WhyMe?

13.

"Já tě tam hodim. Pojedu taky." oznámil Luke.

"Fajn." odsekla jsem.

"Tak asi ahoj." rozloučila jsem se se všemi a otočila jsem se k odchodu.

"A objetí nebude?" zeptal se smutně Connor.

Protočila jsem oči a šla je všechny obejmout. Ježiši kdybychom se měli pokaždé když se vidíme a loučíme objímal, za chvilku by mi upadly ruce.

"Fajn, tak ahoj." řekla jsem.

"Ahoj." řekli všichni sborově.

Když jsme šli k autu, Luke se mě pokusil chytit za ruku. Uhnula a jsem. Sklopil pohled a začal vytahovat klíčky.

Nasedli jsme a já s totálním nezájmem začala vytahovat sluchátka. Co kdyby se chtěl začít bavit? Já bych vyměkla a bylo by to v hajzlu.

Zapla jsem si písničky. Heartbreak girl. Tohle ne! Z očí se mi začaly kutálet slzy a díkybohu za to, že mě Luke nemohl pozorovat. Řídil.

Celá cesta trvala asi patnáct minut, mně to ale připadalo jako věčnost. Když jsem viděla, že Luke nezahýbá do naší ulice, ale směrem k moři zděsila jsem se. Majgad to mě bude chtít utopit?

Sundala jsem si sluchátka a nemohla jsem se nezeptat.

"Kam to jedeš?" pozvedla jsem obočí.
"Překvapení." pousmál se. Bravo. Překvapení a já, to není moc dobrá kombinace.

Nic jsem mu na to neodpověděla, jen zamručela něco jako aha.

Po pár minutách cesty auto zastavilo na pláži. Jak jsem očekávala.

"Na, tady máš plavky, běž se převléknout." rozkázal. Jako fakt?

"Okay no." poslechla jsem. Co má sakra v plánu?

Vyšla jsem už jenom v plavkách s oblečením v ruce a vážně mi nebyla zima, bylo asi 31 stupňů. Oblečení jsem hodila do auta a čekala jsem na Lucase. Kde zase lítá?

"Jsem tady!" to vidím,"Pojď jdeme." vyzval mě.

"O co ti jde?" zeptala jsem se konečně.

"O to, abys mi odpustila, že jsem se choval jak debil. Promiň, promiň, promiň, promiň, promiň,..." říkal furt dokola a přitom přede mnou klečel na kolenou. Idiot.

Tohle mi udělá na pláži, na veřejnosti.

"Do hajzlu Lucasi vstaň, nebo ti do smrti neodpustím." zatnula jsem zuby.

"A po smrti jo?" vyděšeně jsem se na něj podívala."Dělám si srandu, pojď do vody." řekl mi a udělal puppy face.

"Nejdu. Budu tady a budu se ti smát, Méďo." zašklebila jsem se.

"No tak to tě tam budu muset dovízt násilím." zakřenil se a popadl mě do náruče.

"Pust mě na zem, Lucasi!" zaječela jsem.

"Až řekneš, že si mi odpustila." zazubil se.

"Ne. Dám ti to vyžrat." stála jsem si za svým.

"V tom případě se jde do vody." oznámil.

"Tak jako do vody půjdu tak jako tak, je to jedno jestli teď, nebo až za pár minut." řekla jsem moudře.

"To je fakt. Tak jdeme do vody." šel blíž k moři.

Asi si to rozmyslel, protože když byl tak po kotníky ve vodě, postavil mě na zem.