WhyMe?

45.

Je to v hajzlu.

Jestli jí někdo něco udělá, tak přísahám, že ho zabiju. 

"Tak co, už jsi ji našel?" zeptal se Rocky, na kterýho se lepila nějaká ožralá nadržená holka.

"Ne, nevim, kde může bejt. Hledal jsem už všude." pokrčil jsem rameny a najednou se za mnou objevil Connor.

"Podívej se do horních pokojů. Jestli jí tam někdo nezatáhnul." kývl směrem ke schodům a já se rozběhl do horního patra. V prvních dveřích nic, stejně jako ve druhých a třetích. Čtvrté byly zamčené a v dalších třech nic. U posledních jsem vzal za kliku a bylo taky zamčeno.

Nezbývá mi nic víc, než doufat, že zrovna v jednom z těch pokojů není Zoe. 

Nechal jsem to být a šel jsem naplno pít.

Ráno jako kdyby mi někdo udělal do hlavy díru propiskou. Nemohl jsem pomalu ani vstát z postele gauče. Jo, měl jsem to štěstí spát na gauči.

Šel jsem do kuchyně ukrást prášek se sklenicí vody. Myslím, že je nejvyšší čas všechny vyhnat. Budu je ale budit postupně, můj cíl je vyhodit všechny, co tu nebydlí, takže ostatní se pokusím nevzbudit. Díkybohu už většina lidí odešla v noci, tak jich tady zbylo nanejvýš dvacet.

"Vstávat a vypadněte. Běžte se vzpamatovat domů!" zakřičel jsem ne tak moc hlasitě. Ale zabralo to. 

Celý přízemí už jsem vyhnal a teď přichází na řadu patro. Upřímně se bojím, co tam najdu. 

Po zjištění, že v patře nikdo na vykopnutí není jsem šel do koupelny. Podíval jsem se do zrcadla a zarazil se. Cucáky na krku a monokl pod okem. Včera jsem se asi fakt dost zřídil. Jestli tohle uvidí Zoe, zabije mě. Ale co, vlastně jsme na sebe tak nějak pořád naštvaný, tak se akorát prodlouží usmiřování. Pokud nějaký bude.

Z O E

Probudila jsem se v posteli. Díkybohu. Hlava mě bolela přiměřeně, vzhledem k tomu jak moc jsem pila, jsem za to byla vcelku vděčná. 

Začala jsem si dávat vzpomínky dohromady a pak mi to došlo. Podívala jsem se za sebe, kde spal Ross jako mimino. Takže to je real. Jenže co to znamenalo? Byl to jenom opilej úlet, nebo něco víc?

No Rosse kvůli tomu budit nebudu. 

Cítila jsem zvláštní pocit. Budu asi divná, ale cítila jsem se šťastně. Tak šťastně, že jsem se musela usmívat. Mám kocovinu a usmívám se. A dokonce mi jde i přemýšlet. Mám vycvičenej mozek, co na to říct.

"Ahoj." otočila jsem se na Rosse a usmíval se stejně debilně jako já. lol

"No ahoj." odpověděla jsem a povzdechla si. Zadívala jsem se do stropu. Prostě jenom tak jsem se zadívala do stropu, to dělám běžně, že?

"Lituješ toho?" podíval se na mě s obavami v hlase.

"A ty?" přesměrovala jsem jeho otázku na něj a on zakroutil hlavou. 

"Já taky ne." zaculila jsem se.

"Znamená to, že jsme s.." přerušila jsem ho tím, že jsem mu dala dloouhou pusu. 

"Jo. Přesně to to znamená." usmála jsem se. "Ale teď se jdu oblíct a něco se sebou udělat." mávla jsem na něj a omotala kolem sebe deku a šla do koupelny.

"Zoe? Můžu vejít?" zaklepal.

"Jo, můžeš." odpověděla jsem. Vešel a sednul si na vanu. 

"Chceš to tajit, nebo ne?" zeptal se vážně.

"Necháme to běžet. Když na to někdo přijde, tak fajn, ale nijak extra to oznamovat nebudem, co ty na to?" navrhla jsem. "Nevadí, že vlezu do sprchy?" zeptala jsem se. 

"No mě ne." zasmál se. "Takže to necháme jenom tak." přikývnul si pro sebe.

"Jo, protože kdybychom tam teď vešli před všechny a řekli 'Ahoj od včerejší noci jsme spolu' by nebylo nejlepší. Zvlášť teď, po tý oslavě. Bylo by to divný, protože by jim bylo jasný, že jsme se spolu vyspali. I když jestli teďka už všichni seděj dole v kuchyni, tak jim to je jasný už teď, protože jsme jediný, co jsou nahoře." přemýšlela jsem nahlas. "No a co? Prostě na to nějak přijdou. Kašlu na ně. Podáš mi prosím tě ručník?" zeptala jsem se.

"Tady." podal mi ho a já se osušila a zabalila se do něj. "Já půjdu taky, počkáš na mě?" zeptal se.

"Jo, zatím se oblíknu." chystala jsem se odejít, ale on mě chytil za ruku a přitáhnul si mě k sobě.

"Miluju tě." opřel si čelo o to moje, přesně jako to bejvá v romantických filmech. 

"Miluju tě, Rossi." 

.

.

.

Hehe

První 'miluju tě' ever

Addie xx