WhyMe?

59.

Tahle zpráva mě donutila se usmívat od ucha k uchu.

O dva roky později

V San Franciscu jsme strávili naše první a vlastně i druhé Vánoce, narozeniny i výročí, ale pořád mi tížila srdce myšlenka, že už jsem víc než dva roky nemluvila s Lukem.

Co asi dělá?

Jak se má?

Je šťastný?

Dala bych cokoliv za to, ho zase obejmout. Objednat si pizzu a na pár hodin si s ním lehnout k Netflixu.

Za tu dobu se spousta věcí změnila.

Chloé s Rikerem v klidu usoudili, že jejich vztah byla chyba. Chloé se tím otrkala a teď má jasný cíl. A to Ashe.

Ten je prozatím nezadaný a prý to vypadá dobře.

Mikey má holku. Je neskutečně úžasná. Milá, krásná a skromná. Nic lepšího bych si pro bráchu nemohla přát. Jmenuje se Crystal.

Byl začátek podzimu. Padalo listí i když teploty v San Franciscu zůstávali u dvacítky. Bylo tam krásně.

Ross byl v tu dobu s R5 na půlročním tour. Měla jsem jet s nimi, ale měla jsem zdravotní problémy, skončila jsem na kapačkách v nemocnici, takže jsem jet nemohla.

Moji drazí Australani měli v tu chvíli volno. Chtěla jsem za nimi jet, ale nakonec jsem se k tomu nějak nedostala.

Jednou asi okolo osmé večer přijel před náš dům taxík.

Po minutě se domem rozezněl pronikavý zvuk zvonku.

Šla jsem dolů plná očekávání. Kdo sakra zvoní na lidi v osm večer, když už chtějí mít klid?

Otevřela jsem dveře a padla mi brada.

"Ahoj Zo." řekl s rozpačitým úsměvem.

"Ahoj, co ty tady? Pojď dál." oplatila jsem mu pozdrav a nestačila jsem se divit.

Zavedla jsem ho do obýváku a posadila ho na gauč.

"Máte to tu hezký." řekl a já tiše poděkovala.

Zatímco se rozhlížel po pokoji, donesla jsem pití.

"No tak asi začnu tím, proč jsem tady." začal hned co se napil vody.

Seděla jsem zařezaně v křesle a napnutě čekala, co z něj vyleze.

Čekala jsem, že Luke začne vykládat o tom, jak se má a tak, že bude totálně přehlížet, co se stalo, když jsme se viděli naposledy. Potěšilo mě, že moje očekávání bylo špatné.

"Jsem tady abych se ti omluvil. Mrzí mě, co se mezi náma stalo posledně. Už tak mě štvala jeho přítomnost a pomyšlení, že tě uvidím jednou za tři měsíce mě prostě dorazilo." začal a já zůstala zaskočená.

Nenapadlo mě, že by to mohl vytáhnout, ale byla jsem za to ráda. Mohli jsme si to v klidu vyříkat a vysvětlit a dál se tím nezabývat.

"Mám tě rád a nepřežil bych to bez tebe." podíval se na mě se skleněnýma očima.

Začínaly se mi hrnout slzy do očí. Panebože proč mi tu brečí? Chce abych se zhroutila?

Vrhla jsem se mu kolem krku.

"Už nikdy se s tebou nechci hádat. Nikdy." zašeptala jsem.

Asi dalších deset minut jsme si brečeli navzájem na rameni a když jsme se oba tak nějak uklidnili, začali jsme se konečně bavit o tom, jak se máme a o dalších klasických tématech, o kterých se lidé baví, když se sto let nevidí. Přišla řeč i na tu jeho čiči.

"Vlastně ani nevím proč jsem s ní byl." zamyslel se, zatímco si cpal hrst čerstvě udělaného popcornu do pusy.

"Jo, to já taky ne." uchechtla jsem se.

"Ale vážně. Celou dobu jsem věděl, že mě nemiluje a tak. Taky jsem věděl, že mě využívá, chová se naprosto sobecky a na ostatní je nepříjemná, ale prostě mi to bylo jedno. Jen jsem to tupě přehlížel a snášel to dál. Nejpříšernější bylo to "Čumáčkuu"." napodobil holčičím hlasem a to mě neskutečně rozesmálo.

Bylo to přesný.

"Pořád to ale nechápu. Proč jsi s ní byl a přehlížel jsi to? Co jsi z toho vůbec měl?" ptala jsem se.

"Já vlastně ani nevim. Asi jsem si tím něco nahrazoval." zadíval se do plamene krbu.

"A co?" přisedla jsem si k němu blíž a koukala se mu přímo do tváře.

On svůj zrak přesunul z plamene na mě.

Díval se na mě s nejistotou.

Začal se přibližovat. Věděla jsem, co přijde a nebránila jsem se.

Vlastně naopak. Chtěla jsem.