DAMn. |STARKER|

3/30 Šach

Možná menší upozornění.. ehm 🤭🔞❗️

,,Takhle to dál nepůjde.."

,,Máš pravdu, nejsem zvyklý pod nikým ležet," ozvalo se s mírným zahrčením a můj postoj už tak jistý nebyl. Zvlášt, když mi vnutil si uvědomit, do jaké situace mě dostal. Semkl jsem rty a vymýšlel, jak z toho ven.

,,Přest-" než jsem stačil dokončit svojí další káravou myšlenku, shodil mě pod sebe. Tiše jsem vyjekl a v další chvilce mojí nepozornosti mi přišpendlil ruce nad hlavu.

Musel jsem však zklidnit svoji horkou hlavu, kdybych malinko víc zabral, mohl bych ho zranit.
I ve tmě bylo vidět, jak se jeho skelný pohled pohybuje po mé tváři. Ke konci své skromné prohlídky se ušklíbl a vydechl na mě další dávku lihového oparu. Nakrčil jsem nos, na moje citlivé smysly to bylo příliš.

,,Od kdy jsi tak dospělý? Už dávno nejsi dítě.." promluvil a bylo vidět, jak ho to zjištění nevídaně těšilo. V tu chvíli zatlačil silněji do rukou a já se víc propadl do matrace. Jeho pohled mě mrazil po celém těle, stejně tak jako vůně kolínské, která byla tu a tam cítit. Nemohl jsem se pohnout. Jen jsem hleděl do jeho temných očí a čekal, co se stane. Moje logické uvažování upadlo v zapomění, nemyslel jsem.

Stejně tak to nedomyslelo ani moje tělo, které bylo vyburcované touto blízkou přítomností. Všiml si toho dřív než já. Když jeho oči zpozorovaly až nezdravě těsný poklopec, kolenem se vmísil mezi moje nohy. Nohou se dosunul až k mému rozkroku, do kterého naschvál narazil.
Až teprv teď jsem přišel k sobě. Úlekem jsem vydechl a prohl se v zádech. Snažil jsem se ho odstrčit, ale moje tělo nespolupracovalo, místo toho mě zrazovalo a čekalo nedočkavě na další kontakt. Začal jsem se sobě hnusit. Věděl jsem, že si jen hraje a já prohrával na plné čáře.

,,Měl by jste přestat pít," vypadlo ze mě odhodlaně, snažíc se zamaskovat tuhle šílenou situaci. Moje svědomí si ani neuvědomovalo, jak je tahle situace na naše poměry nepřiměřená.

,,To máš pravdu," zasmál se tiše a znova mě kolenem potrápil.

,,Pak si tohle budu aspoň pamatovat," dokončil svou myšlenku a já v tu chvíli pochopil, že nemíní končit. Vyděsilo mě to. Nechtěl jsem znát hranice, kam až v tomhle můžeme dojít.

Bylo vidět, jak Anthony odhodil všechnu zbývající soudnost a sklonil se blíž ke mě. Byl si i na tolik jistý, že sevřel moje ruce pouze jednou rukou a druhou si uvolnil. Je na mě tolik poznat, že neuteču? Že toho nejsem schopný?

Jeho ruka zprvu zabloudila na mou tvář, kterou lehce přejela. Pak nečekaně pokračovala k mým rtům. Jeho prst přejel po jemném povrchu, který ho jak vypadalo, fascinoval. Moje tělo rázem ještě víc ztěžklo. Nikdy by mě napadlo, že jeho ruce budou tam, kde jsou právě teď. Já byl tak vystaven návalem pocitů, které jsem nevěděl jak zpracovat. Hlava se s tělem hádala a já se furt přemlouval k útěku. Jeho pohled mě však stále držel v šachu.

Jakmile hruběji přejel po mé spodním rtu, sklouzl jsem nechtěně k těm jeho. Tahle chvíle slabosti se nevyplatila. Vzal to jako signál a sklonil se téměř na centimetr ode mě. Prsty sevřel moji bradu a tahem mě donutil pootevřít ústa. Pomalu se pak otřel rty o moje a takhle si ještě chvíli mapoval povrch, než mě na tváři poškrábalo jeho strniště. Já se hned zapřel víc do jeho ruky, která si mě stále přidržovala.

Neměl dost, každé otření bylo silnější a náš kontakt těsnější. Můj obličej se stával víc a víc citlivější a to s každým Anthonyho dotekem, otřením, nebo horkým dechem.

Jakmile jsem se smířil se situací, která nastala, mínila ještě pokračovat a dál mě zkoušela, co vydržím. Hebké polibky vystřídal jazyk, který na mých rtech nechával vlhkou stopu. Zcela se mi zastavil dech. Moje ruce povolily a já přivřel víčka. Nechal jsem zcela samovolně svoje rty jemu a poslechl i v momentě, kdy chtěl se svým zkoumáním pokročit dál. Když skončil se svojí prohlídkou hluboko v mých ústech, odvážil jsem se a dovolil si ochutnat i kousek z něho. Na můj odvážný krok odpověděl spokojeným zamručením. Nechal jsem mu však všechnu nadvládu, neměl jsem ani sílu vyvinout větší vzdor. Těžče se mi dýchalo a jen "být" pro mě bylo složité. Měl jsem pocit, že mě každou chvíli rozloží. Při další vlně drsných polibků mi prsty zajel do vlasů a já se spokojeně prohl v zádech. Ztráta této kontroly zapřičinila opět kontakt s jeho kolenem, které se od té doby ani nehlo.

Přerušil jsem naši souhru a do úst mu okatě vzdechl.

,,Ne- já-," vypadlo ze mě přepadle a mohl jsem se studem propadnout. Odtáhl se a pohledem sjel k mému rozkroku. Pokud jsem ještě nebyl rudý, tak teď jsem byl a až na prdeli. Moje hruď se stále hekticky zvedala, jak kdyby nebylo v místnosti dost vzduchu.

Anthony se ušklíbl a bylo vidět, že se rozmýšlí.

Možná mě nechá jít!

Jenže mé druhé já nechtělo přestat. Periferně jsem stále pohlížel na ty zarudlé rty a chtěl je znova mít u sebe.

Jak kdyby moje prosby byly vyslyšeny a on pokračoval, kde přestal.

Ruka však z mých vlasů zmizela a ocitla se během chvilky na břiše. Zachvěl jsem se a nechal se dál oblbovat jazykem, co mi pustošil celá ústa.

Dostal jsem se zpátky na zem až v tu chvíli, kdy mi byl rozepínán knoflík od kalhot. Anižbych zvládl jakkoliv zareagovat, jeho ruka se dostala dovnitř na holou kůži.

,,Nh-" protestoval jsem ve stálém zajetí a chtěl se nadechnout. Nedovolil mi to.

Rukou sjel až k mému naběhlému přirození, které při dotyku s jeho rukou až zabolelo. Přes bolest jsem vyjekl a hlavu prudce otočil, abych se od něj kousek dostal. Přes kraj postele jsem zahlédl odraz nás dvou v zrcadle opodál. Byl to šílený pohled. Zvlášť když jsem viděl sebe, s rudou tváří a chtivým pohledem, který mi zatím neopadl. Ruka se mi v rozkroku pohla a já se musel hlídat, abych nevykřikl znovu. Oči jsem z toho prokletého zrcadla nemohl odtrhnout.

,,Líbí se ti, když se na sebe můžeš dívat?" sklonil se k mému uchu a hned si našel nový způsob, jak mě trýznit. Po cestě k mému vystavenému krku mě kousl do ušního lalůčku.

Bolestivé polibky na krku a stálé pohyby na mém vzrušení prozrazovaly jediné, už dlouho to nevydržím. Když si podnapilý Stark dal ke konci ještě víc záležet, nevydržel jsem a své ruce uvolnil. Hned je mu zahákl za krk a s pár dalšími pohyby mi pomohl vyvrcholit. Větší eufroii a uvolnění jsem nezažil. Dopadl jsem na záda a snažil se chytit dech. Ignoroval jsem fakt, že mám potřísněné triko a i to, že má samotný Iron man na své ruce moje sperma. Bylo mi to ukradený. Celý tenhle pocit extáze byl nezaměnitelný.

A člověk došel brzy k faktu, že toho nikdy nebude mít dost.

Když bylo po všem, zvedl svoji ruku a prohlédl si můj výrobek. Pocit trapnosti se po lehounku začal ozývat. Hlavu jsem bez výrazu otočil ke straně. Anthony slezl a tiše se uchechtl. Čekal jsem cokoliv. Posměšky, znechucení i to, že mě nejspíš vyhodí. Nic však nenastalo. Pár minut ticha, které bylo pro mě zcela nekonečné, proťalo hlasité zachrápání.

Bez rozmyšlení jsem se otočil a spatřil, jak bezstarostně spí.

Hezké. A mě bylo hned jasné, že se vůbec nevyspím.