DAMn. |STARKER|

18/30 Odvážným přeje

Moje přikývnutí mělo větší moc jak rudé tlačítko v Pentagonu. Probudil jsem monstrum. V Anthonyho očích se objevil záblesk, který mi naježil kůži po celém těle.

,,Ani nevíš, jak dlouho jsem na tohle čekal.." zamručel mi u ucha potěšeně. Až jsem se trochu lekl. Takového jsem ho neznal, ani v nejmenším. Jeho drsné ruce mi podebraly zadek a chystaly se mě přenýst o několik pokojů dál. Anthony mě dál rozptyloval polibky tak, že jsem zapomínal chvílemi dýchat. Topil jsem se čím dál víc. Moje reflexy byly každým dotekem zmatenější. Síla mi v těle slábla, sotva jsem se stačil držet jeho ramen. Nedalo se to však říct o mých slabinách, tam mi spadl celý rozum.

Dopadnutí na postel v jeho ložnici bylo pro mě částečně vysvobozením. Měl jsem doslova tělo jak želé.

Z nekončího polibku se nakonec Stark odtáhl a vzepřel se nademnou na všech čtyřech. Zadýchaně si mě prohlížel. Hlavu jsem po chvilce inteziního prohlížení odvrátil. Bylo mi stydno. Ležel jsem tu jak nadrženej slaboch, ruce jsem musel mít zaťaté do prostěradla, aby mi znova nevystřelily k němu.

,,Kdy jsem se ti začal líbit?" zeptal se se spokojeným úsměvem. Bylo ponižujicí, když jsem si uvědomil, jak mě má vlastně na háku. Věděl přesně co dělat a říct, aby mě ještě víc zahnal do úzkých. Hodil jsem dlaň na čelo a částeně si tak zakryl obličej. Potřeboval jsem nutně aspoň snahu o odstup. Co mu na tohle mám říct? Momentálně nerozeznám ani levou a pravou stranu, natož abych vyluštil svoje pocity.

,,Ani nevím-" hekl jsem ze svého vyprahlého hrdla a snažil se ignorovat to, že si nademnou strhavá Stark triko. Ruku jsem víc strhl do očí. Srdce mi rychleji a silněji tlouklo.

,,Proč si vždycky odpíráš to nejlepší.." zašeptal a jemně mě vzal za zápěstí, co odpočílovalo na mém čele. Tělem jsem lehce škubl, ale nechal ruku uvolněnou.

Mé prsty si přitáhl ke své hrudi, vyjeveně jsem k němu těkl očima. S klidným pohledem pokračoval a rozechvělou dlaň položil na svou horkou hruď.

Moje ústa nahlas polkla.

,,Vidíš sám, že i moje tluče jak o závod," Starkovi oči se ve tmě zaleskly, bylo těžké odtrhnout pohled. Přinutila mě až jizva na hrudníku, přes kterou jsem jemně přejel prsty.

,,Je pryč," vydechl jsem a víc se uvolnil. Dřív bych narazil na reaktor, který ho chránil před jistou smrtí.

,,Už jsem ho nepotřeboval," ušklíbl se a zahákl prst za můj oblek, který mi visel u ramenou. 

,,Tohle jsem měl vymyslet líp," zachmuřil se pohledem na můj oblek. Hned na to mi ho začal stahovat k pasu.

Můj klid byl hned pryč, když jsem se před ním ocitl jen ve spodním prádle. Ruce jsem objal kolem hrudi a odvrátil obličej ke straně.

Chtěl jsem být odvážnější, ale nešlo to.

Teplý dech mě ovál na krku a já se opět zachvěl. S výdechem jsem ucítil Tonyho rty na krku. Ruce jsem rozpletl a zapřel je do těsného prostoru mezi námi. S dravou hrou na mé šíji mi unikl vzdech, s dalšími moje ruce sami změnili pozici a Tonyho bezmyšlenkovitě objaly. Těžké tělo na mě kleslo a s já pod vlnou vzrušení hekl.

Tony si moc dobře uvědomoval, z čeho ztrácím hlavu a tak toho rovnou využil. Celým tělem se o mě otřel a víc mě ještě zatlačil do matrace.

Chtěl jsem už prosit, aby to urychlil. Můj klín bolestí tepal a cítil jsem, že ze mě už uniká to, co se celou dobu snažím držet pod pokličkou. Avšak na  druhou stranu jsem mu nechtěl ukázat, jak zle na tom jsem.