WhyMe?

30.

"Jo, snad jo." zamumlala jsem.

"Jdeme?" zeptala se s širokým úsměvem.

"Tobě to nějak zvedlo náladu." ušklíbla jsem se.

"No tobě jak vidím ne." protočila oči.

"Ser na to jdeme." zasmála jsem se.

Ještě jsme se cestou stavili v Mekáči, kde jsme vzali pro každýho cheese, nuggety, hranolky a sladkokyselou omáčku. Teda až na Chloé, ta si koupila salát. No a mohli jsme pokračovat v cestě do arény. A ano, asi jsme vyprodali celej Mekáč.

Brali jsme pět plných tašek a lidi, co nás cestou potkávali si museli myslet, že jsme nějaký nenažraný prasata. A nebyli by daleko od pravdy.

Vešli jsme do arény, odkud se stále ozývaly nám známé skladby. Ale nejen ty.

"Lucasi, co s tebou sakra je?! Jsi úplně mimo!!" zařval na něj Michael. Pak byla slyšet velká rána a hlasité kroky.

"Čau lidi, neseme jídlo!" zakřičela Chloé. Šli jsme dál k pódiu, u kterého byli všichni nashromáždění. Kromě Luka.

"Tady to máte. Rozeberte si to." řekla jsem suše a docela i smutně. Mrzí mě, že je kvůli mě Luke smutnej, nebo naštvanej.

"Cože tak smutně?" přišel ke mně Ross s úsměvem, zatímco jsem vydávala dvě porce jídla pro mě a Luka.

"Ale nic." mávla jsem rukou.

"Ať je to cokoliv, bude to dobrý, určitě. A kdyby něco, jsem tady pro tebe." pohladil mě po rameni a s úsměvem odešel. Stejně je hodnej.

Šla jsem hledat Luka. Jo já s ním prostě nemůžu bejt rozhádaná. To nedávám. Jako první mě napadlo zákulisí, ale tam jsem ho nenašla.

Zkusila jsem tedy jít ven, třeba bude na místě, kde jsem ho před tím viděla kouřit. Jen na to pomyslím, je mi blbě. Vyšla jsem před tu ohromnou budovu pro 20 000 lidí a PŘEKVAPIVĚ tam byl.

Tu věc měl zase v ruce, ale když mě zahlídl, zahodil ji a šel mi naproti. Šel čím dál, tím rychleji a mě to popravdě docela děsilo.

Došel až ke mně a usmál se. "Ahoj." řekl.

"Něco jsem ti přinesla." pousmála jsem se."Nechceš si to se mnou jít sníst?" zeptala jsem se opatrně.

"Tak jo, chceš s tím pomoct?" kývla jsem a on už ode mě bral svoji část jídla.

Ani jeden z nás se toho druhého na nic neptal, jenom jsme mlčeli a sem tam se na sebe podívali.

"Jdeme dovnitř? Třeba někam do horních sektorů?" zeptal se.

"Jo, můžeme." řekla jsem.

Tak jsme šli. Nakonec jsme skončili úplně nahoře v těch balkonech nebo jak se tomu říká odborně.

Polozili jsme si všechno naše jídlo a chvilku jsme na sebe tak divné koukali. Najednou hop a objali jsme se.

Tohle na našem vztahu miluju, ten druhej vždycky ví, na co myslíš.

Asi dvě minuty v kuse jsme stáli v objetí a Luke mi dal pusu do vlasů.

"Promiň mi to." zašeptal.

"Ne, ty promiň. Je to sice tvoje věc, ale nechci, aby ses takhle ničil. Ty ne." odpověděla jsem mu.

"A ty jo? Myslíš, že mně se líbilo, když jsem tě viděl kouřit a brečet a pít a zase kouřit? Ne." řekl sklesle.

"Prostě promiň. Za všechno." zašeptala jsem a zabořila hlavu do jeho krku.

Tak jsme se tam ještě chvíli objímali, ale najednou Lukovi nahlas zakručelo v břiše.

"Tak si to půjdem snít ne?" zasmála jsem se. Na jeho odpověď jsem ani nečekala a pustila jsem se do toho.

"A co kluci?"

.

.

.

Zdaryy

:DD

Nevím co dodat mám radost, že se spolu zase bavěj

Asi všechno no

Čau

Addie xx