WhyMe?

40.

Nic jsem neříkala jen jsem se zadívala na pomalu vycházející slunce.

"Je to úžasný. " řekla jsem zasněně.

"Jo to je." kývla s úsměvem Rydel.

Seděly jsme tam spolu snad dvě hodiny, povídali si a Rydel mě pořád uklidňovala. Ne, že by to pomohlo, ale o něco lepší pocit jsem měla.

"Hele kdy maj přijet vaši?" zeptala jsem se, protože jsem si uvědomila, že nastane to fakin seznamování, kterého se tolik štítím. 

"Letadlo přiletí asi v osm, tak tady tak po devatý budou, proč?" zeptala se.

"Já jenom, kdy mě čeká poprava." ušklíbla jsem se a Rydel se na mě nechápavě podívala. "Nerada se seznamuju, přijde mi to ukrutně trapný a nepříjemný." vysvětlila jsem.

"Našich se neboj, jsou skvělý. A to říkám já jako dcera, která by je měla nenávidět." zasmála se. "A co, máš ponění o tom, co ti chystají za dárek?" usmála se nadšeně.

"Ne, podle mě nic velkýho. Možná oblečení, sluchátka nebo jídlo. Letenku na Hawaii ani auto fakt nečekám." zasmála jsem se. "Co ty? Čekáš překvapení?" uchechtla jsem se.

"Jo, všichni mi přijdou takový podezřelý, i ty." ukázala na mě.

"Já? To ne. Já fakt nic nechystám, mě vždycky ze všech takových akcí vynechávali, protože jsem nudná." pokrčila jsem rameny. "Story of my life." rozmáchla jsem rukama se smíchem. 

"Už je osm, asi ze sebe půjdu udělat člověka. Zatím." mávla jsem rukou a vrátila se do pokoje.

V rychlosti jsem se osprchovala a namazala se tělovým máslem s vůní kytky, která nevím jak se jmenuje. Pak jenom korektor, pudr, řasenka a tužka a tadá, už vypadám trochu živá. 

Na večer taky plánujeme oznámit Rydellinghton. Máme video z fotek a záběrů Rydel i Ratliffa, které jsme vlastnoručně sestříhali a upravili. Mám z toho vážně radost. Doufám, že mě za to Rydel nezbije.

Převléknout a hurá do světa. Nebo ne od světa, ale do kuchyně.

Je léto takže jasná volba jsou kraťasy a tričko. Černé šortky a šedivé triko s krátkým rukávem. Miluju jednoduchost. Na boty totálně seru, přece jenom jsem doma a je vedro. Aspoň vyniknou moje pečlivě nalakované nehty na nohou. Na černo, stejně jako na rukou, heh.

K mému překvapení, když jsem došla do kuchyně, seděli tam všichni. Teda kromě lidí od 17 do 23 let. Lynchovi, Johnsonovi, Cliffordovi. Teta Jane, Chloéina máma, typicky zahalena v červené, Angela v růžové a paní Lynchová ve světle modré. Na první pohled to vypadalo dost komicky. Tři blondýny v takových barvách, jako o Mattela. Džouk.

"Zdravím." řekla jsem s úsměvem. Seznámím se, ať už to mám za sebou. "Zkrátím to. Kdo mě nezná, jsem Zoe Clifford, kdo mě zná, ahoj." uculila jsem se.

"Ahoj Zoe, pojď se s námi přivítat postupně. Ať z toho taky něco máme." řekla babča Clifford se šťasným úsměvem. 

"Tak jo babi, ale tebe si nechám na konec." mrkla jsem na ni.

"Ahoj, Zoe, jsem Stormie, máma těch všech Lynchů." zasmála se paní v modrém a objala mě. Ouu, mám přezdívku pro Mamu Lynch. "Tohle je můj manžel Mark." ukázala na vysokého pána vedle ní, který mě objal hned po ní. 

K dobré psychice prý stačí člověku 20 objetí denně. Dneska si to předplatím tak na příští rok.

Pak přivítání s Johnsonovými, Jane a Peter jsou pořád stejný, za to Jack je čím dál, tím hezčí. Omg stačí.

Pak vlastní rodinka. Otec: čau, Angela: nazdar. U Ellie to bylo složitější vzhledem k tomu, že jsem jí pár měsíců neviděla. Málem mě svalila na zem. Pak děda Clifford, který má každé léto novou vtipnou hlášku a nakonec babi Clifford.

"Ty moje princezno, ani nevíš jak jsem se na tebe těšila. Něco pro tebe mám, ale počkej na oslavu." objala mě a dala mi pusu na čelo.

"Já na tebe taky babi. Letos možná přijedu na Vánoce, jo?" usmála jsem se a takhle pokračovala naše konverzace.

Naše běsnění probudilo zbytek baráku a přišlo hromadné vítání. Do toho ještě neplánovaně dorazili Irwinovi, Hoodovi a i Hemmingsovi. Když jsem se vítala s Liz, objala jsem ji a nehodlala ji pustit. Ať si říká kdo chce, co chce, ale ona je moje máma.

Asi dvě hodiny po obědě se ujal slova Adam.

"Vážení, rodinná oslava začíná." řekl slavnostně a všichni se mezi sebou začali bavit.

Přišlo na řadu přaní, ze kterého mám od mala neuvěřitelnou hrůzu.

.

.

.

já to neumím neokecávat

babča Clifford v médiích

ta oslava bude zabírat možná dva i víc dílů, tak to bude asi trochu otravný, ale pokusím se to udělat nějak, aby to stálo za to

Addie xx