WhyMe?

32.

"To nebudu nikdy." zaškebila jsem se.

"Ale budeš. Věř mi." usmála se a odešla.

"No ahoj, kdes byla tak dlouho? Víš, jak jsem se o tebe bála?!" vykulila oči.

"S Lukem. Byli jsme v parku." usmála jsem se.

"A co se tam stalo, že se tak culíš?" zasmála se.

"Nic. Jenom jsme si pokecali a šli jsme. Jenom se o mě bojí, kvůli Rossovi a Connorovi." mávla jsem rukou.

"Bojí, jo? Jen jestli v tom není ještě něco víc." zachichotala se.

"Na co narážíš?" pozvedla jsem obočí.

"Na nic. Třeba ti to někdy dojde." dobře teď jsem si připadala úplně vymletá. Fakt nevim, o co jde.

Nechala jsem Chloé být a sedla jsem si na postel s notebookem. Na twitteru jsem narazila na pár tweetů, týkajících se dnešního koncertu. Snad všechny jsem retweetnula. Dělá jim to radost, tak proč ne?

Jenom tak jsem prostě poslouchala písničky a četla tweety, když jsem se podívala na hodiny a ono bylo 18:45. Přesně za hodinu a čtvrt začíná koncert. Do řiti!

Podívala jsem se na Chloé, která ležela na svojí posteli zády ke mně a nejspíš spala. Vstala jsem a šla jí probudit.

"Chloé dělej, musíme se připravit za hodinu a kousek začíná koncert." šťouchla jsem do ní.

"Jo už jdu." odpověděla hned.

Ozvalo se klepání a do pokoje nakoukla blonďatá hlava. 

"Ahoj, já mám jenom vzkázat, že už jdeme, tak abyste nepřišli pozdě." usmál se Ross.

"Fajn." odpověděla jsem jednodušše a on odešel.

Chtěla jsem se převlíknout, ale nechtělo se mi zase lízt do kufru pro věci, tak jsem se na to vykašlala a šla jsem si jenom obnovit makeup. No jak se to vezme. Řasenku a tužku na oči.

Vážně nevím, jak jsme to stihli, ale za pět minut jsme byli s Chloé na cestě do arény.

"A jak to teda bude? Budem zpívat, nebo ne?" zeptala se.

"Já asi ne, ale jak chceš ty." odpověděla jsem.

"Dobře, já to možná zkusím, jestli mě něco nakopne." řekla a já jsem jí kopla do zadku.

"Auu! Nemyslela jsem to doslova!" vyjekla a já jsem se rozesmála.

"Čau, jsme tady." pozdravila všechny Chloé.

"Ahoj." byla odpověď od všech.

"Tak jak ses rozhodla chceš zpívat nebo ne?" přišel ke mně Rocky.

"Jak o tom víš?" zarazila jsem se.

"Rydel." zasmál se. "Tak co?" zopakoval svoji otázku.

"Asi ne." odpověděla jsem nakonec.

"Aha, škoda. Jde ti to." řekl a odešel.

Všechny přípravy byly skoro dokončené a všechny tři kapely připravené na první show tohohle tour. 19:39. Pomalu se začínalo vyplňovat místo celé té ohromné budovy, až vypadala, jako při zombie apokalypse. Všichni shromáždění na jednom místě.

"Prcku?" oslovil mě Luke.

"Jo?" přišla jsem k němu.

"Obejmi mě." poprosil a já ho objala.

"Neboj zvládneš to. Jako pokaždý. Jsi skvělej." chytla jsem ho za ruce.

"Nechceš mi sem něco napsat pro štěstí?" podíval se na mě.

"Tak fajn, máš propisku, nebo fixu?" zeptala jsem se.

"Jo, tady." podal mi lihovku.

Na vnitřní stranu předloktí jsem mu napsala no fear. 

"Vem si z toho příklad." ukázala jsem na ten nápis.

"Vezmu." usmál se a odešel. Asi si ještě musel přelakovat vlasy.

"Ahoj." poklepal mi někdo na rameno.

"Čau." řekla jsem.

"Co se děje? Nějaká naštvaná." ušklíbnul se Connor.

"Jdi do hajzlu." odbyla jsem ho.

"Co jsem proved?" nechápal.

"Nic, prostě to neřeš." mávla jsem rukou.

"Zebro?" já jí zabiju.

"No co je?" otočila jsem se na ni.

"Budu zpívat."

.

.

.

Vždycky mám hroznou radost, když dopíšu díl a píšu tyhle kecy

I když tohle jsem nepsala s takovou chutí, jako ty předešlý

No neva

Zdary

Addie xx