Já na duchu neumíral a nasadil si s nelibostí všechny potřebné chrániče. Blbá pravidla, akorát mi ty plastové výmysly bránily v pohybu. Aspoň, že jsem v nich vypadal dobře.
,,Už se vrací," drkl do mě Glen a já se otočil vstříc Nedovi, co vypadal ještě víc zmateně.
,,Tak?" vyhrkl Alex a zbytek společně se mnou poslouchal.
,,Máme náhradníka," zamrkal a dal si ruce v bok.
,,Petere, ty si někoho sehnal?" střelil ke mě Ned pohledem a já jen zavrtěl hlavou.
,,No a viděl si ho?" přešlápl si Alex a bylo vidět, že jeho trpělivost se zmenšovala.
,,Ne, byl u registrace," zavrtěl hlavou Ned. Já se v tu chvíli zamračil, něco tu nesedělo. Jak se k nám někdo mohl připojit dobrovolně? Byli jsme zcela neznámý tým.
,,Pojďte se připravit, musíme přivítat nováčka," zvolal Glen a ušklíbl se.
Nemohl jsem setřást divný pocit. Moje šimry šimry jasně říkalo, že něco přichází.
Pak se mé oči otočily k příchozí cestě. Z poza rohu vyšel muž středně vysoký, oháklý, jak kdyby byl ze zásahové jednotky. Oči měl zahalené černými brýlemi a v ruce táhl ten nejlepší model zaměřovací zbraně, o které jsme si my všichni mohli nechat zdát.
Jeho krok byl jistý, téměř až natěšený. Jak se blížil, došlo mi, co se děje.
Nebo jsem se zbláznil?
Ucouvl jsem a začal o svém duševním zdraví dost pochybovat. Jeho obličej se začal v mých očích ostřit a jakmile jsem rozpoznal perfektní linii zastřižených vousů a úšklebku, který si jednoznačně říkal o problém, měl jsem chuť utéct.
Ne, to prostě nemohl-
,,Zdravím.." jeho úsměv se rozšířil a ruka sáhla po brýlích. Jeho hlas se mnou zcela otřásl.
Jeho oči po mě hladově střelily a já na sucho polkl.
,,Co tu dělá Tony Stark?" šeptl vedle mě opařeně Ned. Až teď jsem dokázal registrovat, že i ostatní z toho byli značně zmatení.
,,Přišel jsem jen pomoci," vysvětlil Nedovi a znova se otočil na mě.
Řekl jsem to tenkrát na parkovišti nejasně? Myslím si, že ne.
Po naší cestě zaparkoval Anthony před mým domovem a jen jsme tiše seděli. Co by jste taky na takovouhle situaci mohli říct.
,,Děkuji, že si mě vyzvedl," začal nečekaně mile.
,,Zítra by jsme měli-"
,,Musím do školy, budu toho mít teď dost.." utl jsem jeho snahu dost necitlivě a chtěl vystoupit.
Zastavila mě však jeho ruka na rameni. Zcela jsem zamrzl. Ten pocit, co následoval po jeho doteku mě překvapil a ujistil mě pouze v tom, že musím co nejrychleji pryč.
,,Dodržím, co jsem slíbil, jen teď musím pár dní- ..." zasekával jsem se, tohle nebylo dobrý ,,zavolám."
Rychle jsem strhl jeho ruku a vystoupil.
Zdálo se, že počínaje dneškem jeho trpělivost už dosáhla konce. Nevěřil jsem, že tu předemnou stojí vystrojen zahrát si paintball.
,,Zavolal si panu Starkovi o pomoc?" vyvalil na mě Ned oči a všichni ostatní čekali, co ze mě vypadne.
,,Ne-"
,,Ano!" znovu mě jeho hluboký hlas přerušil a já se na něj zamračil. Už mi pomalu začalo docházet, o co tu šlo.
,,No nic bando! Pět minut a dáme si strategickou poradu!" zvolal Glen, který si opravdu v každé situaci zachoval chladnou hlavu. Za to já už tak v klidu nebyl. Mrkl na mě a já se snažil nabrat dech. Ned si nachystal náčrty s formacemi a začal je přepracovávat. Asi Anthonyho přítomnost dost zamíchala kartami.
Když nás zvědavé oči opustily, přišel jsem ke Starkovi blíže.
Snažil se působit nezaujatě, sundal si rukavice a promnul si kořen nosu. Pak pozornost hned otočil ke mě, když vycítil, že jsem o kus blíž.
,,Tohle je všechno vaše práce, že?" byl jsem si jistý. Kdo jiný by podplatil hráče, který stál za starou belu?
Usmál se a pohledem utekl k rukavicím, co si v rukách srovnal.
,,Myslíš, že jsem to celé zařídil, abych se s tebou mohl vidět?" znovu vzhlédl, jeho oči mnou zcela zamávaly. Ten pohled v sobě měl něco, co pomohlo i mým celým vnitřkem.
Znělo to ode mě domýšlivě? Znejistěl jsem, stál jsem opravdu za to? Proč mě to vůbec trápí?!
,,No.." nadechl jsem se dost ztrápeně. Neměl jsem to říkat, akorát jsem si kopal hrob.
,,Ano, je to moje práce," nečekaně se s touto upřímnou větou naklonil k mému uchu a lehce se zasmál. Reflex na sebe nenechal dlouho čekat a já ho od sebe odstrčil. Stydlivě jsem chytl své ucho, co ješte stále mohlo cítit jeho horký dech.
Pobaveně mě pozoroval, když jsem si tak ostražitě hlídal odstup. Co to s ním bylo? Opravdu se mu zdálo dobrý takhle zlehčovat to, co se dělo?
Kdyby měl pět pohromadě, tak se už neukáže. To mu to opravdu nedocházelo?
ČTEŠ
DAMn. |STARKER|
Fanfiction✒️Jedno jméno, Pepper Pottsová. První jméno, které Tony měl v hlavě, když potřeboval útěchu, společnost, kamaráda nebo milenku. V době, kdy jeho přístav domoviny zmizí, se celý jeho svět zahalí do těžkého depresivní oparu a zbyde tu jen jedinný člov...
