V temnotě vás oslepí světlo, nepříjemné, pronikavé a studené. Byla to zářivka z lampičky na mém skromném stolku v pokoji. Další nepříjemný element této scenérie dokresloval otravný zvuk z propisky, kterou jsem z netrpělivosti stále drtil v prstech. A nakonec jsem tam já, už malinko vyčerpaný a v koncích.
,,Zažijte nezapomenutelné dobrodružství," přečetl jsem velký nevkusný nápis na jednom z prospektů a u toho si povzdechl. Takových mi pod rukami už prošlo desítky. Anthonyho nebylo jednoduché něčím překvapit. Protože, jak moc by Iron mana nadchla horská dráha, zoo, divoká řeka nebo romantická procházka po pláži? Ten poslední prospekt jsem přímo vzteky roztrhal. Jelikož do mého chorého mozku se opět natlačil obrázek jeho zad a objímání v jeskyni. Když se tyhle dvě scény v mé hlavě začaly prolínat a neúnavně opakovat, zvedl jsem se a prošel se po pokoji.
,,Tak a už dost," zhluboka jsem se nadechl a snažil se uklidnit. Najednou bylo v mém životě "Starka" až příliš. Je na čase řešit sebe. Začal jsem se i utěšovat, že tyto nemístné pohledy a myšlenky jsou následkem toho, že jsem dlouho odkládal své pravidelné uspokojování. Je to tak, jsem mladé tele, ojel bych i polštář.
Bude to určitě tím. Stoprocentně.
Vykoukl jsem na chodbu a s úlevou zjistil, že je všude hrobové ticho. Zavřel jsem a zamkl. V pokoji úplně zhasl a s laptopem se dostal do postele.
Pronikl jsem do pochybných stránek a vždy pro proklikání jsem se dostal k tomu, co jsem tak chtěl.
Ač všechno splňovalo moje kritéria, nepomohlo to. Můj tep i klín zůstal zcela v klidu, jak kdybych sledoval dokument o Přemyslovcích. Možná i to by mi zvedlo víc tep.
Už jsem byl po půl hodině dost zoufalý a tak najel na jistotu. Když není čas, tohle vždy zabralo. I když do teď zabralo téměř všechno.
Video bylo témeř u konce a kalhoty jsem měl stále na místě. Měl jsem důvod panikařit? Rozhodně.
Když jsem už témeř házel flintu žita, vyskočila na mě nevyžádaná reklama. Chtěl jsem jí jako všechny ostatní shodit, ale cosi ve mně to nedovolilo. Oči se zameřily na holá záda jednoho z pornoherců, který nebyl ani středobodem videa. Ale ty ruce a záda mě zaujaly a v zápětí mi někoho připoměly. Během vteřiny mi začalo tepat v uších a do slabin mi vjel lechtivý pocit. Zděšením jsem laptop rychle zavřel a odhodil na druhou stranu postele. Tohle nebylo dobrý. Ani zdaleka, něco bylo špatně.
Že by stres?
Tělo jsem otočil na břicho a bylo mi zcela jedno, že mi to převálcovalo rozkrok. Asi jsem se pokoušel o drezůru, která stejnak neměla žádného efektu.
Chytře uvažující jedinec by si dal na pár dní odstup a nechal tomu čas. Ale já neměl času na zbyt a na odstup jsem mohl pěkně rychle zapomenout.
(...)
,,Víš, jestli je toho na tebe moc, vem si volno. Chápu, že tu stáž bereš vážně, ale takhle nepřežiješ ani do konce roku," začal starostlivě Ned, jakmile mě odchytil po cestě ke skříňkám ve škole. Jeho obavám se nedalo divit, vypadal jsem jak obří mýval, který i divně chrčí. Okno jsem v noci nezavřel, takže viróza byla nejspíš na cestě.
,,Petere? Slyšíš?!" otočil mě za rameno k sobě a já odevzdaně kývl. Rád bych se kamarádovi svěřil, ale se svým rozpolceným já, bych se bál, že ho začnu ještě děsit. Nejdřív je potřeba si to urovnat.
,,Přehnal jsem to s energiťákem.. A pornem," hekl jsem a nebyla to ani lež. Vysloužil jsem si od něj akorát herdu do zad.
Krušné časy nastaly, to bude asi ta dospělost, ke které mě všichni chtěli dokopat. Výborně, podařilo se a je to na hovno, úplně všechno.
Zvonek poslední hodiny mě tak vystresoval, že jsem úplně ztuhnul. Proč? Protože budu hledat "důvod". Můj život začínal být tak nahnutý, že bylo dost možný, že budeme hledat ten důvod společně.
Cesta ke Stark Tower mi trvala snad věčnost. Každým kilometrem blíž jsem víc blednul a když jsem nastoupil do výtahu, už bylo témeř vidět skrze mě.
,,Je to dobrý," vydechl jsem a opřel se o stěnu, která byla naštěstí pro mě chladná. Nohy mi začaly vypovídat a já si položil otázku, zda se horního patra vůbec dožiji.
K mému štěstí se ten obávaný obličej ocitnul přímo před výtahem. Měl opět ten výraz, který čekal, co ze mě vypadne.
Bohužel k tvé smůle, dnes předvedu zcela něco jiného.
Po dvou krocích, kdy se moje podrážka ocitne na tvé předražené podlaze, pošlu i zbytek těla na ní. A skoro to vypadá, že ze zdvořilosti ani neceknu a ne kvůli tomu, abych ten mramor neurazil, ale protože to kurva bolí a já nechci být máčka.
A i přes to, že si to nechci připustit, tak tvé ruce, které mě sbírají ze země, jsou to nejpříjemnější, co se mi v posledních dnech stalo.
Proto usínám a zcela bez výčitek. Aspoň prozatím.
— Zatím netuším, co tohle je za žánr 🤔 Už někdy někdo napsal sarkastický horor s prvky LGBT? Já jen, abych si to nechala kdyžtak patentovat. —
ČTEŠ
DAMn. |STARKER|
Fanfikce✒️Jedno jméno, Pepper Pottsová. První jméno, které Tony měl v hlavě, když potřeboval útěchu, společnost, kamaráda nebo milenku. V době, kdy jeho přístav domoviny zmizí, se celý jeho svět zahalí do těžkého depresivní oparu a zbyde tu jen jedinný člov...
