WhyMe?

34.

"Rozkaz, tak pojď, dáme to." kývl Riker a šli jsme.

Zmatená, oslněná reflektory jsem vyšla na pódium za přehnaného řevu publika. To se na mě tak těšili? Zasmála jsem se vlastní myšlence.

"Tak ses přece jen odholala?" zašklebila se Chloé.

"Vidíš ne?" zasmála jsem se.

"No ahoj," pozdravila jsem 'arénu', "to jste se na mě tak těšili?" fajn teď jsem málem ohluchla.

"Fajn. Bude to Love Me Again!" zakřičela jsem do mikrofonu a kluci začali hrát. Teda kluci s Rydel, sorry.

Byla jsem nadšená a natěšená, jenže zároveň jsem se i bála.

"I need to know now, know now, can you love me again?" to bylo asi jediný, co jsem zpívala, ale aspoň jsem v tom nebyla sama.

"Tak a teď," řekl Ross na konci písničky, "teď vám Zoe něco zazpívá sama." podíval se na mě hnusně.

"Ne, Zoe nic sama zpívat nebude." řekla jsem.

"Chcete, aby Zoe zpívala?" zakřičel do davu, který odpověděl hlasitým křikem. Už jsem si na to docela zvykala. "No myslím, že je to jasný." usmál se ironicky. Asi není takový zlato, jak jsem si myslela.

"Fajn no, má někdo nějakej nápad na písničku?" promluvila jsem tak k prvním třem řadám pod pódiem.

Přihlásila se holka tak v mém věku možná o něco mladší. Podala jsem ochrance mikrofon, s prosbou, jestli by ho té holčině podali, aby mohla navrhnout písničku.

"Ahoj, jak se jmenuješ?" zamávala jsem na ni.

"Ahoj, jsem Mackenzie, já navrhuju Really Don't Care od Demi Lovato." usmála se.

"Co vy na to?" zeptala jsem se těch 20 000 lidí přede mnou.

Ohlédla jsem se za sebe a můj pohled padl na Rikera. Myslím, že to bude můj příští best friend.

Riki s úsměvem přikývl a podíval se hrdě na Rosse.

"Tak do toho. Chloé, zazpíváš si Cher Lloyd?" otočila jsem se na druhou stranu směrem k Chloé.

"Určitě." kývla.

Ta písnička byla úplně mega. Perfektně se hodila k dnešnímu koncertu. A vůbec.

Je energická a pro jednu bývalou spolužačku dokonce motivační.

To mě nabudilo a rozhodla jsem se ukázat, že mi to je jedno.

_________________

Od toho večera se nebojím.

Otrkala jsem se a tenhle den mi stouplo sebevědomí o 100%. Zdravě samozřejmě.

Tour pořád pokračovalo.

Už měsíc a půl mi patřili dvě písničky na každém koncertu.

Velká Británie, Francie, Itálie, Španělsko, Švédsko, Finsko, Německo, Rakousko, Belgie, Dánsko, i zbytek Evropy už jsme objeli.

Na řadu přišla Amerika.

"Luku, co si přeješ k narozeninám?" zeptala jsem se, zatímco jsem si fénovala vlasy.

Dneska jsme měli volno a toho obarvenýho blonďatýho Skřeta Connora napadlo, že by mě mohl vzít na kafe.

Jsem na něj totiž naštvaná. Hodně naštvaná. S těma ostatníma idiotama mě vyprankovali, že se Luke podřezal.

Já jsem na to sice neskočila, ale naštvalo mě, že to na mě zkusili.

Hajzlíci. Prostě se na toho trotla musím upravit. Běžně si nadáváme. Je to debil a on to o sobě ví.

"Chci obejmout." zamumlal Luke s pusou plnou napěněné zubní pasty a obejmul mě kolem krku.

"Udusíš mě." nachrčela jsem a popadávala dech.

"Promiň. Nepřeju si nic. Jsem happy takhle." usmál se a pokrčil rameny.

Takže budu muset vymyslet něco ohromujícího a perfektního. Jinak v klidu neusnu.

Vlasy suchý a Zoe nepřevlečená. To není dobrý.

Venku je docela teplo. Přece jenom je začátek července. Croptop a high-waisted skinny budou fajn. Možná se upeču, ale bude mi to slušet.

Egoista lvl nekonečno protože na mobilu nemám ležatou osmičku fajne

"No nic Lukey já se jdu nechat usmiřovat Skřetem, přijdu tak za dvě hodiny, ahoj." dala jsem mu pusu na tvář a šla jsem.

"Žádný prasárny!"

.

.

.

Dopisuju to ve dvě ráno, v devět vstávám a jsem typ člověka, kterýmu sedm hodin spánku rly nestačí

Nic no

BUDU VELICE ŠŤASTNÁ když mi napíšete jestli vám nevadí tenhle skok o měsíc a půl

Děkuju moc za komentáře u minulého dílu

Miluju to♡

S láskou

Addie xx