Půlnoční plamen

Kapitola 25. - Třetí nositel ohně

S trhnutím jsem se probudila, když někdo vrazil do mého pokoje.

„Lauren? Jsi v poř...proboha, no to si děláte, u všech živlů." Leyla si přes oči přehodila jednu z přikrývek a otočila se. Thomas se mezitím natáhnul po oblečení a já se se smíchem zabalila do bílé přikrývky.

„Co takhle klepat, sestřičko?" Zazubil se na ní Thomas. Leyla se celá naštvaná otočila a vyměnila si s námi pohledy.

„Omlouvám se, moje chyba, netušila jsem, že v Laurenině pokoji najdu svého nahého bratra, kdybych to tušila, vůbec bych se sem neobtěžovala chodit." Hodila po něm jeho kalhoty, které nemohl najít a naštvaně do mě zabodla pohled.

„Co nějaká sebereflexe? Třeba jako mozek?" Rozhodila rukama. Zasmála jsem se.

„Ten jsem nechala někde..." A ukázala jsem na podlahu mezi místa, kde nechal Thomas svoje oblečení. Natáhnul si kalhoty a postavil se. Při pohledu na jeho nahou hruď a vzpomínce, co všechno se stalo minulou noc mi zrůžověly tváře.

„U živlů, Lauren, až to zjistí matka, a ty! Ty na tom budeš mnohem hůř." Zabodla prst do Thomase. Ten se na ni omluvně podíval.

„Když budeš ještě víc křičet, tak určitě. Klid, nemusí se to dozvědět." Řekl jí a já přikývla. Nechtěla jsem, aby Thomase matka potrestala za to, že se mnou strávil noc. A co na tom? Stejně za dva dny umřu.

„Měla jsem o tebe starost, včera si od nás tak vypálila...chtěla jsem ti dát chvilku prostor, myslela jsem si, že ti není z toho všeho vůbec dobře. No teď aspoň vím, že podobnou starost měl i někdo jiný, ale rozhodl se to vyřešit jinak." Zabodla pohled do Thomase a já skryla úsměv pod přikrývkou.

„No vidíš, jaký jsem pozorný, a to vždycky tvrdíš, jaký jsem necita." Ublíženě si položil ruku na hruď a Leyla vypadala, že po něm skočí a vyškrábe mu oči.

„No fajn ty necito, tak už je v pořádku, můžeš jít. Nech nás pracovat." Leyla Thomase začala vystrkovat ze dveří, ten se jí ale ještě stačil vykroutil a rychle mě políbil. Potom ho Leyla zatáhla a zabouchla za nim dveře. Smála jsem se, až mě zabolelo břicho.

„Moc se nesměj." Řekla mi, ale koutky jí cukaly stejně jako mně. Sedla jsem si na okraj postele a zazubila se na ní. Chvilku ještě dělala, že je naštvaná, a potom mi vzala ruce a široce se usmála.

„Ty jsi neuvěřitelná, víš, co děláš? Já si myslela, že truchlíš, a ty místo toho..." Podívala se na dveře a zasmála se.

„Jen se přišel ujistit, že jsem v pořádku." Řekla jsem jí.

„A ujišťoval se celou noc, je mi to jasné." Protočila oči a pobídla mě, abych vstala. Se smíchem jsem přikývla a poprvé si od ní nechala pomoct, aniž bych sebou jednou jedinkrát cukla.

„Zažila si to někdy?" Zeptala jsem se jí a pohlédly jsme na sebe v zrcadle.

„Jako co myslíš? Lásku nebo to, co jste dělali v noci?" Zašklebila se.

„Obojí." Pokrčila jsem rameny. Leyle trochu klesla ramena.

„No víš, já neměla moc příležitostí se bavit s nějakým mužem."

Zastyděla jsem se, že jsem se jí na to vůbec ptala. Vždyť mi mělo dojít, že když ji Annara nedovoluje opustit pevnost, nedovolí ji ani začít si něco s někým.

„Ale není to tak, že by se mi nikdy nikdo nelíbil, jen jsem neměla nikdy příležitost zjistit, jestli je to vzájemné. Když vyrůstáš v Chrámu, a potom tě stejně střeží i v pevnost, nemáš zrovna moc možností." Usmála se tentokrát. Kývla jsem na souhlas.