Nikdy jsem netušil, že by zvuk motoru mohl být tak uklidňující. Přivřel jsem úlevou oči a víc se sesunul na zadním sedadle. Happy mlčel, ale bylo vidno, že nad něčím přemýšlí. I přes sklopené víčka jsem mohl cítit občasný pohled ve zpětném zrcátku.
,,Je vše v pořádku?" zeptal se bez obalu a mě tím přinutil vrátit se zpátky do reality. Pohlédl jsem mu do očí v odrazu zrcátka a hned vzápětí uhl. Možná jsme si oba dva až moc dobře uvědomovali, na co naráží. Rád bych to všechno spolu s emocemi co mě teď tížily, vyblil. Bylo by však návratu?
,,Teď už je to lepší," přikývl jsem lživě a zvídavé oči se zas vrátily k výhledu na kolonu aut, ve které jsme se posouvali. Nevybrali jsme si nejlepší dobu pro odjezd. Ale upřímě, radši budu stát v zácpě, než..
,,Lepší? Nastal nějaký problém?" nevzdával se a já litoval, že jsem svou předchozí odpověď nezjednodušil.
,,Ten rozchod s Pepper nebyl pro pana Starka jednoduchý," rozvedl jsem a doufal, že ho to uspokojí. Měl jsem taky otázky. A to zejména na to překvapení v krabicích a zvláštní atmosféru u výtahu.
Happy při mé odpovědi víc stiskl volant. Řekl jsem něco špatně...
,,Jsi správný kluk Petere.." začal a odmlčel se. Tím získal mou pozornost.
,,Jestli se nepletu, budeš teď končit školu, je to tak?" opět na mě mrkl ve zpětněm zrcátku a já přikývl.
,,Už je to tak."
,,Měl by ses teď soustředit hlavně na sebe. Tony jistě s tvou stáží počká a bude mít pochopení, že más teď jinou práci," když to Happy říkal, tak měl vlastně pravdu. Tak jsem to i na začátku plánoval. Měl jsem se dospěle postavit k životu, řešit školu, práci.. A ne nějaké nahé fotky u Starka v krabici. Křecovitě jsem si rukou přejel po obličeji a podíval se z okna na přeplněné ulice.
,,Moc děkuji za všechno, teď už se o Tonyho postarám," řekl vřele, ale zároveň jsem v jeho hlasu pocítil jasný rozkaz: RADŠI SE NEPŘIBLIŽUJ.
To mi říká teprve teď? Tuhle informaci jsem měl vědět hned na začátku.
Na jeho monolog jsem neodpověděl a jen na oko souhlasně mlčel. Bylo mi jasný, že z Happyho nejspíš nic víc nevytáhnu.
Zase jsme stáli na světlech. Aut s časem přibývalo. Měl jsem radši jít po svých. Celý rozladěný jsem spustil hlavu na opěradlo a pozoroval lidi na chodníku hned vedle nás. Ten shon byl až neuvěřitelný. Kam všichni tak spěchali? Na nákup? Za dětmi? Přišlo mi v tu chvíli absurdní, jak se všichni tvářili, že spasí svět. Že oni jsou ti, kterým se všichni musí vyhnout a tak bezpardónu naráželi do ostatních. Už jsem chtěl depresivní scenérii opustit, ale v tu chvíli jsem v davu zahlídl ladnou postavu s blonďatou kšticí. Svým tempem nezapadala do chaosu venkovních ulic. V hlavě mi vyběhl nápad, který jsem nedokázal ani pořádně zpracovat. Osoba se ztratila ve zlatě zdobených dveřích místního honosného butiku a já se vyhoupl do sedu.
,,Happy, už musím jít, ale děkuji za svezení," vypadlo ze mě uspěchaně a já si nasadil masku.
,,Co?" vypadlo z Happyho zpomaleně, to už jsem ale otevřel dveře od auta a hbitě vyskočil na ulici.
,,Nemůžeš takhle mezi li-" poslední slova řidiče jsem utl zabouchnutím dveří. Dřív, než si mě někdo v mém zářivém obleku všiml, přehoupl jsem se přes dav a vklouzl do mohutných dveří. Po nablištené bílé podlaze jsem se sklouzl a zastavil až o recepci. Párkrát jsem zamžoural, všudy přítomný lesk byl oslňující.
Pro některé jsem byl však mnohem větším překvapením, než jsem čekal. Rychle jsem se dostal do stoje a oprášil si zadek.
,,Dobrý den," začal jsem o něco klidněji. Recepční chytala dech a křečovitě se usmála.
ČTEŠ
DAMn. |STARKER|
Фанфик✒️Jedno jméno, Pepper Pottsová. První jméno, které Tony měl v hlavě, když potřeboval útěchu, společnost, kamaráda nebo milenku. V době, kdy jeho přístav domoviny zmizí, se celý jeho svět zahalí do těžkého depresivní oparu a zbyde tu jen jedinný člov...
