WhyMe?

26.

"Fajn, ale až se ztrapním, můžeš za to ty!" vyjekla jsem.

"To si vezmu na triko. Zkus zpívat co nejhlasitěji, tak je menší pravděpodobnost, že to posereš." pokusil se mě uklidnit.

"Kdes vzal takovou kravinu?" protočila jsem očima. Michael s zasmál a šel někam do pryč.

"Holky!" ozvala se za námi Rydel. "Vy budete zpívat?" zeptala se nadšeně.

"Ne." řekla jsem otráveně.

"Jo!" okřikla mě Chloé. "Vždyť zpíváš dobře, o co ti sakra jde?!" ječela na mě, zatímco já jsem nad ní protočila očima.

"Bože, nerozčiluj se." uklidnila jsem ji. "Co hudba?" došlo mi.

"Tak já tady už mám klávesy, tak co chcete zahrát?" nabídla se Rydel.

"California King Bed, půjde to?" zeptala se Chloé.

"Jasně, že jo. Kde jsou všichni? Nechtěj si vás poslechnout?" zarazila se.

"Ne, oni o tom nevědí, ví to jenom Michael. Teda o tom, že to teď jdeme zkoušet. To úchvatný překvapení je to, že při koncertě máme s Chloé něco zazpívat." vysvětlila jsem.

"To je ale úplně skvělý! Můžem si zazpívat něco spolu, ale teď pojďte na tu Rihannu." popohnala nás a stoupla si ke klávesám. Začala hrát a Chloé začala zpívat. Refrén jsme zpívali obě a druhou sloku zase já. Pak bylo sólo na klávesy a zase refrén.

"My California king." dozpívala jsem. Když jsem se rozkoukala, zjistila jsem, že před pódiem stojí všichni a koukají na nás s bradou dole. WAT?!

"Co je? Ztrapnila jsem se dostatečně?" protočila jsem očima.

"Vy dvě budete večer zpívat, i kdyby bylo zemětřesení." řekl Brad.

"Jo fajn, a teď vážně." řekla jsem. Ještě ať si ze mě dělaj prdel, to určitě.

"No klidně nám nevěř, ale bylo to naprosto úžasný." řekl Riker.

Já jsem se ohlédla na Chloé a pak na Rydel, která s úsměvem přikývla. Ale stejně nebudu večer zpívat před tolika lidma. I když to by mi ani tak nevadilo, ale horší je zpívat před někým, koho znám. Vím, asi jsem blbá, ale radši bych zůstala doma, než jet třeba s klukama na MEET&GREET, protože se bojím mluvit s lidma, že bych se mohla ztrapnit a oni by si o mně mysleli, co jsem za pindu.

"Tak jděte zkoušet ne? Na co čekáte, na zjevení?" popohnala jsem je a šla do zákulisí, nebo prostě někam, kde je liduprázdno. Všichni se zasmáli a jako první R5 popadli nástroje a mikrofony a připravili se.

Našla jsem si takový malý koutek, kam jsem zalezla. Zatím jsem ještě neslyšela R5 hrát naživo, tak mě napadlo, že bych se na ně mohla jít podívat. Za chvilku, řekla jsem si.

"Zoe?" můj zachránce přišel.

"No, Lukey?"ozvala jsem se.

"Co se děje?" kleknul si ke mně a vzal mě za ruce.

"Nic, prostě se bojím. Nechci zpívat. Stydím se." sklopila jsem oči.

"A koho se stydíš, těch lidí?" ukázal směrem na publikum.

"Ne." zavrtěla jsem hlavou.

"Neříkej, že se stydíš JICH?" uculil se a já jsem se na něj uraženě podívala. "Promiň, ale jich se stydět nemusíš, vždyť se jim líbilo, jak zpíváte, myslíš, že by se ti posmívali?" vykulil na mě oči.

"To ne, já nevím. Prostě se mi nechce, je to trapný. Co budu dělat? Držet mikrofon zpívat a stát na místě jak dement. Aha no." stěžovala jsem si.

"Nejde o to, jak vypadáš, jde o to jak to zní. A věř mi, že to zní perfektně." pousmál se. "Nejsem zvyklej tě chválit, ale bylo to fakt skvělý. V tomhle bych ti nelhal." zasmál se.

"A v čem jo?" uchechtla jsem se.

"To by ses divila."

.

.

.

Další díl, snad se líbí

Blížej se prázdniny, tak se připravte, že budu psát častějc cuz dost času

Beznadějně poprosím o komenty, kterých se stejně nedočkám, ale aspoň mi přibudou slova v kapitole

Mimo to ale děkuju mockrát za votes DÍKY

Čau

Addie xx