Celý zbytek dne se točil kolem mého šatníku. Polovina obsahu mé skříně byla naházena na postel a vystavena tak mému kritickému výrazu. Nezamlouvala se mi ani jedna varianta oblečení, kterou bych vzal na sebe. Nevěděl jsem nic. Kam se půjde, jak dlouho tam budeme, co přesně za podnik to bude... Byl jsem ztracen v nekonečnu možností.
Nakonec jsem se rozhodl pro tmavě modrou košili a černé džíny, u kterých jste s jistotou nedokázali říct, zda se jedná o formální, či neformální kalhoty. Nakonec se můj výběr celkem povedl. Oddechl jsem si, nebylo snadné vybrat něco, v čem bych se cejtil komfortně. Přeci jen budu potřebovat sebevědomí a tohle byla jedna z věcí, která mi v tom výrazně napomohla.
S povzdechem jsem narovnal límeček okolo krku a ohrnul si dlouhé rukávy od košile. Vlasy jsem si uhrábl dozadu, což u mě nebylo obvyklé. Nechtěl jsem to už víc přehánět a proto jsem odběhl za May.
,,Fíha.." otočila se s obdivem a od hlavy k patě si mě prohlédla.
,,May~" zamručel jsem stydlivě a z lednice vytáhl mléko.
,,Máš rande?" vyzvídala a já zkameněl. Tohle mě nenapadlo a doufal jsem, že to ani nevidí tak muž, který každou chvílí přijede.
,,Ne, jedu na firemní večírek.." odbyl jsem jí a nalil si rovnou plnou sklenici mléka.
,,Měl sis vzít oblek," zamračila se a já usoudil, že kdybych říkal pravdu, byla by její poznámka na místě.
,,Bude to míň formální," upřesnil jsem a odkašlal si. May jsem nechtěl lhát a moc mi to jako obyčejně nešlo. Brzy po mém argumentu přikývla a nedůvěřivě si mě prohlédla. Asi její podezření podpořil i fakt, že jsem byl dost nervózní. Mléka jsem trochu upil a mé prsty nevědomky bubnovaly o linku tak hlasitě, že přebyly i naše otravné hodiny v kuchyni.
,,Tak si to hlavně užij.." usmála se a dál se v tom nehodlala pitvat.
Dřív, než jsem si stihl utřídit myšlenky z našeho rozhovoru, u dveří zacinkal zvonek.
Nervózně jsem se napjal a chtěl jít otevřít. May mě však předběhla a šla ke dveřím. Ani nebyla překvapená, když po otevření potkala Anthonyho, který byl dost podobně oděn jako já.
,,A, dobrý den," usmála se a pokynutím ruky ho nechala vejít dovnitř.
Já se ošil, už teď jsem na tetě viděl jisté podezření. Mého trýznitele si od hlavy k patě prohlížela, ale Anthony tomu nevěnoval nejmenší pozornost. Pohledem se ukotvil na mě a já za ním nejistě vyrazil. Nemělo smysl dál cokoliv protahovat.
Už aby to bylo za náma.
,,Zdravím," mávl jsem ležérně rukou a přikývl na tetu, že už půjdeme.
,,Dávejte na něj pozor, poslední dobu má tendenci k rebélii.." zamumlala a ustoupila dál, abych mohl projít. Já nad jejím proslovem protočil oči a rozloučil se.
Cesta k autu byla tichá, celá situace byla vynucená, nečekal jsem žádné tlachání a ani jsem ho sám nechtěl.
,,Trefil ses," pousmál se a sundal z nosu sluneční brýle, aby si mě mohl líp prohlédnout. Snažil jsem se jeho vzlezlý pohled ingnorovat.
,,Do čeho?" zeptal jsem se bez zájmu a nastoupil na sedadlo spolujezdce.
,,Jsme podobně oblečení," pousmál se samolibě a nastartoval. Samozřejmě musel přijet v tom nejvíc křiklavém autě, co měl v garáži. Svezl jsem se víc do sedadla a snažil se zmenšit. Jakmile zařval motor, všichni v sousedství vlezli do oken. Nesnášel jsem, když na sebe takto upozorňoval.
Stočil jsem pohled ke Starkovi, který si to narozdíl ode mě užíval. Jak se dalo očekávat.
ČTEŠ
DAMn. |STARKER|
Fanfiction✒️Jedno jméno, Pepper Pottsová. První jméno, které Tony měl v hlavě, když potřeboval útěchu, společnost, kamaráda nebo milenku. V době, kdy jeho přístav domoviny zmizí, se celý jeho svět zahalí do těžkého depresivní oparu a zbyde tu jen jedinný člov...
