Půlnoční plamen

Kapitola 23. - Moc v našich žilách

Udělala jsem krok vzad, avšak cítila jsem, že před Annarou nemám kam utéct. Stála dokonale vzpřímená a klidně se na mě dívala. V jejím pohledu bylo ovšem něco ostrého, co přestože se snažila, nedokázala skrýt. Ne přede mnou došlo mi.

Protože nám v žilách koloval stejný živel.

„Kde je Mudrc?" Zeptala jsem se a Annara povytáhla obočí. Jen malinko.

„Máme spolu mít trénink." Dodala jsem. Annara se tiše zasmála.

„Řekni, jak daleko jsi se ve svém výcviku dostala? Naučil tě už Mudrc, jak vést svůj oheň po jílci meče?" Zeptala se a otočila se ke mně čelem.

Světlo svící okolo nás teple osvětlovalo místnost, která mi najednou přišla příjemně teplá oproti zbytku pevnosti.

Nic jsem ji neodpověděla. Znovu se usmála.

„Řekni, naučil tě bojovat? Naučil tě, jak máš svůj oheň vrhnout po svém nepříteli? Naučil tě, jak ho máš popálit? Spálit na uhel tak, že z něho nezbude ani kousíček kosti?" Mluvila naprosto klidně.

„Ne, zase tolik lekcí jsme neměli. Kdybyste mi řekla, kde je, mohli bychom se do toho pustit." Odpověděla jsem jí. V některých věcech měla pravdu. Mudrc mě naučil, jak vést oheň po jílci meče, i jak se bránit pomocí ohně, ale spálit protivníka mě neučil, nebo aspoň ne nijak úmyslně. Pořád jsem měla problémy svůj oheň koordinovat, ale pod jeho velením to šlo téměř bezchybně.

„Jsem si jistá, že se tě Mudrc nemůže dočkat. Hned tě za ním pošlu. Těší mě, že jste našli společnou řeč a sama ho se svým výcvikem vyhledáváš. Neměla by ses na něj však tolik upínat a spoléhat. Přijde čas, kdy budeš svůj oheň muset ovládnout sama, a kdy Mudrc nebude stát po tvém boku." Řekla a klidně spojila ruce před sebou. Trochu naklonila hlavu viditelně spokojená s konverzací, kterou jsme vedly.

Samozřejmě, že jsem z ní byla taky unešená. Kdo by si nechtěl nezávazně povídat s osobou, která ho chtěla zabít.

„Takže až ukončím svůj výcvik, tak můj pobyt tady skončí? Nějak si totiž stále nejsem jistá okolnostmi, které mě tady drží." Řekla jsem.

„Tvůj výcvik skončí, až budeš plně schopna ovládat svůj živel. Do té doby tu bude i Mudrc." Odpověděla. Ale já se jí neptala na dobu, kdy můj výcvik skončí, ale co bude po něm.

„Jak poznám, že dokážu plně ovládat svůj živel, když jste sama před chvíli řekla, že to nyní dokážu pouze s Mudrcem?" Zeptala jsem se. Annara se usmála a přešla ke mně. Zastavila se jen pár kroků přede mnou. Z této vzdálenosti jsem si ji mohla zase blíž prohlédnout.

Byla dokonale nalíčená. Plné rty měla zvlněné v mírném úšklebku, jaký míval i Thomas. Oči, které se na mě dívaly jako dvě nekonečně hluboké studnice měla zúžené a s korunou na hlavě vypadala opravdu majestátně. Ano, takhle nějak by mohla vypadat osoba, která ukradla Srdce živlů a veškerou moc ukrývala v sobě.

„Mudrc bude vést tvůj živel do té doby, než se od něho odpoutáš." Řekla jen. Zapřemýšlela jsem nad jejími slovy. Daly se vyložit několika způsoby, mně však připadal správný jen jeden.

Než se od něho odpoutáš...než svůj živel předáš dál. Jí, Annaře. Mudrc tu bude do té doby, než mě naučí odevzdat svůj živel Annaře. Polkla jsem.

„Proč tolik lpíte na tom, abych se svůj živel naučila ovládat?"

„Kromě toho, že nechci, abys mi podpálila dům." Mávla rukou a ironicky zvedla obočí.