Půlnoční plamen

Kapitola 10. - Podzimní princové

Princův pokoj byl velký a útulně zabydlený. Nepochybovala jsem o tom, že už tu žije dlouho, možná od dětství. Velkou manželskou postel doplňovaly gauče a křesla, skříně v tmavé barvě a všude bylo jaksi rozházeno oblečení, zbraně a papíry, jako kdyby Wall přišel, někam je hodil a tam zůstaly.

Moje oči našly krb a mě polilo příjemné teplo v místnosti. Zatvářila jsem se skoro spokojeně, kdybych ovšem nepohlédla na Walla. Seděl opřený o trám postele a pozoroval mě. Lahvičku s mastí jsem položila před něj na malý stolek.

„Leyla by tě sem těžko poslala s mastí." Řekl. Mluvil pomaleji. Jeho obličej opravdu zdobilo několik větších a menších modřin splývajících do sebe. Měl nateklé levé oko a ret.

„Neposlala." Pokrčila jsem rameny. Myslím, že to jako vysvětlení postačilo.

„Potom pochybuji, že si mě sem přišla ošetřit." Zašklebil se a syknul, když se mu natáhly svaly v obličeji.

„Zaslechla jsem, že si to s mou sestrou myslel vážně. Že si ji miloval, je to pravda?" Přešla jsem hned k věci. Nevěděla jsem, kolik mám času, než se tu někdo objeví, nebo než se třeba Leyla půjde ujistit ke mně do pokoje, že mast zabrala.

Wall sebou trhnul. Neodpověděl.

Vzala jsem lahvičku do rukou a otevřela ji. Řinula se z ní těžká a kyselá vůně.

„Přišla jsem v míru, nech mi ti pomoct a jen odpověz na moje otázky, prosím." Řekla jsem pevně, i přestože se mi chtělo tělo rozechvět.

S Wallem jsem nikdy nemluvila, nebyl na to čas ani příležitost. A pokud byla pravda, že moji sestru miloval...potřebovala jsem vědět, že alespoň jeden z podzimních princů měl čisté úmysly.

„Chtěl jsem si ji vzít." Řekl rezignovaně. Svěsil hlavu a já k němu opatrně přešla s mastí a začala mu potírat obličej. Syknul, ale nebránil se. Možná, že jeho trestem bylo nejen tohle, ale i to, že Leyla k němu dneska nepřišla a žádnou mast mu nedala.

„A Annara s tím nesouhlasila?" Odtušila jsem. Zvednul ke mně oči. Měl je stejné jako Thomas, ale byla v nich zvláštní odevzdanost a ne bojovnost, jako v Thomasových. Musela jsem se od něho odtrhnout, nebo bych na Thomase začala myslet, a to bylo to poslední, co jsem chtěla.

„Nerada bývá vystrčena ze šachovnice." Řekl a já si vzpomněla, jak to samé řekla i ona.

„Věděla o tom Tori?" Zeptala jsem se šeptem. Bála jsem se odpovědi. Wall chvilku mlčel.

„Ano, věděli to všichni."

Překvapeně jsem ustala v pohybu. Takže všichni věděli, že podzimní královna Annara žije?

„Ale nevěděli, že žijeme s ní tady. Mysleli si, že jsme s otcem." Dodal, když viděl mou reakci.

„Věděli, že pro mě přijde?" Zeptala jsem se, ale Wall se zhluboka nadechl.

„Neměla by ses tolik ptát. Zaprvé by se ti možná nelíbila odpověď a za druhé bych za ni mohl dopadnout ještě hůř než teď." Řekl mi. Zkoumavě jsem si ho prohlédla.

„Tohle...ti udělala matka? Annara? Za to, že sis chtěl vzít mou sestru a ona o tom nevěděla?" Nechápala jsem. Wall se na mě smutně podíval, ale hned na to si před sebe postavil zeď a mně bylo jasné, že víc už z něj nedostanu.

„Jen za tenhle rozhovor mi udělá horší věci, princezno. Měla bys být opatrnější, její pohostinnost může taky rychle skončit." Řekl mi pevným hlasem. Odložila jsem lahvičku na stůl. Vzala jsem jeho slova vážně, ale já byla vždycky moc zvědavá a na jeho odpovědích stál i můj život.