DAMn. |STARKER|

9/30 Levandule

Bylo až neuvěřitelný, že samotný Anthony Edward Stark odjel na léčení, které jsem mu doporučil. Nebo to aspoň tak tvrdil.

Ten den u mě v pokoji byl poslední, co jsem jej viděl. Před svým odjezdem mě akorát konfrontovala strohá esemeska. Nic víc. Zvyklalo mě, jestli jsem k němu nebyl až moc hnusný. Jestli jeho paměť fungovala tak jak sám tvrdil, vypadalo, že ho odkopávám kvůli dvoum večerům, kdy si takhle přihnul. A když do toho přičtu Pepper, musí se cítit sám. Všichni se k němu otáčejí zády.

Bylo však těžké zahodit za hlavu to, co se tu noc stalo. Nebo to moc řeším? Ostatně většina spolužáků okolo mě byla dost promiskuitní. Ale tohle bylo v mnoha ohledech jiné. Ať už Tonyho, nebo Iron mana jsem vnímal jako svůj vzor a on se choval jak můj opatrovník. Možná, kdybych si představil jak by měl vypadat můj otec, vyvstal by v mé mysli on.

Ale tohle? Bylo to nad rámec vztahů, které by si mezi námi kde kdo mohl představit. Nešlo to.

Zrovna jsem omyl poslední talíř, když zazvonil telefon odložený na lince opodál. Podráždeně jsem mlaskl a rychle začal smývat pěnu ze svých rukou. Neměl jsem náladu s nikým mluvit, moje hlava byla plna nechtěných myšlenek a úvah. Poslední dny se mnou nebyla mluva, vše jsem vypoustěl druhým uchem ven tak rychle, že se nové informace v mém mozku nedokázaly ani ohřát.

,,Ano?" zvedl jsem bez rozmyšlení cizí číslo a hodil si telefon na rameno, otírajíc si stále mokré ruce do útěrky.

,,Přijeď! Hned!" ozvalo se konsternovaně z druhé strany.

,,Už je nesnesu ani o minutu déle!" pak byla slyšet rána a já si pomalu začal uvědomovat, že ten neklidný hlas patřil Athonymu.

,,~máte zákaz telefonovat!~" ozval se hlas v pozadí a pak hovor skončil dřív, než jsem stačil něco říct.

Telefon jsem z ucha sundal a němě ho v rukách sledoval. Ač byla situace mezi námi v poslední době vypjatá, musel jsem se zasmát. Něco tak komického jako představa utíkajícího Iron mana před personálem léčebny s telefonem u ucha, byla opravdu k popukání. Ještě ten zoufalý hlas.

S povzdechem jsem se začal srovnávat s tím, že se za tím zlobivým pacientem budu muset vydat.

(...)

Opravdu mi to dlouho nevydrželo a hned druhý den jsem seděl v dálkovém autobuse směrem k pobřeží. I když jsem byl zdatný v mnoha technologiích a ve své minulosti jsem dokázal vzlétnou i s kosmickou lodí, auto ani řidičák jsem neměl. Ve většině případů mi stačil oblek, ale trmácet se třista kilometrů a po většinou pouští, se touto formou opravdu nevyplatilo.

Má hlava ve vedru spadla na okno a já znudeně pozoroval už dlouho neměnou krajinu. Sucho, kamení a holé keře mě jen usvědčovali v tom, že to tady na pěší turistiku opravdu nebylo.

,,Příští zastávka Léčebna South View," ozvalo se upozornění, které mi až nepříjemně zahrčelo nad hlavou. To by probudilo i mrtvého. Zvedl jsem se s velkou dávkou kuráže a snažil se sám sebe přesvědčit, že se postavím celé situaci dospěle a uvědoměle.

Po pár minutách však rozklepaně sedím v čekárně před recepcí, odkud si mě mladší žena přísně prohlíží. Jakmile její hlava zmizí pod nablištěnýn pultem z mramoru, odvážím se a začnu si okolí prohlížet. Když očima minu vázy, sochy, prvky masivního dřeva a rozrostlý bambus všude okolo, začnu pochybovat, na kolik Anthonyho tenhle můj nápad přijde. A to byl jen zlomek toho, co jsem mohl vidět. Apartmány byly bohatě vybaveny, služby rozmanité a prostředí bylo skvostné. Což bylo obdivuhodné, když jsem před chvílí jel celkem bohem zapomenutou pustinou. Muselo to dát opravdu velkou práci, vybudovat uprostřed nehostinosti sucha tento ráj. Z otevřených oken na mě dofoukl vítr od oceánu opodál. Přivřel jsem oči a nechal si pročechrat vlasy.

Pak tento klid znesvětil pacient, pro kterého jsem přijel.

,,Nemůžete jen tak odejít!" ozval se vystresovaný mužský hlas a pak dunivé kroky. Brzy se v chodbě objevil stín postavy a pak sám majitel. Zatajil se mi dech, nečekal jsem, že tak znervózním.
Anthony došel na recepci a krátce na mě pohlédl. Jeho pohled byl krátký a nejistý. Hned se pak obrátil k recepční, která byla připravená mu vše od plic vysvětlit.

,,Nepustíme vás, dokud váš opatrovatel nepodepíše revers!" křikla a položila před něj papír. V tu chvíli jsem sebral všechnu odvahu a vyšel za nimi. Asi jsem nebyl pozorný a při rezervaci termínu jsem se nevědomky stal i opatrovatelem. Aneb- nečteme smluvní podmínky.

,,Nepotřebuji revers! Chci prostě pryč! To tomu doprdele nerozumíte?!" vyprksl na ní Stark a já ho zastavil zrovna ve chvíli, než mu začaly vztekem vstávat vlasy.

,,Podepíšu ho," rozrazil jsem šarvátku a s klidem se chopil pera. Než se hrot dotkl papíru, zastavil jsem se.

,,To jste to moc dlouho nevydržel.." vzhlédl jsem od dokumentu k nic neříkající tváři. Jak rychle u něj odpadl vztekl. Krotce na mě koukal, jak kdyby čekal něco víc. Asi nečekal takovou reakci.

,,No.. musím pracovat, nevydržím se tu jen tak flákat. A.." poškrábal se na hlavě a já se zvednutýmu obočím čekal.

,,Furt do osvěžovačů cpou levanduly, už jí nemůžu ani cejtit-" zamumlal.

Ucukl mi koutek, připadalo mi, že vyzvedávám předčasně dítě z družiny.

,,Co-" řekl jsem celkem klidně, ale moje pero se od papíru o kousek ještě vzdálilo.

Měl tady být na ozdravným pobytu, zbavit se závislosti, přemýšlet o životě, přemýšlet o tom, jak mi zkurvil život! Ale on řešil levanduly. Pevně jsem sevřel pero a vydechl.

Vzhlédl jsem k personálu, taky z něho nebyli nadšení. Až prosebně na mě hleděli, ať ho odsud odvedu.

,,Víš, Petere," zašeptal a až nebezpečně se přiblížil. Jeho hlava se objevila těsně u mé a jeho ruka objala moje zkamenělá ramena. Srdce
vynechalo úder.

,,Všichni mě tu šmírují, nedají mi pokoj," začal s dalšími neuvěřitelnými scénáři.

,,Bude lepší, když to podepíšeš a pojedem domů," pokračoval a dál si neuvědomoval, že tento blízký kontakt mi asi brzy způsobí infarkt.

,,Fajn!" křik jsem po něm, rázně ho odstrčil a podepsal dva papíry. Všichni si rázem oddechli a podali mi jeho tašku s věcmi.

Já vykročil za ním ven před resort a stoupl si hned vedle.

,,Tak, co teď?" vydechl jsem a otočil hlavu k němu.

Athony jí po chvilce stočil ke mě a nechal mě čekat na odpověď.

Kdybych tak věděl, jak na ní budu muset dlouho čekat, vyzvedl bych ho nejmíň o rok později.

————-
Poníženě se omlouvám se dlouhou nečinnost, moc práce + dovolená :DD