Půlnoční plamen

Kapitola 30. - Ohniví králové

Snažila jsem se vysmeknout svoji ruku, ale Anaara mě držela pevně. Pohled v jejích očích zračil úplnou šílenost, a ještě něco temnějšího, co se skrývalo za královskou přetvářkou, kterou všem ukazovala.

„Takže takhle to je. Schovala jsme se v pevnosti uprostřed Černého lesa, abyste mohla spřádat svůj plán. Když Thomas s Wallem pobrali dost rozumu, aby jim došlo, co chcete udělat, odrazovali vás od vašeho šíleného plánu a vy jste je začala vinit a nenávidět za to, že se vám postavili a nechtějí to, co chcete vy, i když jste jejich matka. Leylu jste držela zavřenou, že nesměla pomalu s nikým promluvit jen proto, že to byla jediná páka, kterou jste na Mudrce měla. Pokud by se něco stalo Leyle, Mudrc mi odešel, nebo udělal cokoliv, abyste nemohla dokončit svůj plán. A fungovalo to oboustranně. Proto nikdo nechtěl, abych zachránila Mudrce, protože pokud by najednou zmizel a rozhodl se ať sám, nebo cizím přičiněním, že vám nedá část ukradeného Srdce živlů, zabila byste to jediné, za co od té doby poprvé opravdu bojoval. Jeho dceru, Leylu. A proto s vámi zůstávali vaši synové, snažili se chránit svoji sestru před vámi. Thomase jste využila k tomu, aby si mě vzal, a když vás neposlechl trestala jste ho za to. Ale nevadilo vám to, už jste mě stejně měla a snažila jste se mě ošálit tím, že jsme stejné, že nám v žilách koluje stejný živel a máme stejný cíl. U všech živlů, snažila jste se, abych se vám sama odevzdala a nabídla, že zachráním Mudrce, protože je to tak správné. Snažila jste se mě zmanipulovat, a když vám došlo, že bych na všechno mohla přijít, že se sbližuji s vašimi dětmi, které to celé věděly, musela jste jednat rychle. Poznala jste, že o kletbě všechno vím od Mudrce, a ještě v ten den jste ho poslala sem, do Chrámu Měsíce, aby čekal na co? Na svůj konec? Upřímně, máte můj obdiv, takového hada jsem ještě nidky nepotkala, kdo využije vlastní děti jen, aby získal takovou moc?" Nevěřícně jsem se na ni dívala. Annaře z očí šlehaly blesky.

„Ty to nechápeš! Jsou to moje děti, ale postavily se proti mně! Proti své matce. S mocí, kterou bych vládla by mohli..."

„Ne, to vy nechápete, že moc, která vám nepatří vám nikdy nebude sloužit. Podívejte se na Mudrce, ukradl Srdce živlů a lstí vymanil z králů jejich živly, aby sám nasytil svou moc a stihla ho za to kletba od samotné země! Proč myslíte, že u vás to bude jiné?" Prosebně jsem se podívala na Annaru. Pokud si myslela, že jsme stejné, třeba bych ještě mohla ovládnout její pocity.

„Protože Srdce živlů se dá darovat." Ozval se Mudrc. Šlehla jsem po něm pohledem. Ten mi teda vážně nepomáhal.

„Ne, nedá se darovat. Srdce patří zemi, patří všem královstvím a jejich zdrojům. To proto už králové nejsou spjati s korunami, protože celá síla je ukryta ve vás a nemůže královstvím proudit. To proto se musel vytvořit Černý les, bez své magické moci, která by přesně určovala hranice se ostatní království napadala, už mi to dává smysl, a důvod, proč chtěli vytvořit další hranice tentokrát byla Annara a její plán, protože králové tušili, že zasáhne, protože...protože já byla po dlouhé době ta druhá osoba, která si vybrala živel ohně. Tušili, že Annara bude chtít provést svůj plán." Lapala jsem po dechu, jak se mi slova rychle řinula z úst.

„Ohromující, kde se v tobě vzala taková moudrost." Protočila oči Annara viditelně unavená ze všeho, co se kolem ní dělo.

„Ano, Výsosti, přesně tak to bylo, ale kletba, kterou jste slyšela nebyla úplná." Smutně se usmál Mudrc.

„No výborně, tahle část je zajímavější." Zasmála se Annara. A sevřela mě tak, abych se od ní nemohla hnout ani na krok. Stála za mnou a paží mě uvěznila. Přesto nepřestávala svírat moje zápěstí. Měsíc postoupil a nyní ozařoval pouze kruh kolem oltáře, kde jsme stáli. Zbytek Chrámu se halil do černé tmy, jako kdyby tam ani nikdo nestál. Chlad, který mě prostoupil neměl co dělat s okolní teplotou.