Půlnoční plamen

Kapitola 24. - Poslední něžné chvilky

Mudrce jsem v tréninkové místnosti nenašla, ani nikde jinde a do jeho komnaty jsem odmítala znovu vkročit. Svalila jsem se na postel ve svém pokoji a tupě zírala na tmavě zelená nebesa. Aspoň že jsem se cestou stavila v jídelně a pořádně se najedla.

Celý rozhovor s Annarou mě ještě víc znejistil. Chvíli jsem si byla jistá, že jsem ji dostala, ale v dalším okamžiku ona úplně dostala mě. Byla lepší, mnohem, a já si s lidskou myslí nedokázala hrát tak snadno, jako ona.

Ozvalo se zaklepání na dveře a do místnosti nakoukla hlava. Smála jsem se, když se dveře zabouchly a ve světle, které se neslo z krbu se objevil Thomasův obličej. Posadil se ke mně na postel a pohladil mě po tváři.

Píchlo mě u srdce, když jsem si vybavila slova Annary. Milovala Leylina otce, který v ní znovu dokázal probudit její sílu a chuť do života, a potom ho byla stejně schopná opustit. Nebo přinejlepším přestat milovat. Mohlo se to stát i mě? Thomas mi rozhodně dával chuť žít, nejen to, probouzel ve mně pocity, o kterých jsem ani netušila, že se dají k někomu cítit.

„Jak se cítíš?" Zeptal se mě. Zamračila jsem se. Nechtěla jsem na to vše myslet, a jeho ustaraný pohled mi vůbec nepomáhal. Nemohla bych prostě na okamžik na všechno dění okolo sebe zapomenout?

„Když se budeš mračit ještě chvíli, budeš mít vrásky. Nebylo by hezké, kdyby se podzimní princ ukazoval na veřejnosti se starou a vrásčitou..."

„Já ti dám starou a vrásčitou." Praštila jsem ho do obličeje polštářem a on mě se smíchem povalil na postel.

„Dobrá, tak já řeknu Leyle, aby ti namíchala nějakou mastičku proti vráskám." Našpulil pusu a dělal, že o tom vážně uvažuje.

„Škoda, že tobě se vzhledem už žádná mastička nepomůže." Zazubila jsem se.

„Ještě aby jo, potom bych se ti už nemusel líbit." Zasmál se a políbil mě na krk. Zavřela jsem oči a vychutnávala jsem si to. Oheň, který se ve mně zvedal neměl nic společného s mým živlem.

„Kdo říká, že se mi líbíš?" Našpulila jsem pusu a Thomas se na mě dotčeně podíval.

„Vzpomínám si na pár chvilek, kdy si mi to dala najevo."

„Myslíš, když jsem se na tebe vrhla a mlátila tě?" Zasmála jsem se.

„Moc dobře si vzpomínám, že si nemířila na obličej." Zasmál se a konečně mě políbil na rty. Zatlačil mě do postele, když si nade mě lehnul a já mu obtočila ruce kolem krku a přitáhla si ho blíž.

„Jsi neskutečně namyšlený, víš o tom?" Řekla jsem mezi polibky a on se zasmál.

„Jsem princ." Řekl, jako kdyby to snad něco vysvětlovalo.

Zase mě začal líbat, tentokrát ale něžně a pomalu, jako kdyby si chtěl vychutnat každou vteřinu a nikam nespěchat. Jako kdyby se nám snad nebořil celý svět. A já mu to ochotně oplácela. Moje srdce bylo jako zářící slunce. Cítila jsem, jak mě pálí celé tělo, září a vítá ten pocit, když mě Thomas držel v náruči a líbal mě. Přesunul se na můj krk a já slastně vydechla.

Tohle bylo až moc dobré na to, aby to byla pravda. Na to, aby to vydrželo věčně. Možná byla hloupost myslet si, že to vůbec kdy věčnost vydržet mohlo, vždyť mi dva jsme byli jako...

Jako voda a oheň.

Musela jsem se zasmát. Cítila jsem, jak mé tělo zase žhnulo a natahovalo se k Thomasovi už čistě z důvodu, že ho tak příjemně chladil svým živlem. U živlů, tohle jsem mohla dělat navěky.

Ležet s ním, líbat ho a nechat se halit jeho živlem.

„Něco mi říká, že se ti to až moc zamlouvá." Ochraptěle se zasmál a já se musela kousnout do rtu. Zamlouvalo se mi to, a jak.

Nic jsem na to neřekla, jen si ho k sobě znovu přitáhla a líbala. Možná, že to bylo naposledy, co jsme spolu takhle leželi. Možná, že za tři dny už ani nebudu živá. Nechtěla jsem se zase hádat, nebo řešit malichernosti, které v téhle chvíli už byly stejně jedno. Chtěla jsem žít přítomný okamžik. Tady a s ním.

Když mi s polibky sjel na krk, natahovala jsem se, aby se dostal dál. Propletla jsem mu ruce do hebkých tmavých vlasů a vychutnávala si to. Thomas byl hezký. Neskutečně hezký. Žádný muž na mě nepůsobil tak, jako on, a byla jsem si jistá, že tenhle druh citu člověk zažije jen jednou v životě. Sjela jsem mu z vlasů po svalnatých ramenou a paží a pomohla mu vyhrnout košili.

„Jsi si jistá?" Zastřeně se na mě zadíval a políbil mě. Tolik něhy jsem v jeho očích nikdy neviděla. Až jsem se chtěla začít smát. Kývla jsem hlavou na souhlas.

„Jsem."

Bylo tak depresivní myslet si, že je to možná naposled, co se mě dotýká. Ale nevyděsilo mě to, ani mě to nezastavilo. Annara možná říkala, abych Thomase od sebe odřízla dřív, než bude pozdě, ale já si byla jistá, že už pozdě bylo. Nezvládla bych ho nemít u sebe, být od něho odloučená a nemoct se ho dotknout. Všechny ty myšlenky jsem zahodila, když mě začal znovu líbat. Opatrně mi rozvázal košili a přetáhl mi ji přes hlavu.

„Vždycky jsem si představoval, že až tě budu svlékat z šatů, budeš mít stejně na sobě kalhoty." Zasmál se a já ho něžně plácla do pevných pažích. Jistě, že bych neměla na sobě šaty, vždyť jsem je skoro nenosila.

Oheň v krbu klidně praskal a osvětloval jeho nahou hruď. Teď mě chtěla jakákoliv něžnost opustit. Musela jsem se nadechnout, abych zahnala všechny hříšné myšlenky. I když jsem se je všechny chystala udělat.

Naplno jsem se oddala Thomasovu tělu, dotekům, ústům, všemu, co mi nabízel a ochotně s radostí mu to oplácela. Po každém jeho polibku se mi rozhořela kůže. Vážně jsem hodně oceňovala, že měl Thomas živel oheň, protože po dnešní noci bych to vážně hasit sama nechtěla, ale byla jsem si jistá, že kdybych tohle všechno mohla prožívat znovu, pokaždé bych chtěla, aby to bylo s ním. Jeho nahá kůže slastně chladila tu mou a já doufala, že nezapálím změť přikrývek, v kterých jsme byli zapleteni.

Byl o tolik větší než já, a přesto do sebe naše těla přesně zapadala. Tiskla jsem ho k sobě a vychutnávala si narůstající pocit, který ve mně sílil. Nikdy jsem nic podobného nezažila. Líbala jsem ho a usmála se, když mě stisknul víc a klidně oddechoval. Políbila jsem ho na spánky, na rameno, na ústa.

Annara možná měla pravdu, láska, kterou jsem k Thomasovi cítila mě možná zabije, ale rozhodně se o ni připravit nenechám. Zasmála jsem se, když jsem si vzpomněla, jak jsem ho ještě před pár dny nechtěla ani cítit. Teď jsem si to sakra užívala, že jsem ho cítila.

„Buď je něco sakra špatně, nebo jsi prostě bláznivá, že se směješ." Zasmál se mi do vlasů a přetočil se tak, že jsem na něm teď ležela já.

„Všechno je špatně a jsem bláznivá." Řekla jsem, jako by si snad neuvědomoval skutečnost.

„A to se mi na tobě zatraceně líbí."

„Co, že je kolem mě všechno špatně, nebo že jsem blázen?" Zasmála jsem se a znovu ho začala líbat.

„Obojí. Člověk se s tebou nikdy nenudí." Vydechl mi do úst.

„Za to s tebou..." Narovnala jsem se a on se po mě protestně natáhl.

„Tak vy se se mnou nudíte, princezno?" Zamračil se.

„Možná takhle trošičku." Ukázala jsem mezi prsty a on se se mnou posadil a přitáhl si mě za pas.

„Tak já ti ukážu, jak se nudit nebudeš."

Zasmála jsem se a obtočila mu ruce kolem krku, když mě znovu začal líbat, až jsem ho povalila na postel. Zamilovala jsem si ten pocit, když mi rukama sjížděl po holých zádech.

„To bych ti radila." Kývla jsem na souhlas.

A když jsem se znovu poddala jeho tělu vůbec mě netížila myšlenka na kletbu, mou smrt nebo snad na prsten, který mě studil proti rozpálené kůži a sliboval sňatek, ve kterém jsem se s jiným mužem měla milovat tak, jako jsem se právě milovala s Thomasem.