9/30 Salónek

96 7 21
                                    

,,Nemusíme se zdržovat, je to jen pár hodin cesty," zamrmlal jsem, když jsem byl táhnut do jedné vyhlášené restaurace, která byla napůl cesty.

Anthony však ignorujíc mě zamkl své auto, které ještě před chvíli odpočívalo na parkovišti v léčebně a pokračoval v trajektorii k dvoukřídlým dvěřím.

Já jsem semkl rty a pomalu ho následoval. Byl jsem smutný, že můj plán "jak se ho rychle zbavit", takhle obratně zhatil.

Proč prodlužovat ješte víc to trapné ticho, které jsme si museli protrpět v autě? Nechápal jsem to.
Jeho chování bylo podezřelé a nápady až moc spontální. Leda by k tomu neměl důvod.

Když jsem v jeho stínu vstoupil dovnitř, ovanula mě lahodná vůně. Též mě zachvátil stud, jelikož jsem na tohle místo nebyl správně oblečen. Košile, prosté džíny a vytahaná mikina nebyli to pravé ořechové. Za číšníkem, který se k nám hnal, aby nás usadil, stála stěna sestavena zcela jen z lahví. Snad se neplánoval hned rozbít, jen co vyšel z léčebny..

Chtěl jsem Starka dojít. Jakmile však vyřkl ty dvě slova, moje káravé poznámky byly v tu chvíli tu a tam.

,,Soukromý salónek?" zašeptal jsem a vyjeveně hleděl jak na číníka, tak na pachatele mého šokovaného výrazu.

,,Jo, aspoň nás nikdo nebude rušit," řekl po chvilce odmlky a dal si ruce do kapes.

,,Radši počkám v autě," pozvedl jsem omluvně ruku a otočil se. Ani vteřinu jsem neváhal. Nebyl jsem blbej a uměl si dát dvě a dvě k sobě. Starkova ruka mě však pevně chytla.

,,Musíme si promluvit," řekl vážně a já se na něj nejistě otočil.

Číšník se nás snažil dle etikety ignorovat, ale bylo vidět, že ho náš rozhovor taky malinko rozrušil.

,,Půjdeme tedy?" navrhl se vší jemností a snažil se nás odvést do útrob restaurace, aby jsme nedělali přehnaný povyk před ostatními hosty.

Šel jsem poslušně a tiše. Jamile nás však zavřel do salónku a opustil, aby nám donesl pití, nastolené napětí se dalo krájet.

Zůstal jsem stát u dveří, zatímco se Anthony mlčky vydal obejít stůl a sedl si do čela.

,,Sedni si," řekl pevným hlasem. Bez pohledu pro něj jsem přikývl a jak zbitý pes dosedl do čela před něj. Mohl jsem jen hádat, co přijde. Nadávky? Znechucení? Vyhazov? Omluva?
Poslední varianta byla to, v co jsem nejmíň doufal.

Protože... Co bych tak na to řekl? "Jo dobrý, to se stává?" Těžko.

,,Tady vaše cola a merlot," objevil se za mými zády číšník, až jsem nadskočil.

,,Víno?" zamračil jsem se, jen co číšník znova odešel. Ani jsem tu objednávku nezaregistroval. Stark si mezitím bez špetky provinění vzal sklénku mezi prsty a víno začal převalovat ze strany na stranu.

,,Tak to ne," zvedl jsem se a došel němu s nastavenou rukou, aby mi sklénku hned odevzdal.

,,Co?" dělal blbého.

Já si však trval na svém. Těžko říct, jestli jsem byl důsledný kvůli jeho zdraví, nebo kvůli sobě, protože si všichni pamatujeme, co se minule v jeho podnapilém stavu stalo. Nebo aspoň někteří.

,,To to víno jen tak vyhodíme? Je dost drahé," povzdechl si ohraně a koukl na mě a na sklénku.

Tyhle jeho hry mě v mžiku přestaly bavit, vysmekl jsem mu jeho pokušení z ruky a víno jsem do sebe na ex převrátil.

Jen překvapeně zamrkal a já ve chvíli překvapení vyměnil jeho otupující mok za svou colu.
Hned jsem se vydal na své místo a usadil se, děsně se mi začala točit hlava.

Ve snaze, abych na sebe nestrhl podezření, jsem se narovnal a zeptal se: ,,O čem jste chtěl mluvit?"

V zápětí jsem tohoto činu dost litoval. Zdálo se, že i Stark to chtěl oddálit, jak se dalo.

,,Co všechno si pamatuješ z té noci?" zeptal se celkem klidně a s propalujícím pohledem na mě si opřel hlavu o ruce.

,,No.. opil jste se," začal jsem zlehka a hrál o čas. Měl bych to přiznat? Prsty jsem přejel po hrdle sklínky a uhýbal jeho pohledu.

,,Udělal jste scénu a pak -" zarazil jsem se a zapřemýšlel, zda to nebude lepší zamést pod koberec. Přeci jen přiznání by znamenalo jen tři možnosti- konec spolupráce, vídání se s trapným pocitem v zádech, nebo vidina něčeho zcela jiného než by byl normální "vztah". Kousl jsem se do jazyka, tohle bylo rozhodující.

Jestli to Anthony netuší, o ničem nevím.

,,Pak jsme se poprali o láhev a tím to skončilo."

Řekl jsem rozhodně a zcela nepromyslel to, že moje lež se dala snadno odhalit.

————
Nefungují mi komentáře, přečtu je, ale nejde mi odpovědět. Neignoruji vás a moc díky za podporu!! ♥️😁

DAMn. |STARKER|Kde žijí příběhy. Začni objevovat