Půlnoční plamen

Kapitola 31. - Půlnoční plamen

Celé mé tělo bylo v jednom ohni. Ohlušujícím, žhavým. Přestala jsem vidět. Kolem mého zorného pole se vytvořila zářivá clona a já viděla pouze plameny. Jako kdybych se přímo dívala do chřtánu dračí tlamy.

Cítila jsem, jak se veškerá moje životní síla vytrácí.

A potom jsem se mi v hlavě ozval hlas. Nejdřív tiše, jako kdyby se snažil přesvědčit, že ho uslyším pouze já. A potom mi podal záchranné lano. Neviditelnýma rukama jsem se ho snažila zachytit, ale stále mi vyklouzávalo. Všude byla jen žár, hukot a plameny.

A potom jsem se lana zachytila.

Důvěřuj mi.

Hlas se mi rozezněl v celém těle. Škubla jsem sebou, nebo jsem si to aspoň duševně myslela. Své tělo jsem přestala vnímat v okamžiku, kdy mě zaplnily sžíravé plameny.

Důvěřuj mi, Lauren.

Ten hlas. Znala jsem ho. A přesto jsem ho slyšela úplně poprvé. Byl starý a přitom mladý. Přátelský, a přitom stroze pevný.

Důvěřuj mi. Odevzdej mi svůj živel, Lauren, nezemřeš, zachráním tě.

Cože? Kdo jsi? Co to říkáš? Snažila jsem se mu odpovědět, ale slova mi z úst už dávno nevycházela a myšlenky mi plameny spálily na popel.

Kdo ovládá Srdce živlů, je starý jako sám čas, pamatuješ? Ani Annara nezná pravou podstatu našich živlů. To jen naše země ví, jak námi moc protéká. Důvěřuj mi, Lauren.

Mudrc. To Mudrc ke mně promlouval. Snažila jsem se soustředit, ale lano, kterého jsem se držela mi vyklouzávalo. Nedokázala jsem se ho držet celou dobu. Opět jsem spadla do plamenů. Do svých vlastních plamenů.

Můžu k tobě promlouvat naším živlem, drahá Lauren. Drž se mého hlasu, dokud mám Srdce, mohu s tebou mluvit. Vydej ze sebe celý svůj živel, ale drž se mého hlasu. Nesmíš se pustit. Nesmíš se ztratit.

Držela jsem se. Kdybych ovládala své tělo řekla bych, že jsem se držela až se mi ruce i nohy třásly. Pot mi stékal po tělo, i když jsem nevěděla přesně co se děje s mým fyzickým tělem. Kůži jsem přestala vnímat, vlasy, všechno hořelo.

Byla jsem jen já, uvězněná a pálená někde uvnitř sebe. Kolem mě plameny a žár. Tolik plamenů. Dusily mě, natahovaly se po mně. Křičela jsem. Křičela.

Ještě malý kousek, Lauren. Srdce potřebuje ještě malý kousek. Bohové živlů jsou spravedlivý. Za život svých přátel sis vybrala svou smrt. Obětovala jsi se pro sobecké zájmy druhých. Země i bohové to vidí.

Držela jsem se. Chytila jsem se toho hlasu tak silně, až doslova překřičel mě samotnou a silně vibroval kolem mě. Tak silně že kdybych měla uši, krvácely by.

Kletba byla zrušena. Srdce je naplněno, ale odpusť mi Lauren, nemohu ho vrátit této zemi. Ne dokud dál žije Annařina touha po moci, ne dokud po ní chodí mé dítě a je v nebezpečí. Před dávnými lety jsem byl jen mladý sobec, který toužil po moci stejně, jako královna Annara, a přestože jsem se do ní bláznivě zamiloval, poznal jsem chvíli, kdy mi ji na mém životě přestalo záležet. Ale ty o moc nestojíš, Lauren. Chrám je svědkem tvých slov, že Srdce patří zemi. Ale já ho nedokážu vrátit, ještě ne. Zlo musí být poraženo. Rovnováha navrácena. Království musí dojít k míru. Odpusť mi to, Lauren. Snad můj čin jednou pochopíš.

Odpusť mi. Ty jsi zachránila mě, a já teď zachráním tebe.

Je čas se rozloučit, má mladá studentko. Vše, co jsem tě učil tě mělo udělat silnou, aby ses jednou dokázala postavit zlu svým ohnivým živlem a dokázala se udržet mého hlasu v ohnivém pekle, které ničí tvé tělo.