DAMn. |STARKER|

18/30 Fotky

Celé mé tělo si užívalo chvíli, kdy jsem jeho rozechvělou maličkost mohl držet. V mysli už však mé ruce putovaly na jiná místa, než by se v dané situaci příslušilo. Z boků by se přesunuly na zadek, který by jej jemně stiskly a přisunuly tak chlapce blíž. Hladová ústa by políbila jeho jemné rty a pokračovala níž po krku, kde bych se nechal unést a možná jej kousl. Těšil bych se pak z jeho povzdechnutí, které by nedokázal ani přes velké sebezapření udržet. Vzrušení by rostlo, stejně tak hranice, kterou by jsme svým zhýralým chováním překračovali.

Bylo mi jasné, že jeho tělo by na tuhle nabídku hned kývlo. Ale Peter nebyl tak jednoduchý a jeho tvrdohlavost bylo těžké přesvědčit. O to mě tahle výzva víc lákala.

Když se zdál být klidnější, věnoval jsem mu prostor s odtáhl se. Hned si se studem v obličeji začal otírat slzy. Jednu ruku jsem mu v zuřivém pohybu zastavil a chytil ji za zápěstí.

Místo hrubého odírání jsem mu mokrou tvář jemně otřel do své dlaně. Kvůli mé nečekané akci na mě uvalil ustrašený výraz. Bál se, že bych pokračoval?

Což o to, chtěl jsem a jak. Nebylo by však moudré na to jít zhurta, některé věci je potřeba hýčkat víc a déle.

Možná má zdrženlivost přišla vhod i mě. Přeci jen měl Peter v mnoha věcech pravdu. Zajímavé, že jsem se nad tím ani nepozastavil.

Asi bych měl, že?

,,Balení odložím," řekl rozhodně a dlaň z mé rudé tváře sundal. Při pohledu do mých očí jsem si všiml Anthonyho nejistoty. Že by jsi konečně začínal uvědomovat čemu jsme se upsali?

Až po odmlce jsem přikývl.

,,Jednu věc jsme však vyřešili.." rozlomil divné ticho mezi námi a já byl i trochu vděčný. Nahl jsem hlavu ke straně a přemýšlel, co tím má na mysli.

,,Našel si mi ten důvod. Důvod proč se druhý den probudit," usmál se kouzelně a bez dalšího komentáře mě obešel. Ten úsměv mě dosloval okouzlil natolik, že jsem se nemohl hnout.

,,A teď mi pomoc," houkl na mě odedveří a vzal do rukou krabici. No jistě.. Tohohle zlozvyku se asi už Stark nezbaví. Poroučení byla jedna z mála věcí, která mu šla bez větší námahy.

,,Rovnou se toho zbavím," zamumlal otráveně, když jsme po cestě do obýváku potkávali víc a víc krabic.

,,Je to skvělá příležitost začít s čístým štítem," odložil krabici na kupu dalších a úlevně vydechl. I přes moji roztěkanost jsem v jeho očích zahlédl jasnou jiskru. Zapomněl jsem, jak moc vás strhne, když má zápal pro věc.

Protáhl si záda se zamručením a pak zaštrachal v zadních kapsách svých volnějších kalhot pro telefon.

Bez čehokoliv mě nechal stát na místě spolu s krabicí, která mi v rukách každou další vteřinou těžkla. Přiložil si telefon k uchu a čekal.

,,A, ano," ozval se malinko míň odvážně do telefonu a koutkem oka po mě střelil.

Ano jsem stále tady a čekám.

,,Vím, neozval jsem se," řekl o něco tišeji a vzdálil se ode mě až do kuchyně, kde se opřel bedry o mramorový ostrůvek.

Mě už čekání unavilo. S pokrčením ramen jsem krabici navršil na všechny ostatní, které balancovaly hned vedle mě.

,,Chci, aby si najmul někoho, kdo to zničí. Všechno. Chci se toho zbavit," pokračoval a krátce se na mě podíval. Uhl jsem pohledem. Nechtěl jsem poslouchat cizí rozhovory a tak jsem se vydal zpět k pokojům a dal Tonymu prostor. Bylo mi jasné, že ve většině krabic bude mnoho vzpomínek na Pepper. Došel jsem k pootevřené ložnici. Tady to všechno začalo. Zatl jsem pěst a rozhodl se, že toho strašáka v hlavě vyženu. Je to jen místnost. Strčil jsem se do dveří. Ty se hned zarazili o krabici, která sletěla z kupy dalších na zem.