WhyMe?

15.

"Tak to je skvělý." odbyla jsem ho.

"Večer vám to všem řeknu." řekl.

"Fajn, tak já jdu nahoru." odešla jsem.

Dneska večer u nás bude zase plno a já to úplně nesnáším. Musím s nima sedět dole a bavit se s nima. Ne že by v tom bylo něco osobního, to vůbec ne, jenom bych prostě radši seděla zavřená v pokoji a prostě dělala NIC.

V pokoji jsem si sedla na postel a z batohu jsem vylovila notebook. Jo, někdy nosíme notebooky do školy. Máme to povolený od ředitelky údajně díky tomu nemusíme nosit tak velkou zátěž na zádech a nemáme záda křivý.

Zní to blbě, ale naše škola se účastní programu něco jako zdravý životní styl nebo tak něco. V jídelně díky tomu začali vařit jinak, netroufám si říct, že líp, začali jsme se víc zapojovat do sportovních akcí, z čehož jsem moc radost neměla a taky toho taháme míň na zádech díky 'moderním technologiím'.

Stejně je to blbost.

Zapnula jsem notebook a rozklikla chrome. Stereotypní procházení stránek. Facebook → YouTube → Ask → Twitter → Pinterest. Každodenní internetová rutina skončila a já jsem se zvedla a vydala ke skříni, kde jsem vytáhla tričko na spaní a šortky.

Přesunula jsem se do koupelny a nastala další část mého obyčejného dne. Odlíčit, osprchovat, namazat mlékem a obléknout. A hotovo. Jako jiný člověk jsem vyšla z pokoje, sešla schody a rozhlédla se.

V obýváku už seděli všichni až na Adama, který podle rámusu nejspíš něco dělal v kuchyni.

"Čau." pozdravila jsem je všechny.

"Ahoj." odpověděli sborově.

"Nevíte někdo, co nám chce Adam říct, nebo aspoň čeho se to týká?" všichni akorát záporně zavrtěli hlavou.

"Tak vidím, že už jste tady všichni, tak bych vám chtěl oznámit, že na tour se jede už za týden." začal.

"Budete se hodně věnovat Americe a Evropě. Teď budete měsíc v Evropě, kterou projedete od východní po západní a pak přijde na řadu Amerika." seznámil nás s plánem.

Všichni mu to odkývali.

"A na jak dlouho to bude, když je to zase takhle rozšířený?" zeptala jsem se. No když bude víc koncertů ve více městech, je jasný, že tour bude delší, no ne?

"Dobrá otázka. To by mě taky zajímalo." řekl Ash.

"No co se týká délky tour, bude to konec května, červen, červenec, srpen a září. Možná i kousek října."

Vykulila jsem oči. Vždyť je to hrozně dlouho. To je skvělý! Sice dlouho neuvidím Ellie, ale budu s klukama a s Chloé na tour skoro půl roku.

"Tak jo a máš rozpis měst, kde budem?" zeptal se Bradley.

"Jo tady, na." podával mu potištěný papír.

Brad se po něm natahoval, ale Chloé byla rychlejší a rychle ho čapla a začala ho číst. Já jsem se k ní koukala.

OMFG! My jedem i do Vídně! A do Salcburku. Tam je to hrozně krásný, byla jsem tam s Chloé a její mámou, když nám bylo asi 14. Chtěla jsem si koupit každý suvenýr, co jsem viděla. Turista že jo.

"Vídeň oujééé!!" radovala jsem se. Všichni se začali smát. Jako by nikdy neměli z něčeho velkou radost.

"Počkej jaký je u toho datum?" zaměřila Chloé pohled na kolonku hned vedle města, kde bylo napsáno datum naší návštěvy.

"14.12. Počkej, co?! Vždyť my jedeme jenom do října. Tak proč je tam napsaný 14.12.?" zděsila jsem se.

"Nevím, to bude asi překlep. Ještě tam zajdu pro jinej rozpis." řekl Adam celkem nepřesvědčivě, ale nechala jsem to být.

"Aha. Tak to nic." řekla jsem posmutněle. Rakousko je hrozně hezký, zvlášť v zimě a já už jsem se začínala těšit. No nic, snad příště.

"Půjdu nahoru." řekla jsem.

"Dobře." odpověděli ostatní.

U mě v pokoji jsem si nachystala věci do školy na další den a dala jsem notebook na nabíječku. Do ruky jsem vzala mobil a projela zprávy.

Máte 2 nová upozornění

Hlásil facebook. Jak jsem později zjistila, byli to jen nějaké žádosti v těch idiotských hrách. Vážně, kdo se může takový blbosti věnovat?

Koukla jsem se na YouTube. Do vyhledávání jsem napsala R5 a čekala na výsledky hledání. Najela jsem na jejich kanál a projížděla videa.

Začínal na mě jít spánek, tak jsem se uvelebila, mobil dala na nabíječku a zhasla jsem světlo. Zavřela jsem oči a v hlavě jsem si představovala, jak bude probíhat tour. Je to pro mě něco nového, něco, co znám pouze z vyprávění kluků nebo případně z jejich videí.

S obrázkem energií nabitého koncertu jsem usnula.

Zdál se mi zvláštní sen. Byli jsme i s partou a Vampíkama na kalbě na mně neznámém místě. Byly tam i čtyři postavy, které mi byly nějak povědomé. Jedna blondýna, blonďák a dva hnědovlasí kluci.

No jasně R5. Ale bez jednoho člena, Rosse myslím.

"Zlato? Chceš něco k pití?" zeptal se.

"Jo zatím jenom vodu prosím." pousmála jsem se.

"Fajn hned jsem zpátky." řekl a políbil mě.

Najednou si jeden týpek stoupnul na bar a začal vyřvávat, že všichni chcípneme a že mu je všechno jedno. Kluci s tomu akorát zasmáli, ale já jsem byla celkem vyděšená. Ochranka toho chlápka vyvedla a my jsme se dál bavili.

"Tady máš tu vodu." usmál se.

"Děkuju." oplatila jsem mu úsměv. Sedl si ke mně, chytl mě za ruku a přitáhl si mě k sobě blíž.

Do klubu znovu vešel ten chlap, co všem vyhrožoval a opět si stoupl na bar.

"Všechny vás tady zabiju a nikdo mi v tom nezabrání!" zakřičel a vytáhl zbraň. Fajn, teď byli podělaný i kluci.

"Teď mě poslouchej. Pomalu půjdeme pryč, dobře?" řekl klidně.

"Jo, ale co ostatní? Nenecháme je tady, že ne?" zděsila jsem se.

"Neboj, půjdou postupně po nás." uklidnil mě.

"Fajn." přikývla jsem a začala jsem se zvedat. Opatrně jsme vyšli z klubu a ON zavolal policii, na kterou jsme čekali před vchodem.

"Kde jsou ostatní?" vykulila jsem oči. Nic neříkal, tak jsem vběhla zpět do klubu, což jsem neměla dělat. Chytil mě ten psychopat a dal mi pistol k hlavě.

"Rozluč se ty malá štětko." řekl.

Najednou přišel on a vytrhnul mu zbraň z ruky, dal mu mírně do držky a přenechal ho policii. Přivinul si mě k sobě a dal mi pusu do vlasů.

"Neboj, už je to dobrý, je pryč." uklidňoval mě.

"Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem.

"Zabil je."

.

.

.

Noo sado maso...Kdo je ON?

Nikdo neví okay.

Už nevím co okecávat:D

čus

Addie xx