DAMn. |STARKER|

10/30 Zvědavost

Ani nevím jak se to stalo. Mohl bych se vymlouvat na svůj stav, který byl opravdu politování hodný.. Ale opravdu by na to stačil? Tahle situace už se opravdu nemohla zdát grotesknější. Jak kdybych se ze svého života přemístil do sitcomu, kde hraju hlavní roli, na kterou bych ve své kariéře co by herce, nebyl zrovna nejpyšnější.

,,To snad není pravda, kdo kdy vymyslel peřinu pro dva lidi?!" prskl Stark hned vedle mě do tmy a já rychle chytil posledních pár centimetrů teplé látky, který utíkal z mé strany postele pryč.

,,Ta peřina není nekonečná, to si nemůžeš lehnout blíž?!" začal lamentovat a já byl za tu černo černou tmu velice vděčný, můj výraz nebyl zrovna klidný.

,,Já tě neukousnu," následovala další hláška z jeho úst. Já se i přes značný odpor přímo vymrštil a na truc se k němu zcela bokem přímáčkl.

,,Lepší??" prskl jsem po něm a radši se otočil na bok zády. To, že jsem vystrčil své pozadí v šanc, jsem si zcela neuvědomoval a snažil se zaspat tuhle šílenou noc a bolest hlavy, která se každou chvílí stupňovala.

Anthony se ve snaze "uvelebit se" zavrtěl a jeho bok se na vteřinu otřel o moje pozadí. Byla to chvilka, ale k probuzení paniky bohatě stačila. Všechen můj dech se zasekl a svaly stáhly. Na druhé straně postele v tu ránu ustal pohyb a jeho klidný dech zcela utichl. To mi napovědělo jediné.. Taky vedle mě nebyl klidný.

Nechtěl jsem hrát hysterku, mohla to být nehoda. Jenže já už jsem na tyhle "nehody" začínal být opravdu alergickej.

Věděl jsem, že v této pozici v žadném případě neusnu, protože představa dalšího cizího kontaktu s mým spodkem mě až moc děsila.

Hodil jsem si proto kostkou a otočil se na druhou stranu, čelem k problému. Mé naivní já však zcela nepředpokládalo, že obličej mého trapiče bude pár centimetrů předemnou.

Jakmile mě ovanul jeho výdech, začal jsem svého rozhodnutí litovat.

,,Co se děje?" zamžoural do tmy a snažil se rozkoukat. Mé oči to nepotřebovaly, viděl jsem až dost a víc než bych chtěl.

,,Je tu málo místa," vyplivl jsem první hovadinu, co mě napadla. Zkousl jsem si hned trestně ret, lepší odpověď moje hlava vymyslet nemohla, věta jak z blbého porna.

,,No, řekněme že hoteliéři mysleli hned na víc věcí," usmál se pro sebe a prohlédl si můj obličej. Odlesky v jeho očích ve mě zbuzovaly nejistotu, ale zároveň jsem nemohl odtrhnout pohled. Bylo to pro mé hloupé já tak fascinující a neobvyklé, že jsem to jen s úžasem zvládl sledovat. Zprvu jsem ani neregistroval, že zvedl ruku, která pak pomalu mířila k mé tváři. Zastavila se těsně před ní a váhala. I já jsem byl v tu chvíli na vážkách jestli utéct.

Zůstal jsem. Zvědavost mě přemohla.

Ruka se vyhla původnímu cíli a z tváře se vydala k čelu, kde starostlivě změřila moji teplotu.

Nevěděl jsem, zda mi má být trapně, že jsem očekával zcela něco jiného. K tomu se dostavil i pocit zklamání. Navíc mě trápilo mravenčení po celém těle a tlukot srdce, které mi tepalo až v uších. Tělo mi těžklo, jako onehdá té noci. Tenhle neznámý pocit mě polhcoval a já i přes strach toužil po větším soustu.

Nedoufal jsem a proto mě velice překvapilo, když se ruka na mém čele pootočila a s rozevřením svých prstů mi zajela hrubě do vlasů. Anthonyho dotek byl v tu chvíli tak nečekaný, že mi z úst unikl výdech zabarvený vzrušením. Celé mé tělo se otřáslo, včetně rozumu, který mi během chvilky spadl do slabin.

Hlavu jsem za tahem jeho ruky malinko zaklonil a i přes přivřená víčka ho stále pozoroval. Zvědavě jsem čekal, možná až maličko nedočkavě. Svojí ruku uvolnil. Mé vlasy se mi neposlušně vrátily do čela a já ve svém trýzniteli vypozoroval váhání. Čekal nejspíš zcela jinou reakci. Možná jsem ho opravdu měl praštit a útect. Ale něco se semnou dělo a já byl v tu chvíli o proti tomu hodně slabý.

Z mých myšlenek mě vytrhla jeho ruka, která mi po zátylku znova vjela do vlasů. Mé mlčení pro něj muselo být záhadou, se kterou ani on sám  nevěděl jak naložit.

Mé srdce bilo čím dál rychleji a mě nezbylo než znova těžce vydechnout. Moje reakce pro něj byla jasným signálem a přiblížil se. Nosem se lehce otřel o můj, na to jsem se celý znovu otřásl. Už v tu chvíli se pro mě čas zcela zastavil a já jen nechával moje tělo hltat neznámé vjemy. Vousy mě poškrábaly na tvářích a já i přesto hrubé gesto poslušně čekal.

,,Čekal jsem, že uhneš," zašeptal mi do úst a já musel přímo zalapat po dechu.

Na co furt čekal?