DAMn. |STARKER|

10/30 Kufr

(Tony)

Vrátil jsem se o trochu později, než jsem plánoval. Okounění v autě se protáhlo hlavně proto, že jsem si uvědomil pár skutečností, které mi teď nedají spát. Když na to však pohlédnu racionálně, možná dělám jen z komára velblouda. Nebo?

Taky není zcela normální, že jsem připustil celou tuhle situaci, protože za dveřmi této dlouhé chodby, se necházel opilý bezvládný Peter. Ani jsem se nemohl po zvážení divit jeho paranoie. Bylo to až trapně opsané z knih, které často nekončí dobře. Ožrat a hop na pokoj.

Odkašlal jsem si a jemně vzal za kliku. V šeru pokoje mě uklidnilo klidné oddechování. Netoužil jsem po konfrontaci. Zvlášť ne teď, kdy jsem unavený a připustím si, že i trochu zmatený.

Tiše položím tašku s léky na stůl a schodím ze sebe mikinu. Pokračuji dál, až se na křesle navrství všechno oblečení krom trenek. Ve své propocené kůži se nadšeně přivítám s čistou prostornou koupelnou hned na našem pokoji a během chvilky do ní zalezu. Pod teplou vodu se těším jak nikdy a tak nalezu do sprchy. Přeparfémovaným mýdlem ze sebe začnu úspěsně smývat stopy včerejšího dne. Je mi skvěle, bylo celkem až ujetý, jak mi to psychicky pomohlo. S čistou hlavou se natáhnu pro ručník a mé periferní vidění mě upozorní na nový objekt v koupelně.

Přímo pár metrů ode mě na zemi u záchodové mísy sedí Peter. Už hlavu nemáčí v hajzlu, jen kouká na mě. Neskrývaně vyjeveně, až by se dalo říct vyděšeně. To mě na chvíli zastaví. Nechci panikařit, ale tohle situaci vůbec nepomohlo. Do těchto momentů jsem se kolikrát dostával i naschvál. Jelikož vidět moji osobu po ránu ve sprše, byl pro určité ženy splněným snem a pro mě to byla snadná cesta k tomu, si splnit jedno kolo navíc před našim rozloučením.

Jenže tohle ten případ nebyl. Bál jsem se, jak zareaguje a tak jsem rozhodl pro zcela klidný přístup. Protože přeci jen.. Nic si nepamatujem, oba dva.

,,Jsi v pořádku?" zeptám se klidně a vemu ručník do ruky. Pak zaregistruji, jak mu pohled sjede dolů a rozhodnu se tuhle provokativní část těla překrýt ručníkem. Zavážu si ho okolo pasu a znovu se na shrbené stvoření podívám. Hned uhne pohledem a jen přikývne.

(Peter)

Oči jsem měl přišpendlené na kachličkách a vyčítal si, že jsem se radši nepozvracel vedle postele.

,,Pardon, držel jsem to v sobě jak to šlo.. Ale.."

Trvalo ti to.

,,O nic nejde," mávl nad tím rukou a otočil se k zrcadlu nad umyvadlem. V rychlosti si mokré krátké vlasy učísl dozadu a já mu trochu záviděl, že měl sílu se umýt a nesmrdět jak já.

,,Zvládneš vstát?" zeptal se mě ve dveřích a já rychle přikývl. Toužil jsem už aby odešel a nedošlo mi, že se opravdu nezvednu.

Chtěl jsem si lehnout, opět se mi začala hrozně točit hlava.

,,Anth- pane Starku-!" křikl jsem a doufal v to, že ten první omyl neslyšel.

Hned se vrátil, nastěstí už napůl oblečený v teplákách.

,,Nezvládnu to," pípl jsem zostuzeně a zapíchl pohled do jeho nohou. Jeho milý úsměv jsem zmeškal. Hlavně jsem se snažil nemyslet na to, že si mě během chvilky natiskl rukama na holou hruď a že se mého smradlavého já dotýká. Pocit trapnosti se v momentální chvíli nedal vyčíslit.

Vyšli jsme ven a já se hned vedle postele zaměřil na rozházený kufr. Jak moc spěchal na to, aby se oblékl? Začal jsem trochu pochybovat o tom, že ten klid při našem střetu v koupelně byl nenucený.

,,Dám tě trochu do kupy," pronesl rozhodně a posadil mě na postel. Měl jsem co dělat, abych se v téhle pozici udržel. Během chvilky se začal hrabat ve svém kufru.

,,Bude ti to větší, ale lepší než to, co máš na sobě," odfrkl si a já pohledem sjel na moje upocené triko.

,,Nemusíte to dělat, můžu si za to sám," hekl jsem a fakt se modlil, aby bylo už ráno a já mohl jít domů.

,,Za tvůj stav jsem zodpovědný já," opravil mě.

,,Zvedni ruce," pokračoval a já slepě poslechl. Moje triko za mě odlítlo během vteřiny a mě zamrzla krev v žilách. Hlavu jsem vyděšeně zvedl a s překvapením zjistil, že i muž nademnou zjihl.
Až dlouho jsem si dovolil zírat do jeho velkých očí zcela bez pohnutí. Ani jsem neregistroval, že dělá i on to samé. Pak mnou projela vlna smutku.

,,Už je vám líp?" zašeptal jsem a on sebou ucukl. Odvrátil pohled a podrbal se na zátylku, se svým nervózním postojem se vydal ke kufru.

,,Asi," pronesl s povzdechem a mrskl po mě trikem, které jsem na poslední chvíli chytil. Pak pohledem střelil k posteli a zamračil se.