My Little Butterfly

Lék💊

Přečetl mi to, a byla jsem smutná.
,,Co se děje?" Zeptal se Jungkook.
,, Než to najdeme všechno... už budu mrtvá 😔" řekla jsem.
,,Ne! Nebudeš. Udělám cokoliv aby si žila dál. Ty jsi zasloužiš žít dál. Máš život ještě před sebou. A je moc věcí co chcu s tebou udělat. Nesmíš to vzdát. Prosím zlato.. půjdeš se léčit?🥺" Zase se mu nahrnuly slzy v očích.
,,Jungkooku prosím hlavně nebreč. Bo budu taky brečet. Ano, udělám pro tebe cokoliv. Budu se léčit. Ale bojím se, že to nestihneme." Řekla jsem smutně.
,,Jsem si jistý že to stihneme" řekl Jungkook a dal mi pusu.
,, Dobře" oplatila jsem mu pusu. Uběhly 4 dny, a já jsem jenom kašlala. Ale bolel mě z toho hrudník. Ještě nám chyběla jedna věc. Ta je ale v Antarktidě. A my jsme ve Francii. Hrozně se bojím, že zemřu. Byl další den, a už jsme byli v Antarktidě. Vzali jsme poslední věc. Prý když do půl noci nebude ten lék hotový, tak zemřu. Brečela jsem. Hodně. Jungkook mě pořád utěšoval. Samozřejmě se mu to vždy povedlo, ale potom sem zase byla smutná. Měla jsem opuchlé oči. Jeli jsme zpět do Ameriky na hotel. Bylo 23:17 a už jsme byli na hotelu. V té zprávě bylo psané, že se všechny věci mají smíchat dohromady.
,,Pff, to bude jednoduché. Zlato budeš žít 😊" řekl Jungkook.
,, Dobře" byla jsem šťastná ale nervózní. Jungkook míchal asi 5 minut. Ještě to nebylo. Vážně to bylo 5 minut? Nám obou to tak přišlo. Ale ve skutečnosti bylo .....23:58.
,, Jungkooku, už to máš?" Řekla jsem Jungkookovi.
,,Ne, ještě 5 minutek. Není to jednoduché. Míchám ale rychle" řekl Jungkook.
,,Jungkooku koukni se prosím na mě." Řekla jsem. Jungkook se otočil na mě.
,,Milovala jsem tě. Taky jsem měla hrozně moc planů s tebou. Chtěla jsem s tebou na párty, seznámit se s rodiči, cestovat, mít děti, ale už je konec. Koukni se na hodiny." Řekla jsem a rozbrečela jsem se.
,,Jenny ... ještě to stihneme, dívej" řekl Jungkook a šel to míchat. Míchal velmi rychle. Stěžoval si na bolest ruky, ale míchal dál.
,,Je 23:59 Kookie. Miluju tě. Za 20 sekund už tady nebudu. Ale i když budu mrtvá budu s tebou. Miluju tě." Políbila jsem ho, a svaly v krku už přestaly fungovat, tak mi spadla hlava na postel. Bylo 00:00.
,,Jenny?! Jenny?!?! Jenny prosím vzbuď se. Moc tě prosím. Prosím. Miluju tě. Mrzí mě, že jsme to nestihli." Jungkook začal křičet hodně nahlas, že se sousedi seběhli kolem našeho pokoje. Hrozně řval a vyčítal si to. Vylil mi ten lék do krku, ale věděl že je pozdě, tak hodil miskou o zeď, a rozbila se.
,,Kurva! Jsem kokot!!! Do prdele! Je konec!!!!!" Jungkook nadával a řval.