WhyMe?

65.

"Nemám. Ani nechci." řekl celkem rozhodně.

"Faaajn. Tak to se nepovedlo, a co kapela? Chystáte něco novýho?" už jsem nevěděla, na co se zeptat, ale na téma kapely a hudby se dokázal Luke pokaždé rozkecat.

"No, už máme skoro dodělaný album."

"Jeee, povídej mi o tom, prosím. Název, písničky, všechno!" byla jsem nadšená, protože jsem jejich hudbu milovala. Navíc jsem měla možnost slyšet celé album ještě před oficiálním vydáním.

"Jmenuje se Sounds Good Feels Good. Má celkem 17 písniček a je to super." uchechtl se. I když to nikdy vážně nepřiznal, byl na to, co dokázali moc pyšný.

"Bože, zastav! Ty jsi dneska tak ukecanej, to je strašný!" zakroutila jsem očima ironicky.

"Promiň, ještě jsem se nesmířil s tím, že za pár měsíců budu tak na padesát procent táta."

"Hele, mně to nevyčítej! Je to vaše chyba." založila jsem si uraženě ruce na prsou.

Náš rozhovor se naštěstí už nedostal na ještě trapnější úroveň.

V šest hodin už bylo všechno připraveno na párty století a mně udělali takovou radost, že pořídili i nealkoholické náhrady klasických alkoholických nápojů.

God bless them

Naše- no, budeme říkat moje dítě, že je moje je celkem jisté. I když já už bych se ničemu nedivila.

Takže, moje drahé dítě, jestli nebudeš zdravé, tak fakt moje nejsi. Protože tebe tak neskutečně zapili, že bys muselo být úplně cizí.

Takhle doslova na sračky jsem je snad ještě neviděla. To bude tím, že jsem s nimi ty dva roky nebydlela v jednom domě. Beztak už se zlili i víc.

Naštěstí tam nebylo tolik lidí, jenom pár kamarádů z LA, které kluci poznali během celého toho jejich pobytu tam, jinak nikdo, koho bych vůbec neznala. Sice mi je už dvacet, ale za těch posledních pár let jsem si seznamování pořád nijak neoblíbila.

Bylo celkem smutné, že jsem se ráno probudila s potřebou vyzvracet ze svého těla celou duši i přes to, že jsem minulou noc nic nevypila.

> > > > > > > >

"Do porodu vám zbývá měsíc, máte termín," zapátrala doktorka v papírech, " sedmého června. Jinak chlapeček je v naprostém pořádku, všechno funguje, jak má a roste jako z vody. Tak, to je pro dnešek vše. Příští kontrola," na chvilku se odmlčela a stále upřeně hleděla do mojí karty, "by mohla být už v termínu porodu." usmála se nakonec a já jí úsměv oplatila. Už mě popravdě moc nebavilo být těhotná. Nosit kila navíc, která ještě navíc kopou nebylo nic dvakrát příjemného a dost mě to omezovalo. Byla jsem prostě šťastná, že si náš prcek konečně půjdu po svých, doslova.

"Děkuju moc, paní doktorko. Tak nashle!" rozloučila jsem se nakonec a vyšla z ordinace. Hned jsem popadla mobil a vytočila jsem Rossovo číslo.

"Zoe?"

"No ahoj, zlato."

"Ahoj, tak co u doktorky?"

"Synáček je úplně v pohodě a má se fajn. Termín se pořád odhaduje na sedmý červen, ale stejně si myslím, že se mu odtamtud nebude chtít." dokončila jsem svůj stručný monolog o stavu dítěte a čekala, jaká chytrá připomínka Rosse napadne.

"Nedivím se mu, taky by se mi nechtělo."

"Jo, moc vtipný. Nechceš se sejít, že bychom zašli na oběd?"

"Mám ještě jednu schůzku ohledně příštího tour. Prosil jsem ostatní, jestli bychom ho nemohli odložit z června na září. Tak kdyby ti nevadil pozdní oběd, třeba okolo třetí bych tě vyzvedl."

Podívala jsem se na hodinky. Bylo teprve půl dvanácté, takže pochybovala o tom, že by to bez pořádného oběda vydržela tak dlouho.

"No to nevím, mám už docela hlad. Co kdybych něco uvařila a najedli bychom se spolu doma? Navíc bych ráda probrala jména, myslím, že už je docela na čase." zasmála jsem se nad představou, že za měsíc mám rodit a ještě jsem ani nepomyslela na jméno, jaké našemu chlapečkovi dáme. Sice to nebylo moc k smíchu, ale tak nějak jsem se naučila smát se i v zoufalejších situacích.

"Tak dobře. Zrovna včera jsem nad tím přemýšlel. Ale řeknu ti to až doma, teď už musím letět. Pa." rozloučil se rychle a ještě než jsem mu stačila odpovědět, zavěsil.

Bylo celkem komické, jak jsme fungovali. Jako kdybychom spolu žili roky, přitom to bylo teprve pár měsíců. Brzy se k naší rutině přidá ještě vyzvedávání ze školky, později školy a vodění na kroužky a budeme klasická rodina. Se psem, krásným rodinným domem a hromadou milého příbuzenstva.

Sice jsem si to krásně vysnila, ale později to zdaleka tak růžové nebylo.

.

.

.

helou

asi fakt sorr, že nebyl díl tak dlouho ale nějak jsem se do toho zas nemohla dostat

ale teď jsem zase tady a docela jsem se do toho pustila, takže si myslím, že se máte na co těšit

a jinak hezkej zbytek prázdnin a šťastný nový rok, nebo jak se to říká:D

addie xx