Půlnoční plamen

Kapitola 9. - Mudrc

Ačkoliv jsem se snažila zapamatovat si všechny místa pevnosti, cesty, zahrady, vchody...ztrácela jsem se při každé zatáčce a věděla, že tenhle úkol bude těžší, než jsem čekala. Alespoň se mi podařilo orientovat se v hlavních chodbách a pokojích. Očekávala jsem, že tu budu chodit denně, to jediné mě uklidňovalo.

Ale překvapilo mě, kolik lidí tu žilo. Jako by si sem královna přivezla půlku podzimního dvora. Od vojáků po služebné a obyčejné rodiny. S každou novou tváří jsem přemýšlela o jejich příběhu a důvodu, proč jsou zde. S ní.

Můj průvodce se nijak neobtěžoval zastavovat se a vysvětlovat. Procházeli jsme pevnost a rukou ukazoval pokoje a jiné části. Myslím, že hlavním účelem nebylo se tu orientovat. Annara chtěla, abych byla na pomoci závislá, ale to se přepočítala, radši se tu stokrát ztratím a zabočím do špatné chodby, než abych musela mít za zadkem nějakou „pomoc."

Když jsem opět skončila ve svém pokoji a chvilku z okna pozorovala dění pevnosti, někdo zaklepal na dveře. Objevil se v nich vysoký starý muž v černém hábitu. Vlasy měl šedivé a střapaté, jako kdyby si nedělal vůbec starosti se stříháním.

„Výsosti." Sklonil hlavu.

„Jsem Mudr Stormhunt. Na žádost královny Annary budu od této doby dohlížet na váš výcvik." Řekl Mudrc. Nepřipomínal mi učitele, který se staral o náš výcvik v Zimním království. Už jen fakt, že se oslovoval svým titulem Mudrce z něho dělalo někoho vyššího. Věděla jsem, že po ostatních královstvích běhalo pár titulovaných Mudrců, jež celý svůj život zasvětili živlům, cítila jsem k němu zvláštní respekt, ale už jen jeho přítomnost ve mně vyvolávala jiné nepojmenované pocity.

Jako by kolem něho byl závoj tajemna, pochybností. Jako by ten člověk, který přede mnou stál měl temnější minulost, než celý tenhle les.

„Královna ze mě chce mít cvičenou opici?" Řekla jsem bez rozmyslu a až potom si uvědomila, že jsem vlastně chtěla na oko spolupracovat. Mudr se usmál. Stará kostěná tvář se mu roztáhla a kůže se napnula do nepřirozeného tvaru. Ošila jsem se. Na první pohled nevypadal tak starý, ale když se mu pobavením zaleskly oči byla jsem si jistá, že tenhle muž nestárnul normální rychlostí. Ne, musel být mnohem starší.

Což mě znepokojilo ještě víc.

„Královna má své důvody. Obvykle se vším." Konstatoval. Neznělo to nadšeně, ale ani pohrdavě. Spíš, jako by to nebral vůbec v úvahu. Jako by si zvykl.

Odvedl mě do ponurého kamenného sálu. Byl velký, okna seděla vysoko u stropu a pruhy světla dopadaly na podlahu z leštěného černého kamene. V místnosti nebyly žádné závěsy, ani kordy. A vlastně tu nebylo vůbec nic. Prostě holý chladný prostor.

„Začneme zlehka, Výsosti, přivolejte prosím váš živel." Promluvil Mudrc a jeho hlas se odrážel od stěn.

„Jaký má tohle význam? Proč Annara chce, abyste mě učil?" Řekla jsem místo toho.

„Jak jsem řekl, královna má své důvody."

„Pokud ty důvody obsahují i moji maličkost, bylo by dobré je znát. Pochybuji, že se jen stará o to, abych tu něco nezapálila." Odfrkla jsem si.

„Připomínáte mi ji. Když jsem začal s jejím výcvikem, byla stejně prostořeká a neposedná jako vy." Usmál se Mudrc.

„Vy jste učil královnu Annaru?"

„Kdysi dávno, ano." Jeho úsměv opadl.

„Váš živel je nezkrotný, horlivý a mocichtivý. Buď nad ním budete mít kontrolu vy sama, nebo on nad vámi." Dodal po chvilce.