Smaragdy✔️ (Karl Jacobs FF)

Kapitola XXIV <moře>

Cesta byla zdlouhavá. Dnes se hraje MCC ale on do toho nešel. Nejenže měl své plány ale taky se mu do toho nechtělo. Byl už unavený tak zastavil na nejbližší benzínce. Všiml si zmeškaného hovoru od Ari. Zavolal jí nazpět. Chvíli si povídali a on jí dal pár rad. Byla za ně ráda a on byl rád že ho cítí alespoň jako kamaráda. Když jeden z nich zavěsil, Karl se vydal do obchodu na benzínové pumpě kde před chvílí zastavil. Cesta byla z větší části přes města s plážemi takže často vídal moře. Přemýšlel proč jezdil autem. Proč ne letadlem. Až příště pojede někam takhle daleko, neudělá stejnou chybu. Vešel dovnitř obchodu benzínky a pobral si pár snacků, protože měl hlad a neměl snídani. Chystal se to zaplatit, ale vtom venku spatřil kluka který mu byl nějaký povědomý, ale nemohl si vzpomenout. Byl vysoký a do tváře mu moc vidět nebylo. Měl černou mikinu a kapuci na hlavě. Z kapuce mu koukaly rozčepýřené vlasy barvy tmavé blond až do špinavé blond. Paní za pokladnou mu vrátila zbytek z deseti dolarů které jí dal. Pobral si své věci a vyběhl z obchodu. Snažil se toho kluka dohnat. Ten ale nasedl do auta Chevelle z roku 1970 a odjel. Karl tam zůstal stát jak přikovaný. Po chvíli zírání do prázdna se vydal zpět ke svému autu. Rozchodil navigaci a zjistil, že by mu to domů trvalo minimálně půl dne za volantem. S trochou internetového vyhledávání objevil, že kdyby se i se svým autem v přístavu nedaleko odsud nalodil na trajekt mířící do města Washington ve státě Severní Karolína, nemusel by tak dlouho jet autem. Byla to asi nejlepší možnost. Snědl něco z jídla co si zakoupil, ale v mysli mu pořád ulpíval ten kluk. Jednoho člověka mu připomínal ale to nebylo možné. Nemohl to být ten, který si myslí že to byl, protože ten člověk nežije. Nechal to plavat, ale nezapomněl. Do pusy si dal poslední kus müsli tyčinky a vyrazil na cestu do přístavu, odkud odjížděl trajekt. Po cestě poslochal rádio nebo přemýšlel nad vším možným. Když dorazil k přístavu, zaplatil za převoz a zaparkoval na lodi. Vystoupil z auta a vystoupal po ne moc dlouhých schodech na plácek ohraničený zábradlím. Lidé nahlíželi přes železné zábradlí směrem do dáli moří a oceánů. Opatrně se vydal směrem na volné místo u zábradlí a zahleděl se do dálky. Nadechl se čerstvého mořského vzduchu a zavřel oči. Loď se vydala k cíli své destinace. Trochu to hrklo, ale Karl se nechával unášet vlastními myšlenkami dál, bez vyrušení. Bavilo ho to. Z kapsy vytáhl svůj mobil a vyfotil si ten dechberoucí výhled. Dal ho na instagram, aby i jeho fanoušci z různých míst na světě nebyli okradeni o tak nádherný pohled. Sedl si na lavičku kousek od místa, kde doposud stál. Dal si sluchátka na uši a začal poslouchat písničky.

Bylo skoro poledne. Chvíli ještě hleděl na moře po kterém pluli a pak se vydal ke svému autu pro bagetu, kterou si koupil před pár hodinami. Vzal si z kufru i Monster. Přišlo mu na talefon oznámení. Začaly začínat streamy ohledně MCC. I když to začínalo až za několik hodin, někdo už dělal tréninky nebo to byly talking streamy, jak to stoprocentně vyhrajou. Zabouchl kufr svého auta a pomalu šel zpět na místo kde doteď byl. Sedl si na lavičku kterou zatím nikdo neobsadil. Rozbalil si bagetu a začal sledovat stream Wilbura Soota. Měl pocit že to je ten který odpálil L'manburg v Dream smp příběhu, ale nebyl si jistý. Po chvilce ho to přestalo bavit, tak to vypnul. Vypil Monstera a hleděl do dáli. Pořád se nemohl zbavit pocitu, že toho kluka na benzínové pumpě znal. Pořád mu ulpíval v mysli. Zdál se známý i neznámý. Koukal se do dálek širého oceánu. Znovu zapnul svůj mobil a na Netflixu si pustil do sluchátek film. Nebyl moc zajímavý, ale jako odreagování postačil. Byl o klukovi který se zamiloval do své sousedky, která byla snad nejvíc uzavřená osoba v celé Británii a naopak on byl člověk co střídal holky. S ním se Karl neztotožňoval.

,,Ty jsi ten z těch kluků od MrBeasta?" zeptal se malý klučina kterému mohlo být tak sedm. Karl si sundal sluchátka a odpověděl mu.

,,Jo, jsem Karl." představil se tomu klukovi.
,,Já jsem James, myslíš že by sis se mnou mohl udělat fotku?" zeptal se znovu James. Karl přikývl a nechal se s malým klučinou vyfotit od jeho mamky. Karl jim popřál hezký zbytek dne a sledoval Jamese a jeho maminku odcházet do vnitra lodi. Znovu si nasadil sluchátka a ponořil se do děje filmu. Čas ubíhal a minuty se zdály být rychlé jako blesk. Slunce klesalo na západ a Karl jej sledoval s úžasem. Byly skoro čtyři odpoledne. Začínalo MCC. Našel něčí stream a začal se koukat. Začátek MCCčka obvzláštněl zelený skin který tam neměl co dělat. Byl Dreamův.
,,Ari, Ari, Ari." povzdechl si Karl.

Chvíli to poslouchal než Ari prohlásila, že je její dvojče mrtvé. Streamer na kterého se koukal, vykulil oči a málem spadl ze židle. Karl tu novinku věděl. Dokonce byl i součástí vyšetřování. Když MCC ukončili za okolností Ariiného oznámení. Rozhodl se jí zavolat.

,,Ahoj." pozdravila ho Ari.

,,Takže to ví celý svět." řekl. Ari si povzdechla a podle zvuku Karl usoudil, že se otočila na kolečkové židli.

,,No, teď bude potřeba aby tomu věřili." namítla Ari přičemž spadla ze židle.

,,Co se ti tam stalo?" mírně se vyděsil Karl. Po chvilce když se neozývala se zeptal znovu.

,,Ari, jsi v pořádku?" zeptal se znovu. Ari se pořád neozývala. Karl se začínal mírně strachovat.

,,Promiň, spadla jsem ze židle. Co jsi chtěl?" odpověděla mu.

,,Nic, jen že jsem se divil že jsi to rozhlásila takhle veřejně." upřímně jí odpověděl. Dle jeho názoru to úplně neměl moc zmiňovat ale i tak by se k tomu diskuse dostala.

,,No jsem speciál." odpověděla mu na styl Destiny.
,,Nechtěla by jsi někdy přijet do Severní Karolíny? Udělat menší meet-up nebo něco takového." nadhodil. Za ním šumělo moře a šplouchaly vlny.

,,Jo to by šlo... Ty jsi na moři?" zeptala se ho.
,,Jo asi to tak bude, potřeboval bych se tě na něco zeptat." odpověděl jí. Ari napadlo hned několik věcí ale nechala se překvapit.

,,Ptej se na cokoli." pobídla ho Ari.

,,Dobře... myslíš že by tu byla šance, že by tvůj bratr žil?" konečně si dal puzzle dohromady a došlo mu koho mu ten kluk připomínal.

,,Prosím, nedávej mi naději." rozbrečela se Ari. Dost ji to rozhodilo a nebylo jí to příjemné. Tohle téma bylo něco, co ji až moc připomínalo skutečnost že Clay není mezi živými. Karl to věděl.

,,Promiň, nechtěl jsem tě rozhodit, jen jsem se chtěl zeptat." omlouval se jí Karl. Chápal že ji to rozhazuje, ale teď si vyčítal že to téma nadhodil. Blížil se večer.
,,Jo tak asi čau." rozloučila se Ari a zavěsila dřív než stihl odpovědět. Karl věděl že to zvoral. Proč jsou holky tak složité? Trajekt už parkoval, tak se Karl vydal ke svému autu. Počkal až trajekt úplně zastaví a pak po nějaké době odjel. Cesta mu trvala ne moc dlouho ale pořád nemohl dostat z hlavy toho kluka. Nemyslel na něj jako že se mu líbí ale on mu až moc připomínal Claye.

Autorka je od neděle ve španělsku ale ani to ji nezabrání v kapitolách. Ale jsou tu k pití celkem dobrý chipsy ale mám pocit že je španělé ty chipsy cpou všude. Projistotu ani nemluvím o studené polívce z rajčat. Jakoby nikdy víc. Teď to vydávám na nějaké pochybné wifi v Madridu na letišti. Jinak luv yourself and shine.

Byeee