DAMn. |STARKER|

15/30 Bojiště

Bylo to už pár dní, co jsem zažil tu šílenou scénu u krajnice v pustině. Minutu po minutě se v mém bdělém stavu pořád promítala a bohužel nebledla.

,,Umíte si to představit? My dva? Nazí v posteli?"

Znovu jsem se dlaní praštil do čela. Co jsem to ze sebe jen vypustil?!

,,Kámo, v pořádku? Už by jsme měli jít.." drkl do mě Ned v lavici a já zatřásl hlavou, abych se probudil.

,,Jsi poslední dobou nějak mimo.. Děje se něco? Nějaká mise nebo-?" nenechal mě ani odpovědět a už to do mě valil. Já se bezeslova zvedl a popadl obrovskou tašku. Přehodil si jí přes rameno a prokřupl páteř.

,,Nechci nějak prudit, ale dnes jde opravdu o všechno.." nezapomněl mi připomenout, proč tuhle tašku sebou vlastně táhnu a já se hořce usmál.

,,Neboj, dnes jsem šel kvůli tomu spát i dřív," zalhal jsem a poplácal ho po rameni. Vydal jsem se rychle vpřed a Ned vyběhl hned za mnou. Bágl na jeho zádech byl pomalu větší než on a jen pár skoků ho připravilo o pravidelný dech. Trochu jsem zapochyboval, jestli to dnes opravdu zvládne.

Asi bych vás malinko měl vpravit do problému. Zcela nás vrací na začátek, kde jsem všechny obšťastňoval myšlenkami na svůj život. Nedílnou úlohu v něm má i naše ikonické lego, které bylo pro nás s Nedem jako vzduch, či voda. Každý den, jsme objevovali nové varianty a utráceli všechny peníze z brigád za další.

Léta však utíkala a ve škole se objevil nový trend- paintball. Ned se hned zbláznil do vymýšlení nových strategií a podle všeho já jsem byl jeho černý kůň, který vedl celé mužstvo k vítězství. Což byla částečně pravda, ač jsem svůj bojový um kolikrát musel krotit.

Scóre však zůstavalo stejné, nikdy mě nikdo-

,,Netrefil a ani netrefí. Neměl by jsi být tak zkleslej, jsi naše eso. Na dnešek nám vybrali zcela neprozkoumané hrací pole. Měli by jsme být v lese a.."

Ned byl nadšený, ostatně jako pokaždé. Já jen dnes hlavu nedokázal přemluvit k tomu, abych ho plně poslouchal.

Bylo to však mnohem lepší, když jsme dojeli na místo. Tolik lidí po hromadě mě vyděsilo natolik, že jsem vypustil zcela svoje problémy.

Prošli jsme davem a přihlásili se pořadatelům.

,,Tohle je děs.." zalamentoval jsem, jakmile jsme nechali dav za zády.

,,Dnes hrajeme s velice dobrým týmem. Jsou známí," polkl Ned a já zpozorněl, byl nervózní? Teprv turnaj začínal, byl to první zápas. Zvládneme to, proč by jsme neměli?

Po pár vteřinách jsem zjistil, že průběh zápasu nebude tak hladký, jak jsem doufal. Jeden člen odpadl a my byli na pokraji vyřazení.

,,Nemáme náhradníka!" křikl Ned vynervovaně po Alexovi, který byl dost rozčílený. Glen, starší člen našeho týmu, který byl dřív mariňáků se doprotáhl a došel k Nedovi.

,,Tak budeme pouze v devíti," řekl s klidným výrazem a Ned se chytl za hlavu.

,,Je to proti pravidlům!" vyštěkl na něj a Glen si znovu s klidem promnul obličej, na kterém se mu táhla jizva až k oku, které lepší dny mělo už za sebou. Celkově jsme byli zajímavá partička, poskládáná z různých lidí, kteří měli odlišné povolání a ještě rozdílenější věk. Ale na jedné věci jsme se shodli a to byla vášeň pro tuhle hru.

Já stál u těžkého kovového boxu, který byl každému propůjčen na uložení věcí. Když jsem telefonem projel všechny možné známé, kteří by se mohli obětovat, na displayi se objevil sám Tony Stark. Už se mi snažil mnohokrát dovolat. Jeho netrpělivost už dosahovala osmnácti zmeškaných hovorů za den. To byl zatím rekord.
Jeho snahu jsem poprvé odvážil vytípnout, jelikož teď opravdu nebyla vhodná chvíle. Bavila mě představa, jak ho to nasere. Po chvilce sledování černého displeye jsem však začal mít špatné tušení. Možná jsem to neměl dělat.

,,No to snad-" křikl Ned a rozeběhl se z ničeho nic k zábranám družstva soupeře. Všichni jsme náhle zpozorněli.

Ned se natáhl přes plot a chytl jednoho hráče za triko. Jakmile ho k sobě Ned otočil, všimli jsme si kdo to je. Byl to náš chybějící hráč Charlie.

,,Co tu u nich k sakru děláš?!" pokračoval Ned a Charlie se mu vytrhl. Zbytek jsme neslyšeli.

Ned došel zcela opařenej k nám a bylo vidět, že vůbec nechápe, co se stalo.

,,Někdo ho podplatil, aby přešel k jinému družstvu," řekl těžce a práskl s rukavicemi o zem.

,,Den před zápasem," dodal zmateně.

,,Oni za něj zaplatili?" zasmál se ironicky Alex. Charlie byla přece jen posila do počtu, jinak jsme byli vždy zvyklí trénovat v šesti. Nebyl zas tak zkušený.

,,Uměl bych si představit každého z nás, ale zrovna Charlie," odplivl si znechuceně. Vše si vždy bral moc osobně.

Všechno bylo dnes nějak komplikovaný. Zapomínal jsem, že existují i jiné problémy. Byl jsem neskutečně rád, že jsem dostal aspoň menší ochutnávku.

,,Někdo s vámi chce mluvit," doběhl mezi nás zadýchaný pořadatel a během chvilky odtáhl Neda pryč.

Zůstal jsem se zbytkem týmu, který už pomalu ztrácel naději. Nechtěl jsem jen tak odejít bez boje. Možnost vybití by mi extrémně pomohla.

Nemohl jsem se mu vyhýbat donekonečna.