WhyMe?

6.

Najednou Jack i Chloé odstoupili na stranu a mně se naskytl pohled na...

...na úplně monstrózní křesílko ala Spongebob. „To je vtip?! Kde jste to sehnali?!" Skoro jsem zapomněla mluvit.

„No v Londýně je firma, co dělá křesla na zakázku, a tak nás napadlo, že ti pořídíme Spongeboba." Zasmála se Chloé.

„Vlastně to napadlo Krůtu, já jsem jí to jenom potvrdil." Zazubil se Jack a schytal pohlavek od Chloé. Ta si totiž před pár lety vysloužila přezdívku Krůta. Nikdo neví proč, nebo jakse zrodila, ale vydrželo to dlouho.

„Ty se moc nesměj Zebro!" Přestala jsem se smát.

„Vždyť ty melíry nevypadaly jako zebra! A navíc já jsem Krůtu nevymyslela, tak se nevztekej na mě." Asi před třemi lety jsem si nechala udělat melíry. Ze začátku vymyslela Chloé, že vypadám jako Kinder vajíčko a později se dopracovala k Zebře.

„Fajn, konec debaty, co Spongebob, líbí se ti?" Ukončil naší diskuzi Jack.

„Děláš si srandu? Jasně, že se mi líbí. Je to naprosto perfektní!" Dořekla jsem a oba jsem je objala.

„No nic, já už asi budu muset jet, něco si potřebuju zařídit. Chloé jedeš taky?" Křikl Jack.

„Jo jedu," mávla na něj, „tak ahoj a užij si Spongeboba!" Zavolala na mě ode dveří.

„Mikey?" Zařvala jsem dostatečně nahlas, aby mě slyšel.

„Noo?" Odpověděl po pár vteřinách.

„Můžeš sem, prosím jít?" Zeptala jsem se znovu. Na to sem ale odpověď nedostala, protože Mike přiběhl.

„Co potřebuješ D?" Abyste pochopili, Mike mi občas říká D, jako Daisy. Není to nic moc, ale už mě to ani nijak netrápí.

„Pomůžeš mi prosím s tím křeslem?" Zeptala jsem se.

„Klidně, k tobě?" Ujišťoval se.

„Jo-o." Odpověděla jsem a pomohla jsem mu se zvedáním Spongeboba.

Donesli jsme ho do pokoje a já jsem se svalila na postel. Mike se ke mně po chvilce přidal. „Kdes to vlastně vzala?" Zeptal se a ukázal na Spongeboba.

„Kousek Londýna, od Chloé." Zazubila jsem se.

„To je fajn, ale proč si kupujete dárky, i když nejsou Vánoce, a ani jedna z vás nemá narozeniny?" Pokrčila jsem rameny, jakože nevím.

„Asi je to taková samozřejmost, nebo tak." Uvažovala jsem nahlas. „Kde je vlastně Ellie? Celý den jsem ji neviděla." Svraštila jsem čelo.

„Angela si ji odvezla do pekla. Do konce měsíce bude někde kdesi. I s Ellie a otec tam za nimi přijede příští týden." Aha? Prostě nás tady nechají samotné? Mohli bychom jim třeba zdevastovat dům, aby se poučili.

Na jednu stranu je super, že se nám necpou do života, ale někdy, jako třeba teď mi přijde, že nás ignorují až moc.

„Jo a přijede Adam." Dodal Mike.

„JOOOO!!!" Zaječela jsem, až Mike nadskočil.

„Toho už jsme dlouho neviděli, co? Tak půl roku." Zamyslela jsem se.

Adam je náš drahý strýček, tátův mladší brácha. Je nejlepší, hlavně se k nám chová víc jako otec než ON. To Adam naučil Michaela v jeho osmi letech hrát na kytaru, a mě dalo by se říct i vychovával, aby ze mě nebyla barbie ani typická namyšlená dceruška bohatého podnikatele. Díky Bohu za to! Je mu 35 a je zpěvák.

Prý ho náš děda, otcův nevlastní táta, vydědil za to, že nedodělal vysokou a dal se do hudby. Za to taky náš táta opovrhuje Mikeym.

Štve ho, že jeho jmého neponese další debil s nosem nahoru, ale cituji: 'nějakej idiot, co ze sebe dělá debila před lidma'. A mě pro změnu odsuzuje za to, že se Michaela zastávám a podporuju ho. Nevim co ho na tom tak žere.

Zajímalo by mě, co by dělal, kdybych šla s Chloé šlapat k hydrantu.

„A kdy má přijet?" Zeptala jsem se po dlouhé pauze.

„Pozítří odpoledne." Informoval mě Mike.

„Okay," usmála jsem se.

„Jo a přijdou kluci, uděláme filmovej večer, chceš se přidat?"

„A můžu zavolat Chloé?"

„Ash bude jenom rád." Řekl, načež jsme oba chytili záchvat smíchu.

„Tak fajn jdu je všechny obvolat a domluvit to, jo?"

„Jasně." Souhlasil a odešel do svého pokoje.

Začala jsem protekčně Chloé, taky proto, že jí příprava na Ashtona bude trvat tak 300 let.

„Chloé máš půl hodiny na to se připravit, sbalit se a přijet, je filmovej večer bude tady celá parta a bez diskuzí, čus." Doufám, že to její fialová hlava všechno vstřebala.

Pak přišli na řadu Irwinovi. Zavolala jsem radši Tori ať to Ashtonovi oznámí v klidu, jinak to s ním sekne. Na Ashovi a Chloé je vidět, že jsou zamilovaní. Srdíčka, kytičky, duhy a tak.

A pro nás ostatní je to prvotřídní zážitek, to jak kolem sebe chodí a koukají po sobě. Mně to už ale dost drásá nervy, jelikož ani jeden nemá koule na to, přiznat se. Už několikrát jsme s Lukem zvažovali, jestli nevezmeme Ashtonovi mobil a nepozveme Chloé na rande. Přece jen je lepší, když první krok udělá kluk.

"Tori? Tady Zoe, hele dneska je u nás filmovej večer, no spíš noc. Přijeďte oba dva a bude tady i Chloé, tak to Ahtonovi nějak šetrně oznam, dobře?"

"Dobře, to bude tak šetrný, že na to do smrti nezapomene, přimysli si ďábelský smích, víš jak."

"Hej je mi to jasný." zasmála jsem se spolu s ní.

"Okay, tak já mu to jdu ozmnámit. Zatim se měj."

"Fajn ty taky, čau." zavěsila jsem,

Už zbývá jen Calum a Lucas.

"Haló, Zoe?" ozval se Cal.

"Jo ahoj Cale, dneska je filmovej večer, tak přijď tak za půl hodiny, jo?"

"Dobře, budu tam. Ahoj." zavěsil.

A teď Lukeyy! Vyzvání, vyzvání, vyzvání,..."Jo? Copak krásko?" pro sebe jsem se usmála.

"Ehm...Luku tady Zoe, asi ses spletl." trochu jsem se zakoktala.

Krásko mi sice čas od času řekl, ale nelíbí se mi, když mě někdo chválí. Je to takový divný. Anebo si divná ty...

"Nespletl a ty to o sobě víš, akorát si to nechceš přiznat." okay válka 'argumentů'? Ne.

"No o tomhle se můžeme hádat jindy, teď se jdi připravit a do půl hodiny přijeď na filmovej večer. Zdary!"

.

.

.

Tak bude filmovej večer!:D

Je jasný, že to křeslo je úplně boží!! Naprosto...chyby svádím na mobil^^!

Loučí se

Addie xx