WhyMe?

19.

Doufám, že se na nás nechystá žádný další překvapení, to by to se mnou už fakt seklo.

"Skvěle." usmál se Riker. "Tak to vám nebude vadit, když vás šoupnou společně na pokoj, ne?" zeptal se. Až teď mi došlo, že už jsme před hotelem.

"Nebude, neboj." zasmála jsem se.

"Zoe, v jakym že to jsme městě?" zašeptala Chloé.

"V Londýně, Krůto." zasmála jsem se.

"Tak fajn, na pokojích budeme takhle. Kvůli seznámení budeme rozházený. Dohromady zabereme pět apartmánů od 300 do 304. Holky, vy jste čtyři, tak budete mít 300, protože ten je prej největší. Luke, Ross a Brad budou na 301, Rocky, Tristan a Michael na 302, Connor, Ell a Calum na 303 a na 304 budu já s Ashem a Jamesem. Souhlas?" dopověděl Riker. Kdyby někdo nesouhlasil, musel by to celý předělávat a to by znamenalo aspoň dvouhodinové čekání na ubytování.

Takže všichni přikývli. Riker se vítězně usmál a šel společně s ostatními pro zavazadla.

My jsme se taky rozešli k našemu busu, kde už nám řidič vyndával kufry.

"Tak co, jak sis užila drbárnu s Rydel?" ušklíbnul se Luke.

"Jdi do hajzlu." odpověděla jsem.

"Nebreč."

"Naser si."

"Ne dobrý."

"Nech mě žít."

"A dost!" přerušil nás Michael. "Chováte se jak malý děti, kdo to má furt poslouchat!" chvíli jsme na něj koukali jak dementi a když jsme se vzpamatovali, začali jsme se válet smíchy po zemi.

"Dneska je tak vtipnej den." pronesla jsem, když jsem se konečně uklidnila.

"To teda." řekl Luke.

Vzali jsme kurfy a vydali se do hotelu. Cestou k výtahu mě dostihla Purpleheadka.

"Zebro, až budeme na pokoji, musím ti něco říct. A je to dost důležitý a tajný." řekla potichu.

"Fajn." přikývla jsem.

Do výtahu jsme se vešli čtyři. Já, Chloé, Luke a Ross. Měla jsem nekontrolovatelnou tendenci na Rosse pořád zírat, ale musela jsem se krotit, jinak by si o mně myslel co jsem za úchyla.

Výtah se zastavil a my jsme vyšli na chodbu.

"Tak naše pokoje jsou až na konci týhle chodby, jdeme." zavelel Luke.

S Chloé jsme se zastavili před dveřmi s číslem 300 a já jsem začala štrachat klíče, které mi přidělil Riki.

"Tady jsou!" vydechla jsem.

Odemkla jsem dveře a natěšeně jsem je otevřela. Přede mnou se rozprostíral pokoj s velkým gaučem a dvěma křesli, to vše laděné do jednoduché černo-béžové kombinace barev.

"OMU! To je úžasný." vykřikla nadšeně Chloé.

"To je." souhlasila jsem ohromeně. "Hej to je pořád jenom obývák, co naše pokoje?" řekla jsem a pokračovala k dalším dveřím, které jsem pomalu otevřela. Další úžasný pokoj, teda tentokrát ložnice. Dvě velké jednoapůllůžkové (coo?:D) postele dva noční stolky a široká komoda s obrovskou plazmovkou.

Z tohohle nám oběma spadla brada.

"Tak tohle si zamlouvám já." řekla jsem.

"Jsou tady dvě postele, jdu sem s tebou." zasmála se Chloé.