WhyMe?

56.

Stiskla jsem tlačítko play a zažrala se do filmu. U toho jsem popíjela čokoládu a opírala se o brášku.

Od dopoledne jsme tedy sjížděli Harryho. Skočili jsme asi o půl třetí s tím, že nám zbyly tři díly.

"Pojď už spát, další už pouštět nebudu." vstala jsem, ale ihned jsem spadla zpátky na gauč.

"Jo, už vstávám. Pojď, bojim se Voldemorta." Michael vstal a podařilo se mu mě vytáhnout ze spárů pohovky.

Sotva jsem zalehla do postele, spala jsem.

Další tři týdny sice nebyly, co se týče komunikace a veselosti, o moc lepší, ale už zbýval jen týden do mojí cesty do Evropy.

"Rossi, notaaak! Aspoň mi řekni na jak dlouho a co si mám zabalit." škemrala jsem, zatímco jsem pozorovala Rossův tajemný úsměv.

"Vezmi si něco na chladnější podzim." nechápala jsem. Když je v Evropě zima, tak je prostě zima, ne? Sníh, námraza a tak?

"Tak to ti děkuju za nápovědu." protočila jsem oči.

"Ale prosimtě." zasmál se. "Je to sice možná trochu zbytečný let, ale chci ti tam něco ukázat." uculil se.

"Aha?" zasmála jsem se. "Teď je mi to o moc jasnější. Tak nic, jdu balit. Tak ahoj zítra." zamávala jsem mu přes obrazovku a ukončila hovor.

Otevřela jsem skříň a zaměřila svůj pohled na teplejší oblečení, jako svetry a mikiny.

Věci jsem rozložila na postel a začala vyřazovat.

Tolik svetrů snad potřebovat nebudu, postačí mi tři. Dvoje džíny, jedny legíny a tepláky. Dvě mikiny a jedny boty do kufru. Jednu podzimní bundu a hotovo.

Větší část zabalena.

O týden později

"Irsko? Páni, tady jsem ještě nebyla." zamyslela jsem se. "Proč zrovna Irsko?"

"V Irsku se mluví anglicky a když se poštěstí, není tady tak příšerná zima." zasmál se.

"Co to překvapení?" uculila jsem se.

"Na to si počkej do večera. Ubytujeme se, půjdeme na jídlo a pak se projít k pláži." podíval se na mě s pyšným úsměvem.

"Tak jdeme! Už se nemůžu dočkat." poskočila jsem jak malá. Ross se zasmál.

"Pronajal jsem nám apartmán v jednom menším penzionu. Snad se ti tam bude líbit. Je to asi půl míle od pláže." usmál se pyšně.

"Šikovnej Rossík." poplácala jsem ho se smíchem po zádech. On se taky zasmál a šli jsme.

Cestou jsme míjeli spoustu roztomilých malých domků. Bylo tu všude krásně uklizeno a čisto. Radost pohledět.

"Tak tady to je." Ross zatočil k stříbrně natřené brance.

Zahrádka udržovaná a domek nebyl nijak obrovský, ale pořád byl větší než většina domů tady.

Apartmán byl naprosto perfektní. Zdi tónované do luxusně působící šedé s nádechem modré sem tak zdobil jednoduchý rámeček, ale dominantou celého pokoje byla velká postel s kupou polštářů.

"Noc tady přežiju." zasmála jsem se.

Koukla jsem se na hodiny.

18:30

To už? Kdy se to stalo?

Můj prázdný žaludek začal se svým proslovem, což zpozoroval Ross.

"Půjdeme někam na jídlo. Co bys ráda?" otočil se na mě.

"Doufám, že mě nebudeš mít za prase, ale fakt dlouho jsem se pořádně nenajedla v Mekáči. Tak kdyby ti to nevadilo?" zkusila jsem na něj nevinný úsměv, který podle všeho zabral.

"Tak jdeme." zasmál se a popadl klíče.

"Co si dáš?" zeptal se zatímco studoval tabuli nad pokladnou.

"Nezhroz se prosím." varovala jsem ho."Dám si McWrap Crispy, 6 nugget, střední hranolky, dvě sladkokyselé omáčky, cheese a k tomu colu bez ledu." Ross vykulil oči.

"Dám si to samé." zasmál se.

Po jeho dlouhém přemlouvání Ross zaplatil a posadili jsme se s tou haldou jídla ke stolu.

"Tohle všechno si dávám tak jednou ročně." zasmála jsem se. "Aby sis nemyslel, že se takhle cpu pořád."

"To si nemyslím. Nikdo nejí víc než Rocky." uchechtl se.

Po jídle jsme se procházeli a zašli jsme až na pláž. Sedli jsme si na velké balvany a prostě si povídali.

Najednou Ross seskočil. Nechápala jsem proč.

"Zoe Clifford. Už spolu nějakou dobu jsme a já bych rád náš vztah posunul na vyšší úroveň."

Klekl si do písku a vytáhl malinkou krabičku.

.

.

.

Prosím nezabte mě za ten konec:D

Tak co, myslíte, že je na svatbu moc brzo?

Btw. Moc bych vám chtěla poděkovat za všechny ohlasy, ať už ve formě votes nebo komentářů

Neuvěřitelně mě to nakopává k psaní, děkuju♡♡

Addie xx