svému autu. Jedním rychlým stisknutím ho odemčela a když se posadila, nastartovala jednoduchým otočením klíčku v zapalování a vycouvala z pozemku svých rodičů. Cestou se podívala na hodiny. Skoro čtyři ráno. No, co se dá dělat, jde se vyšetřit vražda. Ari si to vše přehrávala v hlavě a přemítala. Jak se tam ale dostane? Přece jen v tuhle dobu jí tam někdo nepůjde otevřít s otevřenou náručí. Z vlasů si vytáhla pinetku a byla připravená. Zaparkovala na nevelikém parkovišti před policejní stanicí a s pinetkou se dostala dovnitř. Zrychleným krokem prošla halou a zkusila se tam zorientovat. Snažila se ničeho nedotknout protože kvůli Clayové vraždě mají její otisky. Na třetí pokus trefila do místnosti s důkazy. Přes pytlíky s pastou, kartáčkem, dokonce v jednom byl i ten nový sprcháč, objevila jeden se skumavkou. Sebrala ho i když věděla že to zbrzdí vyšetřování a rychle zmizela z budovy. Až při odchodu jí došlo, že policisté si sotva vypnou kamery, obvlášť přes noc. Došla k počítači na recepci a pár kliky se dostala dovnitř. Během chvíle byly záznamy vymazány a ona mohla jít v klidu truchlit pro svého bratra. Domů dorazila krátce po půl páté. Potichu se připlížila do svého pokoje, při jejím překvapení tam všichni seděli. Rychle za sebe schovala sáček se skumavkou a opatrně se zeptala.

,,Co se tu děje?" Ari se snažila tvářit nevinně. Byli tam nejenže její rodiče ale i Nickovi, k tomu Karl, Nick, Drista, Alex, Destiny a George. Ten svíral Patches, kočku jeho mrtvého přítele.
,,Ari, díky bohu že jsi zpět. Báli jsme se o tebe. Po tom co se stalo s Clayem, mysleli jsme si že se chceš..." Její mamka se odmlčela. Drista se zvedla a šla ji obejmout. Ari to ocenila. Nevěděla jak se její sestra cítila ale asi chápala.
,,Šla jsem pro tohle." Ari jim ukázala skumavku v pytlíku na důkazy.
,,Ty jsi to čórla poldům?" zeptala se udiveně Destiny. Ari přikývla.
,,Z chemie ještě umím dělat rozbory." pochlubila se se smutkem, že se tím její bratr otrávil, nebo ho někdo otrávil.

,,No, to je sice fascinující, ale je skoro pět a já bych si rád dal alespoň dvě až tři hoďky ničím nerušeného spánku." odbyl je Nickův otec. Rozešli se do svých pokojů a navzájem doufali v to, že se jednou přenesou přes Clayovu smrt. Ari se konečně převlékla do pyžama a lehla si do postele. Dnes je třetího ledna. Den kdy vyhaslo Clayovo srdce bylo druhého ledna. Ari pořád držela naděje, že se jednou Clay vrátí. Na té stanici jednou omylem vešla do místnosti s mrazáky. Kromě mrazáků tam byl stůl na kterém byla položena nějaká osoba zahalená prostěradlem. Tím naděje pomalu vyhasínala. Ari začaly stékat po tváři proudy slz které už ani nehodlala držet. Jen je nechala proudit. Potřebovala obejmout, ale nikdo tu nebyl. Zahalila se proto do peřiny a s těžkým srdcem se pokusila usnout. Poslední co cítila byl pocit unášení do říše spánku.

Tahle kapitola. Tahle kapitola. AAAAAAAAAAAHHHHH... Nejenže jsem měla málem infarkt z wattu protože se mi po každé změně kapitola zduplikovala ale i jsem měla tzv. "Autorskou krizi" která tak trochu znamená že nemám nápady co psát. RIP Dreame, budeš to potřebovat. No poprosila bych o další minutu ticha.

BYEEE