DAMn. |STARKER|

Třetí skok

Jak jsem se již jednou zmiňoval, jsou v životě momenty, kdy zcela nevíte, jestli jste se zbláznili, nebo se to opravdu děje. Tento bezpodmínečně patřil mezi ně.

Ještě chvíli jsem zíral do toho lákavého pohledu a čekal, kdy přijde smích. Určitě to byl žert. Nebo nebyl? Stark si byl celkem jistý a už čekal dost dlouho na odpověď.

A co sis myslel, že odpovím? Co Pepper? Jeho orienrace byla věky stálá, jak pyramidy na Sahaře. Není možné, aby něco takového chtěl po mě. Ano, pravda, ani jsem si ho vzít nemohl. Až jsem si malinko oddechl, že mě věková hranice chránila.

Vezmeš si mě?

Těch pár vteřin čekání byla věčnost. Když mi znova přejel prsty po ruce, probudil jsem se z transu.

,,Cože?" vypadlo ze mě až podráždeně a ruku jsem mu vysmekl.

,,Hmm.." sklopil pohled a zamyslel se. Moje reakce s ním ani nehla.

,,Máš pravdu," postavil se a pokračoval: ,,Ta pasáž s tím kopcem je dobrá, ale ten výšlap... Asi vemu Pepper nahoru oblekem," začal cosi mumlat a po mě přejel mráz. Chlad plný ponížení a vzteku. Můj obličej zrudl a já si začal vyčítat, jak mě jen mohla napadnout verze, že je tohle celé reálné.

,,Taky ještě vychytat počasí.." podíval se Anthony do červánků a pak ho napadlo zkontrolovat i mě.

Můj výraz se dal vysvětlit různými způsoby. Chvíli na mě mlčky koukal a pak se ošil.

Jo, ty idiote, měl si to říct dopředu, ale jelikož jsi tak zahleděný do svého života, tak na ostatní sereš.

,,Nemyslel sis snad," vypravil ze sebe opařeně a já protočil oči v sloup. S hlasitým povzdechem jsem se otočil a s ješte víc rudým obličejem mířil zpět.

,,Počkej!" křikl, ale neposlouchal jsem. Bylo to tak trapný. Rychle mě však dohnal a na kraji propasti strhl k sobě.

Nevěděl co říct, místo něj ale promluvil kraj půdy, který naši váhu neudržel a my se řítili střemhlav dolů. Bylo to tak rychlé, že jsem zareagoval až na poslední chvíli a chytl se kořene. Stark se stihl chytit mojí nohy.

,,To Pepper hodláš požádat o ruku, nebo ji zabít?" prskl jsem na něj familiérně.

,,Klidni mladej dostanu nás-" zasekl se a volnou rukou hledal něco, co by mohlo přivolat jeho oblek. Hodinky, telefon, cokoliv.

,,Odsud.." polkl a já to s hrůzou sledoval. Nic neměl sebou. To bylo naposledy, co s ním něco podnikám!

,,Zkusím nás vytáhnout," povzdechnu si a začnu se sápat po dlouhém kořenu nahoru. Bohužel terén na tomto severním svahu byl tak mokrý, že se kořen vytrhl a my spolu se stromem padali dolů. Moje ruce se po cestě snažily cokoliv zachytit. Vše bylo ale tak navlhlé, že jsme jeli jak po skluzavce dolů. Jakmile jsme minuli koruny stromů, ztratil jsem vědomí.

Opravdu netuším, jak dlouho jsem byl v mimo. Probudilo mě až praskání ohně a nepohodlí. Ležel jsem na zemi, ale až moc tvrdé, aby to byla hlína, nebo tráva. Vítr jsem na sobě taky necítil, byl jsem vevnitř? Pomalu otevírám oči. První co v tmavém prostoru zpozoruji je oheň a siluetu sedící za ním.

,,Petere?" promluví a já přicházím k sobě. Byl to Tony, který se zvedl a přešel ke mě. Já se pokusil posadit a stále jsem se okolo rozhlížel. Byli jsme v jeskyni?

,,Co se stalo?" chytl jsem se za hlavu a nahmatal na ní bouli. Vypadalo, že budu mít asi druhou hlavu.

,,No.." poklekl hned vedle a podepřel mě za záda.

,,Spadli jsme a já skončil ve křoví. Tebe jsem našel o několik metrů dál na kraji řeky v bezvědomí," začal s vysvětlováním a já si teprv teď uvědomil, že mám jen spodní prádlo. Chytl jsem do ruky mikinu, která byla přese mě přehozená a chtěl jí vrátit majiteli. Ten však zavrtěl hlavou a znova mě zakryl.

,,Oblečení máš durch a budem muset zůstat přes noc," povzdechl si a se zaknučením dosedl.

,,Co je vám?" zeptal jsem se a otočil k němu.

,,Ale, noha," usmál se jakoby nic a já to začal řešit. Nakonec i přes jeho důrazný nesouhlas, mu byla vytažena nohavice a já se upřímně zděsil. Ta rána byla oteklá a horká. Určitě už v ní řádila infekce.

,,Vezmu vás na záda, takhle tu nemůžeme čekat," rozhodl jsem a prudce vstal. Už jsem se pro něj chtěl natáhnout, ale zavrávoral jsem. Tohle nebylo dobrý, musel jsem se praštit opravdu hodně, když se moje tělo ještě zcela nezregenerovalo.

,,Netlač na sebe a lež," okřikl mě a stáhl zpátky dolů. Nezbývalo než se zpět zabalit do "deky" a čekat.

Oheň příjemně praskal a z venku šel slyšet slabý zpěv ptáků. Naštěstí nebyla tak studená noc.

,,Ta žádost.." začal jsem potichu a stále hypnotizoval plameny ,,byla dobrá."
Doufal jsem, že mu to aspoň trochu zvedne náladu, se získaným nadhledem jsem mu dokázal odpustit, protože byl nejspíš dost nervózní a nic jiného v hlavě neměl. Natož mě a moji tupou reakci, kterou jen tak někdo z úst nevypustí. Pepper byla krásná chytrá žena, která s ním uměla držet krok. Na to stačil málo kdo. Takže jsem dokázal pochopit, že mu na tom hodně záleží a potřebuje si to nacvičit.

,,Nech si to prosím pro sebe," mrkl na mě a já se víc uvolnil.

,,Ale ten tvůj výraz-" zasmál se pod vousy a já se  k němu přidal.

,,Měl jste vidět ten svůj," vrátil jsem mu to a jeho ruka do mě štouchla, smích se nás držel a příjemně nás prohřál.

,,Měli by jsme se trochu prospat," protáhl se Athony a zkontroloval, zda už nespím v sedě.
Úplně se mi nechtělo, bylo to tu nepohodlné.
On to však tolik neřešil a natáhl se. Poklepal vedle sebe a já kousek od něj ulehl.

,,Je to hezké spát venku," usmál se a bylo vidět, jak se otřásl zimou. Husina mu vyskákala na odhaleném předloktí a já opět začal mít starost.

Byl to jen křehký člověk.

Navzdory živlům brzo upadl do spánku. Já však přes jeho drkotající zuby nemohl zabrat. Vše jsem slyšel xkrát silněji a moje špunty do uší, na které jsem byl zvyklý, tu nebyly.

Nevydržel jsem to a přikryl ho jeho mikinou, kterou mi s dobrým úmyslem předtím půjčil. Stejnak mi bylo teplo i bez ní.

Jenže ani to nezabralo. Muž se pod přikrývkou zavrtěl a otočil se ke mě zády.

Byl zraněný, promrzlý a brzo se ozve i teplota. Promnul jsem si obličej a obhajoval v hlavě to, k čemu jsem se chystal. Nemohl jsem ho tu jen tak nechat.

Přisunul jsem se ke Starkovi blíž a nasoukal se pod jeho mikinu. Tělo natiskl na jeho záda a modlil se, aby opravdu spal. Byl naproti mě neskutečně ledový. Nemínil jsem se odlepit ani o kousek. Jeho blízká přítomnost překvapila můj nos hezkou vůní, která mě ve vteřině uklidnila. Možná mi blízkost lidí přeci jen chyběla. Bylo mi najednou tak dobře. Když se třas ustálil, hodil jsem okolo jeho trupu rozespale ruku a nakonec usl.

Hlavně se musím vzbudit dřív, než on.