WhyMe?

28.

"O-On, on někoho má." rozbrečela se ještě víc.

"Jak to víš? Řekl ti to?" podívala jsem se na ni.

"Ne, ale naznačil to. Prej už je dlouho zamilovanej do nějaký kravky!" vykřikla, až jsem se jí lekla.

"No tak nenadávej si tolik." řekla jsem přesvědčená, že to pochopí. A ono ne. Podívala se tím svým nechápavým, vylízaným pohledem a aby nechyběl efekt, dokonce pootevřela pusu.

"No tobě to fakt nedochází?! Co když třeba mluví o tobě?! Já chápu, že máš pomalejší myšlení, ale tohle už snad pochopíš." řekla jsem. Vážně jsem si myslela, že teď už to pochopí.

"Nechápu tě." zakroutila hlavou.

"Můžu ti to vysvětlit, ale nemůžu to za tebe pochopit. Promysli si to a pak za mnou přijď." řekla jsem a odešla.

"Co se děje?" nechápal Ashton. "Udělalo se jí zle? Mám tam jít?" vyptával se, já jsem ho ale zarazila.

"Ne nechoď tam, potřebuje si všechno promyslet." řekla jsem a vydala se za Lukem.

Seděl ještě dál, než předtím. Asi v páté řadě od konce hned na kraji. Cestou za Lukem mě ale odchytil Connor. Mlel kraviny, jako když někdo lže a neví, co říct, tak říká nesmysly. Tohle ale nebyl ten případ. Tohle bylo spíš takový to, že se na člověka něco chystá a ten někdo, v tomhle případě Connor, má úkol toho dotyčného nějak zabavit.

"Hele, nevim, o co ti jde, ale nelíbí se mi to. Tak teď mě nech projít, nebo ti zaručuju, že na letišti tě fanoušci viděli naposled." řekla jsem už značně naštvaná. A jak uhnul. Problém ale byl, že jsem pořád byla daleko od Luka, tak jsem ho nemohla zastavit, když z neznámých důvodů naštvaně odcházel pryč.

Rozeběhla jsem se za ním, co nejrychleji jsem mohla. Kdyby tenhle můj sprint viděla ta blbá učitelka na tělák, měla bych hned jedničku.

Skoro jsem ho dohnala, když se mi zapletl do cesty další blbeček. Tentokrát James, kterej se se mnou po uběhlou dobu turné nebavil.

"Ahoj, kam běžíš?" a jak se najednou rozmluvil.

"Sorry, nemám čas, kdyžtak pak můžem jít někam na jídlo nebo něco, ale teď fakt nemám čas." volala jsem na něj, zatímco jsem pořád běžela.

Když jsem oběhla asi čtvrtku arény, narazila jsem na Luka. Konečně! Něco se mi na něm ale nelíbilo. Možná ta věc, co držel v ruce. Cigareta.

"Lucasi, co to má jako bejt?! Kdes to do prdele vzal?!" vyjela jsem po něm.

"Co ti je po tom?" odbyl mě.

"Co mi je po tom?! No celkem dost! Zahoď to! Hned!!" zařvala jsem na něj a chtěla jsem mu to vzít z ruky. On mě ale odstrčil tak prudce, až jsem spadla.

Hned si uvědomil, co udělal a začal se mi omlouvat a říkat, jak ho to mrzí.

"Víš co? Jdi do hajzlu, já se tady s tebou taky srát nemusim!" ječela jsem po něm a odběhla.

"Idiot." mumlala jsem si pro sebe. Šla jsem zpátky do arény říct ostatním, že jdu na hotel.

"Proč?" ptal se Riker.

"Co se staráš?" protočila jsem očima.

"Co ti je? Jenom se zeptal." zastal se ho Connor.

"Ty se radši nevyjadřuj!" okřikla jsem ho a šla na místo, kde předtím brečela Chloé. K mému překvapení tam byla.

"Pojď jdeme na hotel. Půjdem si někam pročistit hlavu." rozkázala jsem. Nebyla nějak v náladě, ale nakonec souhlasila.

"Tak fajn."

.

.

.

Snad se líbí

Protože mám předepsaných skoro pět dílů a nevydržim to do zítřka:D

Teď jsem se dost pustila do psaní, tak jsem s tim častějším publikováním nekecala(y)

Znovu marně poprosím o komentáře, protože já to nevzdám

Ahoj

Addie xx