My Little Butterfly

Hádka💥

Jeli jsme k mým rodičům, a byla jsem nervózní.
,, Děje se něco? Nevypadáš nějak šťastně" řekl Jungkook.
,,Noo bojím se, že mi to nedovolí" řekla jsem.
,, Však si dospělá " řekl Jungkook.
,, Já vím, ale pořád jsou to rodiče."
,,Nojo. Tak pojď " řekl Jungkook. Zazvonila jsem. Ve dveřích se objevila máma.
,,Ahoj mami" řekla jsem, a obejmula jsem jí. Dívala se na Jungkooka, který byl vedle mě. Dívala se na něho jako kdyby si myslela že me chce znásilnit.
,,Mami, tohle je.."
,,Jsem Jeon Jungkook. Jsem z Jižní Koreji, a jsem bohatý, protože jsem zpěvák. Chodili jsme spolu na základce. Jsem rád že spolu chodíme zase." Řekl Jungkook. Chtěla sem to říct já, ale řekl to nakonec on.
,,Zase?" Divila se mamka. Nevěděla o co jde.
,,Noo chodili jsme spolu na základce, a teď spolu chodíme taky.." řekla jsem.
,,Fakt?!" Řekla. Vypadala nadšeně.
,,Ano" řekl Jungkook.
,,Zlato!! Pojď sem!" Řekla na tátu.
,,Ahoj Jenny. Dobrý den......" Zmlkl. Nevěděl kdo to je.
,,Pan Jeon Jungkook" řekla máma.
,, Dobrý den pane Jungkook" podal mu ruku.
,,Tati, Jungkook je jméno a Jeon je příjmení" pošeptala sem mu.
,,Aha, pardon. Pane Jeone" opravil se.
,, Nevadí. Občas to lidi mate. V Koreji to tak prostě je. Nejdříve máme příjmení a pak jméno." Vysvětlil Jungkook.
,,Ahaa. No..tak tady nastůjte a pojďte dál." Řekl táta, a my jsme vešli dovnitř. Měli to tam hezké. Nebyla jsem u nich hrozně dlouho. Mají to tu modernější než jak jsem tu byla poprvé.
,,Chceme vám něco říct. Takže si sedněte." Doporučila jsem rodičům. Hele. Můj táta co je teďka tady s mámou, tak není muj vlastní. Není můj biologický otec. S vlastním otcem jsem se neviděla asi 5 let nebo vic. Jsem dospělá a můžu k němu kdy chci. A taky když bude chtít abych tam šla k němu, tak nemusím.
,,No.. takže. Chci s žít teďka s Jungkookem.." řekla jsem.
,,Ahaa..tak to je superr" řekla máma, a byla nadšená stejně Jako táta.
,, Jakože by jsme bydleli spolu..." Doplnila jsem.
,,Joo, dobře." Řekl táta.
,,Noo..ale že by jsme de přestěhovali do Koreji." Řekla jsem. Máma i táta mlčeli chvíli.
,, Cože?!" Řekl táta nazlobeným, ale tichým hlasem.
,,Noo..chcu žít s Jungkookem v Koreji.." řekla jsem znovu.
,,Ne!" Zařval táta. Lekla jsem se. Jungkook taky nadskočil.
,,Neexistuje!" Zařval znova.
,,Co?? Proč?!" Zeptala jsem se.
,, Můžete spolu chodit a žít, ale do Koreji nepojedeš Jenny" řekla máma.
,, Proč? Máte nějaký problém s Korejou? Právě před váma sedí jeden, který z ní pochazí!" Řekla sem.
,,Ano, my víme. Myslíme to dobře." Řekla máma.
,,No jasně" řekla jsem.
,,Jen tohle si nám chtěla říct?" Řekl táta.
,,Jo?!" Řekla jsem.
,,No...to máš blbé. Prostě jsem řekl NE!" Zařval táta.
,, Já jsem dospělá, takže si už můžu dělat co chci!" Zařvala sem.
,,A proč jsi tady teda přišla se zeptat?!" Zeptal se táta.
,, Protože jsem si myslela že nám budete gratulovat nebo nám to přát že pojedeme spolu do koreji!! Jako svoji dceři!!" Zařvala jsem, a odešla. Práskla jsem dveřmi. Jungkook se vydal za mnou.
,, Proč jsi odešla?" Zeptal se Jungkook.
,,Jsem naštvaná! Měli by mě podporovat, že jsem si už konečně někoho našla, a že s ním budu žít v JEHO rodné zemi!!" Zařvala sem na Jungkooka, a bylo mi to trochu líto.
,,Promiň" řekla jsem mu. Omluvila jsem se mu za to řvaní. On ale odešel, a prásknul dveřma. Začala jsem brečet a litovat toho, že jsem zařvala.
Jungkook pov.
Prásknul sem dveřmi, a sedl si na sedačku k rodičům od Jenny.
,,Co se tam stalo?" Zeptala se máma.
,,Nic..jen...na mě začla trošku řvát. Ale omluvila se." Řekl jsem.
,,Aha. Hele. Máme teďka o Jenny strach. Proto ji nepustíme do Koreji. Nevíme jaký jsi, a kdo všechno je v Koreji. " Řekla máma. Táta někde odešel.
,,Aha. Jenny je hrozně spokojená se mnou. Jsme spolu pár dní a tohle je naše první hádka. Hlídal bych jí jako své dítě. Ale nechoval bych se tak k ní. Miluju ji, vážně. A i kdyby tam někdo v Koreji byl, nejsem na Jenny sám. Mám ještě 6 nejlepších kámošů. Nás 7 chodí do te skupiny BTS. Jsou fakt super. My by jsme Jenny ohlídali. Vážně. Přísahám na své rodiče." Řekl jsem.
,,No...domluvím se s tátou. Já vám to dovoluji. Ale nevím co táta." Řekla. Tak jsem šel pro Jenny, a máma šla pro tátu.
,,Jenny, tvoje máma nám to dovoluje. Jdem se domluvit s tvým tátou." Řekl jsem.
,,Nechcu!!! Pochopíš to?!" Zařvala na mě. Měla obrečené oči. Nechtěl jsem jí dráždit, tak jsem udělal pár kroků zpět. Ale co bych to byl za kluka, kdybych ji neuklidnil? Tak jsem přišel k ní, a objal jsem jí. Ona mě odstrčila.
,,Vypadni!!!!" Zařvala na mě. Běžel jsem vyděšený k rodičům do obýváku. Byl tam i táta. Vypadal naštvaně. Máma měla jen obavy že něco udělá táta.
,,No...tak... řekni mu to Jungkooku." Řekla máma.
,,No..hlídal bych Jenny jako své dítě a-"
,,Ne!! Rozumíte? Já vím že je to 5 proti jednomu ale já prostě svou dveru do Koreji nepustím. Maximálně může do polska, Německa a Slovenska . To je vše.
Jinde jí nepustím!!" Řekl táta. Křičel. Z kuchyně, kde byla Jenny se ozvalo:
,,Tati ty všechno vždycky musíš zkazit. Ať jsme na oslavě nebo někde, pořád máš s někým a s něčím problém. Ty o mě vlastně nemáš co rozhodovat. Je mi uz 23, a ty nejsi můj biologický otec!!!" Zařvala a asi šla ven. Třískla dvěma zase. Táta vypadal docela smutně když to řekla Jenny.
,,Zlato..Jungkook mi říkal, že jí bude hlídat hodně. Jak je v té skupině, má ještě 6 kamarádů. Já jim věřím. Když je má rád skori každý, tak jim budu věřit. Musí být super. A navíc, Jenny má pravdu. Už jí je-"
,,No dobře! Ale jestli se jí něco stane, tak tě zabiju, je ti to jasné, Jeone?!" Řekl táta, ale byl jsem vyděšený.
,,Ano pane!" Řekl jsem a nahlas jsem polkl. Šel jsem hledat Jenny. Viděl jsem jí se divně kroutit na zemi. Seděla tam sama po tmě.
,,Jenny? Můžeme letět do Koreji. Tvůj táta nám to dovolil. Ale musím tě s ostatními Hyungs fakt hlídat, jinak mě tvůj táta zabi-" nedořekl jsem to. Jenny nereagovala. Jen se houpala z jedné strany na druhou.
,,Jenny? Co se ti stalo?" Zeptal jsem se. Neodpovídala.